P. C. Roberts: 11. září zničilo Ameriku

Reklama


Události 11. září 2001 změnily svět. Šlo o záměrně vytvořenou záminku, jíž americká vláda využila k napadení sedmi zemí Středního východu, zabila miliony lidí a vyslala do západního světa vlny muslimských uprchlíků. Pustošením cizích zemí a vražděním jejích žen a dětí utratila tato vláda biliony dolarů, zatímco infrastruktura doma šla od desíti k pěti. Z důvodů zadlužení ztráceli Američané jak své domovy, tak možnosti lékařské péče. 11. září se stalo též záminkou k tomu, aby bylo možno upustit od ochrany svobod, kterou americkým občanům americká ústava až do té doby zajišťovala. Dnes tedy už žádný Američan nepožívá svobod, které v ústavě sice napsané zůstaly, ale fakticky vymahatelné už nejsou.

Když mi soused 11. září volal, ať se v televizi podívám, co se děje, vstal jsem od práce, stiskl jsem knoflík televizoru a viděl jsem, jak obě věže Světového obchodního centra (WTC) vybuchují. Často jsem v restauraci na nejvyšším podlaží jedné z oněch věží obědval, protože byla jen přes ulici od mé kanceláře ve vydavatelství deníku Wall Street Journal.

Miniaturní v poměru k rozměrům obou staveb, křehké aluminiové letadlo narazilo  do jedné z masivních věží, a pak další letadlo do věže druhé. A asi za hodinu začala jedno podlaží za druhým v obou věžích explodovat a propadat se do svého půdorysu.

Vše probíhalo přesně tak, jak to televizní komentátor v tu chvíli popisoval: „Vyhlíží to přesně jako řízená demolice“, hlásil vzrušeným hlasem a ono to tak skutečně vypadalo. Jako někdejší student technické školy jsem měl pár možností řízenou demolici pozorovat – a teď jsem ji viděl i na obrazovce televizoru.

Později téhož dne řekl v televizi Larry Silberstein, který budovy WTC buď vlastnil, nebo je měl pronajaté, že k odpolednímu a tedy pozdějšímu zřícení třetí budovy WTC 7 došlo po vědomém rozhodnutí budovu „strhnout“ (to pull the building). Myšleno strhnout, protože poškození bylo tak rozsáhlé, že se jiné řešení nenabízelo.

Strhnout je běžný termín pro řízenou demolici a znamená navrtat do budovy otvory, napěchovat je trhavinou a tu pak odpálit. Do budovy č. 7 totiž žádné letadlo nevlétlo a nepostihlo ji nic víc než pár malých požárů v několika kancelářích, takže nárazem letadel se pád budovy vysvětlit nedal. Ale ani Silbersteinovo vyjádření se lidem „nahoře“ vzhledem k faktu, že příprava demolice nezabere pár hodin, ale pár dní, ani v nejmenším nehodilo, takže je úřady poopravily. A to tak, že z budovy prý byli „staženi“ hasiči (firemen were pulled from the building). Ale že i tato přeubohá berlička kulhá na všechny čtyři dokazuje na mnoha videích zobrazený fakt, že všichni hasiči byli už z budovy dávno venku, když jeden z nich autoru jednoho z videí prozradil, že teď bude budova stržena.

Protože tudíž neexistuje žádná pochybnost o tom, že budova č. 7 byla už drahný čas před památným incidentem z 11. září připravena k demolici, tzn. navrtaná a osazená trhavinou, nabízí se otázka, proč se tak stalo?

Protože Američané jsou lehkověrní a důvěřiví lidé, přesvědčení o vrozené dobrotě jejich domoviny, trvalo roky, než experty trklo, že oficiálně vyprávěný příběh o 11. září se nachází v ostrém rozporu se všemi zákony fyziky. A nejostřejší byl ten, prokázaný simulacemi pádů budov po asymetrickém poškození – a skutečném pádů budov WTC, ke kterému (taktéž po asymetrickém poškození), skutečně došlo. Nemluvě už o tom, že tyto budovy se zřítit k zemi po nárazu letadel vůbec nemohly, protože splńovaly vyžadované a předepsané požadavky jak proti nejděsivějším přírodním pohromám, tak proti nárazu letadel.

Profesor Steven E. Jones, profesor fyziky na Brigham Young Univerzity, byl mezi prvními, kteří postřehli, že oficiální příběh je čirou fantazií. Odměnou za tento jeho postřeh byla skutečnost, že doživotní působení na univerzitě mu bylo zrušeno. Že se tak stalo na rozkaz federální vlády, se považuje za samozřejmé.

Cynthia McKinney, černoška, reprezentující v Kongresu stát Georgia, se prokázala být kurážnější než její bílé kolegyně, když si dovolila položit k 11. září několik všetečných otázek, za které ovšem o své místo v Kongresu přišla. Zhruba pět let po 11. září architekt Richard Cage ze San Francisca došel k názoru, že tři budovy WTC nemohly padnout k zemi způsobem, který se v oficiálním vysvětlení uvádí. Vytvořil proto sdružení Architekti a stavební inženýři pro pravdu o 11. září, jež už dnes čítá 3 000 členů, z nichž všichni představují skutečné špičky ve svých oborech. A všichni tito lidé vyjádřili shodný názor, že oficiálně vyprávěný příběh o pádu tří mrakodrapů WTC je v přímém rozporu se známými zákony fyziky, architektury a pozemního stavitelství.

Řečeno jinak: Oficiální vysvětlení je absolutně nemožné. Pouze nevzdělaná a ignorantská veřejnost může oficiálnímu příběhu o 11. září uvěřit. A pozor: je to právě americká veřejnost, která shora uvedené charakteristice odpovídá. Veřejnost, zahrnující např. i tzv. vlastenecké stavební společnosti, které odmítají přijímat architekty a stavbaře, hlásíci se ke sdružení Richarda Cage, označené za „nepřátele Ameriky, spřaženými s arabskými teroristy“. V Americe totiž, když říkáte pravdu, ocitáte se v nebezpečí, že ztratíte zákazníky – anebo dokonce i svůj život.

Nebo pomysleme na fyziky. Kolik fakult vychovávající fyziky není závislých na federální podpoře, obvykle udělované za práci pro armádu? Kterýkoli profesor fyziky by se postavil proti oficiálnímu příběhu o 11. září, ohrozil by nejen sebe samého, ale též celé oddělení, v němž pracuje. Což se samozřejmě týká i chemiků a vůbec všech lidí s problematikou 11. září nějakým způsobem spojených.

Říci v Americe pravdu je dnes extrémně nákladná záležitost. Tak nákladná, že si ji jen stěží může kdokoli dovolit.

A naši páni to dobře vědí a zacházejí proto s pravdou, jak se jim hodí. A jestliže se i za této situace najde odborník, který se za pravdu postaví, mějme ho v největší úctě. Stejně jako ji máme ke sdružení Architekti a stavební inženýři pro pravdu o 11. září. Bez přehánění – jsou to hrdinové. Hrdinové doby, v níž se hrdinství setsakra špatně vyplácí.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man

Přejít do diskuze k článku 22 komentářů