P. C. Roberts: Je Rusko zrazováno svou vlastní inteligencí?

Reklama


Ruská armáda Putinovu omluvu izraelského zavraždění 15 příslušníků leteckého personálu za svou nepřijala. Armáda ví přesně, co se stalo, a neváhala zradu, které se Izrael dopustil, když zneužil naivní a lehkověrné důvěry ruské vlády v izraelské dobré úmysly, věrně popsat.

Člověk se nemůže nekompetenci Putinových civilních poradců ve věcech zahraniční politiky dost vynadivit. Zřejmě se mezi nimi nenachází nikdo, kdo by si byl vědom faktu, že JEDINÝM důvodem falešné washingtonské „války s terorem“ je vyčistit Střední východ od všech vlád, které stojí v cestě izraelské expanzi. Izrael má především zálusk na jižní Libanon s jeho vodními zdroji, a chce za prvé vyřadit ze hry hnutí Hizballáh, které zatím sám porazit nedokázal, a za druhé touží s washingtonskou pomocí uvrhnout Sýrii a Írán do stejného chaosu, do kterého už Washington sám uvrhl Irák a Libyi. Nu a až se Sýrie a Irán v tom chaosu ocitnou, nebude už nikoho, kdo by Hizballáh zásoboval – a Izrael bude mít cestu do Libanonu otevřenou.

Cožpak Rusko ještě nepochopilo, že „teroristé“ jsou washingtonskými operativci? Washington samozřejmě předstírá, že někteří z těchto „teroristů“ jsou „demokratičtí rebelové“, stojící v opozici proti „syrskému diktátorovi“. Ale všichni žoldáci ostatní jsou prý „teroristy“, jejichž přítomnost na syrském území ospravedlňuje USA k tomu, aby zde v zájmu svého boje „s terorismem“ udržovala své vlastní bojové jednotky. Což je samozřejmě výmluva, která prokázala svou faleš, když Washington v nedávném období utvořil obranný štít kolem posledních bojových sil al-Kájdy, al-Núsry a Státu Izrael.

Američtí neokonzervativci, většinou sionisté co nejúžeji spojeni s Netanjahuem, zformovali svoji doktrinu světové hegemonie. Tato doktrina „americké výjimečnosti“ je zástěrkou, za níž se schovává skutečnost, že Washington na Středním východě funguje jako izraelský slouha.

Bohužel, jsou však všechna tato zřejmá a přehledná fakta pod úrovní chápání Putinových civilních poradců.

Izraelské zavraždění ruských letců se nicméně stalo tak nestravným soustem, že přimělo Putina ctít dohodu se Sýrií a během 14 dnů jí dodat obranný protiletecký systém S-300, který už Sýrie sice zaplatila, ale Rusko jej s ohledem na Izrael zatím odmítalo Sýrií dodat. Věřím, že tato zbraň umožní Sýrii uzavřít svůj vzdušný prostor proti agresi Izraele, USA a NATO, aniž by se prostor nad Sýrií musel oficiálně prohlašovat za bezletovou zónu. Což byla právě věc, které se Putin vždy vyhýbal s ohledem na „americké a izraelské partnery Ruska“. I tak se však tento hodně opožděný krok ruské vlády ruským civilním expertům, jako je např. Nikolaj Surkov, vědecký pracovník moskevského Mezinárodního institutu pro světové hospodářství a mezinárodní vztahy, zdá až příliš mnoho. Ujistil o tom ruskou televizi prohlášením, že Rusko a Izrael jsou partnery a ani jedna z těchto dvou zemí si nepřeje toto partnerství „ohrozit“.

Ano, správně. Takže to z důvodu partnerství nechala izraelská vláda sestřelit ruské letadlo? A otázka s tím související: Jak může být v Rusku brán Surkov za experta, když je to ignorant? Vždyť Rusko a Izrael nemají žádný společný zájem. Zájmem Izraele na Středním východě je chaos a nic, co by stálo v cestě jeho expanzi. Zatímco zájmem Ruska zde jsou stabilní vlády s nezávislou zahraniční politikou, které by jak Izraeli, tak Washingtonu znemožnily vysazovat teroristy na území Ruské federace. Nu a jestliže tomuto faktu Rusko nerozumí, pak zoufale potřebuje zcela nový Mezinárodní institut pro světové hospodářství a mezinárodní vztahy. Ovšem už bez Surkova.

Zdá se, že ani ruská vláda a ani ruští lidé nechápou dost jasně fakt, že Washington, Izrael a jeho vazalové v NATO jsou nepřáteli Ruska a nikoliv tedy jeho „partnery“. A že není jediné pochybnosti o tom, že zájmem obou těchto zemí je Rusko zničit. Přesto všechno má však Rusko „experty“, jako je Surkov, kteří věří, nebo předstírají, že věří, že „Washington a Izrael jsou jeho partnery“.

Jestliže toto je úroveň inteligence v Mosvě, je s Ruskem a s námi všemi ámen.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Překlad: Lubomír Man

Přejít do diskuze k článku 1 komentář