P. C. Roberts: Ještě ke Dni D po 75 letech

Ještě jednou jsme v minulém týdnu oslavili invazi spojenců v Normandii a ještě jednou to vyznělo jako glorifikace Ameriky a jejího vítězství ve Druhé světové válce.

Ve skutečnosti však invaze v Normandii žádným pozoruhodným příspěvkem k porážce Německa nebyla. Početně nevelká americká, britská a francouzská vojska v počtu zhruba 150 000 vojáků, z nichž amerických bylo 73 000, zde čelila několika německým divizím, disponujícím zhruba polovičním počtem mužů, potýkajících se s nedostatkem benzínu i střeliva. Válka skutečná se odehrávala na frontě východní, kde už po několik roků bojovaly miliony.

Druhou světovou válku vyhrála Rudá armáda. A to za oběť devíti až 11 milionů svých padlých. Přidáme-li pak k nim i sovětské oběti civilní, půjde o počet 22 až 27 milionů životů.

Na straně USA bylo 405 000 padlých vojáků, z nichž 111 600 padlo ve válce proti Japonsku v Pacifiku.

Historie 2. světové války se na Západě falšuje stejně, jako se zde falšuje i všechno ostatní. Projev amerického prezidenta na oslavě Dne D tak přinesl jen další důkaz o tom, jak se dnes na Západě s historii nakládá. Role Ruska se z popisu války prostě vyškrtla a Putina na oslavu Dne D dokonce ani nepozvali. A tak z celebrit zde kromě Trumpa byli odcházející britská premiérka Mayová, neúspěšný prezident Macron a loučící se kancléřka Merkelová, která si zde tak oslavila porážku své vlastní země.

Ale tihle poslední tři tam vlastně ani být nemuseli. Trump totiž pojal celou oslavu Dne D jako chvalozpěv na americkou velikost a jedinečnost. Porazili jsme Německo se ztrátou méně než 300 000 vojáků. Rusové jich ztratili 36krát víc, ale nebyli pro celkové vítězství nad Německem natolik důležití, abychom je na oslavu pozvali.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Překlad: Lubomír Man

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře