P. C. Roberts: Názor, který často neslyšíme

Žádný div, že někteří z vás dávají sluch propagandě bratrů Kochových (amerických průmyslníků, patřících k největším znečisťovatelům životního prostředí v USA a proto též k nejostřejším odpůrcům teorie globálního oteplování), raději, než názorům opačným. To opačné se totiž nerado poslouchá, i když je pravdivé. Zde je dopis jednoho z mých čtenářů:

Milý Paule,

Ledu v oblasti severního pólu stále ubývá a teplota zde vytrvale stoupá. Jestliže se tento trend udrží, dojde v blízké budoucnosti k masívní erupci gigatun metanu (gigatuna se rovná jednomu bilionu tun) uloženého pod arktickou oblastí do atmosféry.

Prvotní, druhotné a terciární dopady tohoto faktu budou jak globální, tak dramatické. Většina lidí na zemi pravděpodobně zemře během několika málo let, nebo i dříve. Změny nastanou ve všem. V klimatu, ve srážkové činnosti, v proudění vzduchu, v atmosférické chemii, v globální ekologii, v potlačení růstu zemědělských rostlin nesoucího hlad atd.

Tento scénář jako odveta za naše činy se může začít naplňovat už koncem tohoto roku, v roce 2018 či v roce 2019. Stále více se tak tato velká událost přibližuje. A dojde k ní, jestliže setrváme na naší dosavadní cestě. A rozhodně na tu událost nebudeme čekat desítky let.

Toto je zcela zřejmé ze současně probíhající nukleární krize fukušimské elektrárny, která už sama o sobě představuje hrozbu vymírajícího lidstva. Ale jsou zde krize další, jako např. zrychlující se kolaps globální ekologie, zrychlující se globální odlesňování, zrychlující se chemická kontaminace globálních ekosystémů, či stejně zrychlující se mizení široké oblasti flory a fauny.

Jinými slovy: Zkáza vychází z našich vlastních rukou. Někteří z expertů dávají světu šanci ještě na deset let, po nichž se globální úpadek a chaos ve všech oblastech stanou tak ničivými, že i ti nejzlovolnější z nejstupidnějších a nejméně informovaných si uvědomí, že na Zemi a všude kolem nich život skutečně mizí.

Jsem rozumně a spolehlivě informován o tom, že do roku 2035 se celá dosavadní struktura Země rozpadne, jestliže se lidstvo nevzpamatuje a nevydá se jinou cestou, než šlo až dosud. To znamená, že nám zbývá 18 let. Ale neměl bych odvahu přít se s těmi, kteří říkají, že nám zbývá už jen deset let – a možná i méně.

Donald Trump na toto téma nemluví. A mlčí o něm i Hillary – a také Bushové mají ústa na zámek. A tím pádem nepodává žádný z nich ani návrh na řešení problému, třebaže jde o „vůdce“ lidstva.

Takže co je třeba – a třeba i bez nich – dnes udělat? První na řadě je masívní a globální obnova světového lesního porostu. A stejně masivní a globální akce za očistu moří. A masívní iniciativa světové denuklearizace. Masivní a globální hnutí k očistě zemědělské půdy s vyloučením používání GMO.

Bez těchto iniciativ se uvaříme. Hra skončí, lidstvo a planeta zahynou.

Informace pro ty, které celý příběh skutečně zajímá:

Když se vytvořila biosféra, podporující na Zemi život, byly toxické plyny uzavřeny na nejrůznějšich místech, např. v ledu či permafrostu.

Atmosféra funguje v rovnováze, kterou není obzvláště těžké narušit. Živočichové, včetně lidí, spotřebovávají kyslík a vydechují oxid uhličitý (CO2). Stromy nasávají oxid uhličitý a vylučují kyslík (O). Tato rovnováha se se ovšem nalézá už 150 let pod drtivým náporem civilizace.

Mýcení lesů (deforestace), omezilo schopnost planety poradit si se zvyšujícím se množstvím CO2, vydechovaným sedmi miliardami lidí do atmosféry, když současně ubývá lesů, které by mizející kyslík nahrazovaly.

Toto narůstající hromadění CO2 v atmosféře má za následek její oteplování, způsobující tání polárních ledovců a permafrostu. Náhlá erupce metanu v oblasti arktidy, jehož ekvivalentem je jeden tisíc gigatun oxidu uhličitého, bude důsledkem tohoto vývoje. Na Zemi přibude náhle tolik CO2, kolik jej průmyslová světová civilizace uvolnila za posledních 150 let.

Oteplování má vliv na světové oceány, na kyselost jejích vod i na schopnost oceánů absorbovat CO2 a podržet si – a též vydechovat – kyslík. Velký bariérový útes v Austrálii umírá. A funguje pravidlo, že jakmile příroda určitý proces spustí, běží už tento proces samovolně dál. Např. čím více polárního ledu mizí, tím rychleji se Země otepluje.

Dřívější události, které narušily rovnováhu biosféry, způsobily vymírání některých živočišných druhů. Víra, že populace sedmi miliard lidí, jejichž život a kulturu charakterizuje stále se zvyšující podíl CO2 v atmosféře (a to na úkor kyslíku), nezmění rovnováhu biosféry, je, bohužel, jen zbožným přáním, které je v rozporu s vědou.

Vyhovovalo by mi, kdyby bratři Kochové měli pravdu. Ale určitě je prospěšnější podívat se pravdě přímo do očí.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man