P. C. Roberts: Panování propagandy

Pravda má šanci. Možná v jiných zemích ano, ale ne v Americe. Už od dob vynálezce propagandy Bernayse až ke Goebbelsovi se všichni znásilňovatelé pravdy shodli na tom, že lež je skutečně možné – a to jejím neustálým opakováním – proměnit v pravdu. A čím je lež čistší, tím větší má naději, že bude za pravdu přijata.

Nejvýhodnější lží pro propagandistu je tedy ta, která nemá k pravdě absolutně žádnou souvztažnost. Takovouto lež lze totiž podat jako něco, co se potvrzuje samo sebou, a žádné důkazy k tomu nejsou zapotřebí. Jak to např. dokázaly vyjádřit Hillary Clintonová a Niki Haleyová: „Důkazy? My žádné důkazy nepotřebujeme. My prostě víme, že Rusové ovlivnili naše volby.“

Pro průměrného Američana je důvěra v někdejší ministryní zahraničí a též „spravedlivou prezidentku Spojených států“, stejně tak jako v Trumpem jmenovanou velvyslankyni v OSN, dostatečným důvodem k tomu, aby uvěřil, že pověst o tom, jak Rusko ukradlo americké prezidenství pro Trumpa, je pravdivá.

A proč se tak děje?

Inu proto, že jsme to slyšeli nesčíslněkrát a po dostatečně dlouhou dobu. Onehdy mi jeden známý řekl: „Kdyby to přece byla lež, naše média by ji už odhalila.“ Což je blud, charakteristický snad pro všechny lidi Západu.

Jak Benays a Goebbels už věděli, dobrý propagandista dokáže řídit názor a mínění cílové skupiny, ať už se jedná o jednotlivé pohlaví, či celý národ.

Cílovou skupinou byly totiž pro Benayse nejdříve ženy. Jako propagandista americké tabákové společnosti propagoval kouření žen coby znak feministické nezávislosti. Cigarety proto nazval „pochodněmi svobody“ a úspěch se dostavil.

Goebbels zase proměnil Němce v slouhy Třetí říše, což je meta, které naši neokonzervativci sice ještě tak zúplna nedosáhli, ale na jejímž dosažení tvrdě pracují. Byli už ovšem sdostatek úspěšní v tom, že ve spolupráci s vojensko-bezpečnostním komplexem, izraelskou lobby a americkými presstitutkami dokázali zabránit Trumpovi, aby se stáhl ze Sýrie a normalizoval vztahy s Ruskem. Uspěli totiž použitím svého výmyslu o ruském vměšování do amerických voleb, který pro tuto chvíli založili sice do zásobníku, ale kdyby si Trump na tuhle pošetilost někdy zase vzpomněl, vytáhnou svůj výmysl na světlo boží a využijí jej jako důkaz, že Trumpovo spiknutí proti západní demokracií je nyní už tedy definitivně potvrzeno.

A ještě navíc: Kdyby se Trump pokusil zlepšit vztahy s Ruskem tím způsobem, že by je zbavil nálepky „hrozby“, jež jediná moc a zisky vojenskobezpečnostního komplexu ospravedlňuje, byl by coby zrádce Spojených států podroben impeachmentu, čili zbaven moci.

Američané, Britové, Evropané, Rusové, Číňané a Indové a vůbec všichni další musí pochopit, že washingtonské nepřátelství vůči Rusku existuje zde na Zemi jen proto, aby posloužilo mocným zájmovým skupinám. A stejně musí pochopit, že tyto zájmové skupiny jsou mocnější, než je náš prezident.

Izrael se svou rolí na Středním východě je jednou z těchto zájmových skupin. A jak admirál T. Moorer, šéf amerických námořních operací a předseda spojených náčelníků štábů USA, řekl: „Žádný americký prezident se Izraeli nedokáže postavit.“

Neokonzervativci, sloužící jak sionistickému státu Izrael, tak vojensko-bezpečnostnímu komplexu USA, jsou další zájmovou skupinou, která americkou vládu účinně omezuje. Neocons jsou pevně spojeni jak s Izraelem, tak s vojenskobezpečnostním komplexem, a jejich moc a vliv se už po dlouhou řádku let stále zvyšuje. Prezident Eisenhower ve svém projevu na rozloučenou v roce 1961 varoval americký lid před mocí vojensko-průmyslového komplexu jako před nebezpečím, pro americkou demokracií nejvážnějším.

Mezitím uplynulo 56 let a působením studené války a „sovětské hrozby“ se moc tohoto komplexu rozrostla do rozměrů, které si Eisenhower ani v nejděsivějších obrazech jistě nedovedl představit. Je to moc všeobjímající a a preferovaná.

Jestliže nyní vezmeme do úvahy pospojovanou sílu všech těchto zájmových skupin – to je vojensko-bezpečnostního komplexu s ročním rozpočtem převyšujícím hrubý domácí produkt většiny zemí světa, dále neokonzervativců s jejich ideologií USA coby jediného světového hegemona, aliance Demokratické a Republikánské strany, a dále Izraele, který má americkou vládu v kapse a vůbec se nesnaží to zakrývat – jak by pak bylo možné, aby Trump, jak tomu chtěl a jak to prohlašoval – normalizoval vztahy s Ruskem a stáhl se ze svých intervencí na Středním východě.

Vyhlídka na něco takového je v nedohlednu. A to proto, že Trump vůbec není ten, který v USA rozhoduje. A tohle by si měli především Rusové uvědomit, dokud je čas.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man