P. C. Roberts: Probudíme se dřív, než zemřeme?

Známý americký vojenský analytik, píšící pod pseudonymem The Saker, na svém webu napsal, že Rusko se připravuje na 3. světovou válku. Nikoliv však proto, že by mělo chuť někoho napadnout, ale proto, že je na nejvyšší míru znepokojeno arogancí Západu, jeho provokačními vojenskými akcemi, jeho vměšováním se do záležitostí ruské provincie Čečny i do záležitostí jeho dřívějších provincií Ukrajiny a Gruzie. Že je znepokojeno i tím, jak je Západem demonizováno, a jak málo, či vůbec ne, se od washingtonské snahy podněcovat válku distancuje západní Evropa.

Stejně jako Steven Starr, Stephen Cohen či já, a menší hlouček dalších lidí, zná i Saker pravý důvod toho, proč se Washington tak usilovně snaží přesvědčit Rusko, že se je chystá napadnout. A je v té souvislosti docela neuvěřitelné pozorovat, s jakou důvěrou hodnotí prostí Američané schopnost Spojených států něco takového skutečně provést. Patnáct let poté, co nedokázaly porazit pár lehce ozbrojených talibánců, a 13 let poté, co se jim z kontroly vymknul Irák, je pro rozumně uvažujícícho smrtelníka totální absurditou představa, jak USA zabírají širé oblasti Ruska, natož pak, jak úspěšně si vedou v boji se spojenou aliancí Ruska a Číny. Vždyť v době korejské války před 60 lety nedokázaly USA ani porazit Čínu, která tehdy patřila do třetího světa.

Američané by si zkrátka měli uvědomit, že „jejich vláda“ je spolkem výstředních bláznů, schopných přivést k „vypaření“ jak Spojené státy, tak celou Evropu.

Ruské zbraňové systémy jsou mnohem dokonalejší, než zbraně americké. Ty totiž vyrábějí soukromé společnosti, jejichž jediným zájmem je zisk – a výkonnost těch zbraní se v jejích myšlení umisťuje až na místě druhém. Naprosto zbytečně se tak při jejich výrobě překračují výrobní náklady – a to jen proto, aby se zvýšila jejich cena. Jen pro příklad: Nová stihačka F-35, která stojí už 337 milionů dolarů, se nyní zařazuje do výzbroje namísto staršího typu F-15, který stál „jen“ 148 milionů dolarů, ale zato byl výkonnostně – lepší. A helma pro pilota této stopětatřicítky stojí 400 000 dolarů, čili mnohem víc, než za kolik byste si mohli pořídit vůz Ferrari.

Bohužel, do kategorie možného se tak překlápí eventualita, že svět je veden na porážku něčím tak nízkým a ubohým, jakým je nenažranost amerického vojensko-bezpečnostního komplexu. Čili toho uskupení, které se dnes může zbláznit radostí nad tím, že stupidní Obamův režim znovu vzkřísil k životu studenou válku. Protože tahle válka mu předkládá mnohem tučnější sousta a mnohem přesvědčivějšího „nepřítele“, než byly jen údajné teroristické země. A tak „ruské hrozbě“ převedené z 20. století do doby dnešní se jako nenasytné hydře coby povinné obětiny předhazují jak američtí daňoví poplatníci, tak dosavadní sociální služby.

Avšak rétorika dnešního Washingtonu, doprovázející tuto obnovenou studenou válku, je mnohem drsnější a nebezpečnější než ta, jež doprovázela studenou válku první. Dřívější prezidenti se totiž snažili vzniklá napětí rozptylovat, zatímco režim Obamův je do obludné podoby nafukuje nestoudnými lžemi i provokacemi, které mnohem víc než tehdy přibližují možnost, že se válka studená změní ve válku horkou. A konkrétně: jestliže Bílý dům si pro sebe získá Killary, svět její první období nejpravděpodobněji nepřežije.

Všechny americké války s jedinou výjimkou té první – za nezávislost – byly válkami za americké impérium. Pamatujte na to, až budete o vzpomínkovém dni (myslí se americký státní svátek k uctění veteránů Memorial Day, který se slaví 8. května – pozn. překl.), naslouchat řečnickým cvičením o statečných mužích, kteří sloužili své vlasti v dobách jejího smrtelného ohrožení. Spojené státy se totiž nikdy ve smrtelném ohrožení neocitly, ale Washington zato toto ohrožení pilně přiděloval těm zemím, které si pro svou nadvládu momentálně vybral.

A tak teprve dnes, a to poprvé ve své historii, skutečně čelí USA smrtelnému ohrožení – a to v důsledku své snahy dostat pod svou vládu Rusko a Čínu. Avšak na obě ty země washingtonská drzost a stupidita nezabírá. Nejsou to indiáni z amerických planin, které ke kapitulaci dohnal hlad, když jim noví osadníci vystříleli bizoní stáda. Nejsou ani vyčerpaným Španělskem z roku 1896, kterému Washington ukradl Kubu a Filipíny a nazval tuto krádež „osvobozením“. Nejsou ani malým Japonskem, jehož limitované přírodní zdroje byly až příliš rozprostřeny po širém Pacifiku a Asii. Nejsou ani Německem, které už předtím, než na evropskou pevninu vstoupili američtí vojáci, rozdrtila Rudá armáda. A nejsou ani Grenadou, Panamou, Irákem, Libyí, Somálskem a různými latinsko-americkými zeměmi, o kterých generál Smedley Butler řekl, že je američtí mariňáci zabezpečili pro „United Fruit Company“.

Lhostejní Američané, zabývající se jen sami sebou a lapeni do bludů o americké vojenské zdatnosti, zatímco jejich šílená vláda skutečně spřádá plány na boj s Ruskem i Čínou, jsou lidmi bez budoucnosti.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Překlad: Lubomír Man