P. C. Roberts: Rekviem za americkou levici

Reklama


Kdysi, za dávných časů, bojovala americká levice za prosazování zájmů dělnické třídy a za její ochranu před politickým i ekonomickým tlakem majitelů výrobních prostředků. Díky tomu měla svou sílu, která vyvrcholila v době, kdy si F. D. Roosevelt pro své třetí prezidentské období vybral za viceprezidenta Henryho Wallace. Třebaže byl Wallace bohatým podnikatelem, proslul jako politik, který se vždy bral za prosazování zájmů farmářů a dělníků.

Nejspíš i proto výkonní makléři demokratické strany Wallacovu kandidaturu pro toto třetí období odmítali – a to až do okamžiku, kdy jim Roosevelt sdělil, že bez Wallace odstoupí z kandidatury i on. Teprve pak ustoupili.

Wallace si Roosevelt vybral za svého zástupce i pro své čtvrté prezidentské období. Avšak Wallaceovy pokrokové názory jej partajním bossům, bankéřům Wall Streetu i britským a francouzským spojencům Ameriky mezitím odcizily už natolik, že když k dosavadním svým požadavkům přidal Wallace i zrovnoprávnění polokoloniálních zemí a spolupráci se Sovětským Svazem, rozhodli se ho zbavit. A tak se stalo, že na konferenci Demokratické strany v červenci 1944, kdy se dle údaje Gallupova ústavu veřejného mínění vyslovilo pro další setrvání Wallace v úřadu viceprezidenta 65 % amerických voličů a vyslovil se pro ně i prezident Roosevelt, zařídili straničtí bossové věci jinak a viceprezidentem byl zvolen Harry Truman s pouhou dvouprocentní voličskou podporou lidí.

(Clintonský korupční systém, kterého tehdy makléří demokratů k zastavení Wallaceova viceprezidenství použili, popisují ve svém bestsellerovém filmu Utajená historie Spojených států Oliver Stone a Peter Kuznick).

To byl bod obratu nejen v americké politice, ale i ve světové historii. Kdyby tehdy vůle lidí převážila nad vůlí bossů Demokratické strany, stal by se po smrti Roosevelta prvním poválečným prezidentem USA nikoliv Truman, ale Wallace. A nejpravděpodobněji by díky tomuto faktu nebyla žádná studená válka, nebylo by NATO a nebylo by ani desetiletí trvající nedůvěry mezi USA a Ruskem ohrožující dnes život na planetě Zemi. A namísto dnešního nespravedlivého rozdělování bohatství země jeho přídělováním jen jednomu procentu, i namísto dnešního úpadku reálných příjmů a zadlužování ohrožujících ekonomický růst bychom zde měli rozdělování vyrovnané, podporující silný spotřebitelský trh.

Ten silný trh a všechno ostatní shora uvedené jsme tedy v onom červenci 1944 ztratili. Moc zájmových skupin převážila nad demokracií, což se prokázalo jako nejzávažnější hřích, za který dodnes tvrdě platíme.

A kdysi tak mocná americká levice? Jako kouzelným proutkem ji proměnili v cosi téměř opačného. Dříve se stavěla za mír a chléb, dnes se staví za politiku identity a za válku. A dělnická třída byla předefinována na Trumpovy otrapy a otravy.

A tak se ani nelze divit tomu, že Rusko na agresi Washingtonu odpovídá stále jen diplomaticky. Není třeba reagovat jinak – nepřítel ničí sám sebe.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře