Pád Děbalceva

Ač je pád Děbalceva dozajista milníkem ve válce na Ukrajině, lze momentálně těžko odhadovat, kam to povede dál. Možná se povstalci pokusí využít výhody a získat zpět Slavjansk a Kramotorsk (což by podle mě byla politická chyba), možná se situace skutečně uklidní, začne platit příměří, bude se jednat a dojde k naplněno dohod z Minsku, možná se Kyjev pokusí přeskupit, dozbrojit a dobýt separatistické regiony zpět. Která varianta je pravděpodobnější a kolik dalších existuje, to si v tomto okamžiku netroufám odhadovat. Přesto si neodpustím několik spíše heslovitých poznámek:

• Dobytí Děbalceva je stále v intencích „Minsku 2″, porušením dohod by byl až další postup povstalců na Západ (k čemuž doufám nedojde, alespoň ne dříve, než bude zjevné, že jednání o autonomii zkrachovala, přičemž opět doufám, že se obě strany skutečně pokusí dohodnout, a ne že s nadšením ohlásí krach jednání po prvním sporu).
• Děbalcevo si Ukrajinci prohráli především sami svojí vlastní neschopností a výmluvy na ruskou pomoc na tomto fiasku nic nezmění.
• Západní média důsledně ignorují veškeré indicie toho, že se ukrajinské jednotky (zejména soukromé nacigardy) ve městě dopouštěly válečných zločinů vůči civilnímu obyvatelstvu. Lhostejnost k osudu Rusů tuhle válku začala a lhostejnost k jejich osudu ji může udržet v chodu.
• Na snímcích ustupujících jednotek nevypadají ukrajinští vojáci vůbec sklesle, naopak vypadají šťastně, že už to mají za sebou (nebo zbědovaně, ale zdá se, že tak zoufale nevybavené je do boje už poslali). Je otázka, nakolik je válečné nadšení Ukrajinců na takové úrovni, jak se to snaží kyjevská vláda prezentovat, nebo jak nám to prezentují naše média.
• Kyjevská vláda zcela absurdně lže o počtu padlých v Děbalcevu. Dvacet dva je prostě nepředstavitelně málo, už jenom ve světle zpráv samotných ukrajinských vojáků z místa. Tato notorická lhavost a neúcta k vlastním lidem je přesně to, proč straním povstalcům a proč považuji současné kyjevské panstvo za neštěstí pro Ukrajinu a Ukrajince.
• Podle čerstvé zprávy požádal Porošenko o vyslání mírových jednotek EU. Upřímně řečeno, i když je to explicitní posun NATO na východ – a Porošenko to možná i jako výzvu k přímému angažmá NATO myslel – přesto mi to přijde jako poměrně dobré řešení, protože Ukrajinci si už prostě navzájem nevěří.

Převzato z blogu Tribun