Diskuze k článku


  • racek • 9. listopadu 2018

    Ach ano, funguje to velmi dobře. V podstatě od roku 1938 jsme vystaveni mimořádné masáži, i když pokaždé jiným směrem, samozřejmě vždy úplně opačném. Ta první trvala jen 6 let ale bylahodně krvavá. Takže se nijak nechytila. Poté pomalu a postupně od roku 45 a byla zpočátku a dost dlouho poté dokonce velkou většinou národa dobrovolně přijímaná. Pak nám cosi vysvětlili souzi se sajúzu a už jsme tomu nevěřili. No a pak, najednou, nastoupili američtí souzi předtím slibující ráj na zemi ve svých vysílačkách a nás na chvíli přesvědčili. No, jsak začali za hubičku kupovat a privatizovat(– zde cizí slovo u nás znamenající krádež…) tak jsme rychle poznali která bije. No, ještě jsme dali své hlasy socanům s nadějí, že se to zlepší. No, nezlepšilo. A pak jsme s hrůzou zjistili, že naše děti byly celou dobu indokrinovány novými náboženstvími a pohádkami o dobrotě magnátů a privatizátorů, začli obdivovat naše miliardáře za šikivnost, jak ukradli svůj majetek … ano, 90% z nich ukradlo s talentem jejich skupině vlastním … a mladí začali volit. A o hrůza, oni propagandě a lžím CT1 a tisku věří … a teď vzývají homosexualitu, genderismus, přemluv bábu dědka, že … a výsledek tu máte. Tedy máme? Kde se stala chyba? Ta je jasná, koho jsme si zvolili a z jakých skupin….
    No jo, to je hezké, ale myslím že jsme už stejně prohráli. Zrovna soudí staršího člověka, který vyjevil na internetu svůj názor na jisté etnikum a nazval je příživníky a parazity. No, pravda se u nás bohužel nenosí. Pamatujete pravdu a lásku? Láska v něm nikdy nebyla a pravdy jen kousek, který se zrovna hodil. Pak se ukázalo, že to mělo znít spíše jako to staré … peníze nesmrdí a účel světí prostředky. A my? Jsme v otroctví? Jsme. Akorát je to otroctví novodobé, které si otrok neuvědomuje…

  • Gatta • 10. listopadu 2018

    Moc dobře napsaný článek.

    Ono je to s tou pamětí – jako se vším u živých organismů.
    Vše co organismus vědomě či nevědomě dělá slouží k přežití – tedy lépe řečeno „k pokusu přežít“. Pochopitelně se všemi možnými omyly.

    Ale on ten přirozený výběr nefunguje jako tvůrce ideálního neomylného jedince, ale prostou nadprodukcí a mírnou mutací – no a schopnosti rozesetých životů a šťastné a kritické náhody, které je potkají to prostě proberou.

    Jak pravil Londonův Vlk Larsen …
    “ … Příroda je marnotratnice. Vezměte na příklad ryby s jejich
    miliony vajíček. A konečně vezměte třeba sám sebe a mne. Naše
    ledví obsahují možnost milionů životů. Kdybychom jen měli dost
    času a příležitosti, abychom využili do posledního ždibce všech
    ždibců nezrozeného života, co jich v sobě nosíme, mohli bychom se
    stát otci celých národů a osídlit celé kontinenty. Život? Třesky ples-
    ky! Nemá ceny. Ze všech laciných věcí je tou nejlacinější. Všady
    chodí žebrotou. Příroda ho rozhazuje marnotratnou rukou. Kde je
    místo pro jeden život, zasévá jich tam tisíc a je z toho jen život poží-
    rající život, až nakonec zbývá ten nejsilnější a nejhltavější.“ …“

    Některým lidem tedy jejich vzpomínky mohou v dalším životě pomoci – jiným mohou i uškodit.
    Je to pouze na každém jedinci …