Tři výstavy, literárněvědná konference, besedy, výšlap na Lysou horu a zcela unikátní vydání Slezských písní. To vše připravilo Slezské zemské muzeum – Památník Petra Bezruče u příležitosti 150. výročí narození opavského rodáka a slezského barda Vladimíra Vaška alias Petra Bezruče.
Výstavy prezentují jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů 19. a 20. století z naprosto odlišných úhlů pohledu. První s titulem Petr Bezruč v hudbě a umění představí návštěvníkům hudební a výtvarná díla, která byla inspirována Bezručovou tvorbou. Bude k vidění v Památníku Petra Bezruče a její vernisáž se uskuteční 5. září v 17 hodin. Ve stejný den, ale v 18 hodin, zpřístupníme druhou výstavu, kterou můžete navštívit v opavském Obecním domě. Nese název Slezské angažmá a její autoři vám přiblíží, co burcuje umělce dnešních dní a jak se to promítá v jejich tvorbě. O týden později, 12. září v 17 hodin, slavnostně zahájíme výstavu s názvem Petr Bezruč – bard prvý, co promluvil. Poslední a největší výstavní projekt věnovaný tomuto básníkovi vznikl za podpory Ministerstva kultury ČR, Akademie věd ČR a Nadace Landek. Jeho prostřednictvím se vrátíme do 2. poloviny 19. století a budeme pátrat po osudech Petra Bezruče.
Celý článek najdete zde
Petr Bezruč – výjimečný člověk, výjimečný básník, přesně moje krevní skupina. Děkuji moc za upoutávku a doporučuji všem z blízkého i dalekého okolí návštěvu pořádaných akcí. Jedna moje osobní zkušenost s knihkupci v Ostravě. Posuďte sami. Miluji Slezské písně a příležitostně věnuji, zejména svým vzdálenějším dobrým známým tuto sbírku z našeho kraje, jako osobní dárek. Vzhledem k tomu, že moje zásoby Slezských písní došly, vydal jsem se do několika knihkupectví v krajském městě Ostravě, abych se předzásobil v domění, že přece takový skvost musí být na pultě a vydavatelé časem obnovují nová a nová vydání. Výsledek ? Knihkupci nejen že… Číst vice »
Také mám moc ráda Slezské písně a některé se mi líbí tolik, že je znám nazpaměť. Jsou to ještě básně z doby, kdy bylo slovům velké části básníků rozumět, kdy měly básně obsah a často i krásnou „melodii“. Nebyly hrubé, nebo dokonce sprosté, i když jejich téma bylo třeba i drsné.
Perune, moc se mi Váš komentář líbí, přestože popisujete nedobrou zkušenost.
Inu máme nové časy. Z výkladů knihkupectví na nás cení chrup Madeleine Albrightová a řada dalších „ceněných“ celebrit. V knihovnách je řada autorů uložena v centrálním skladu (pokud vůbec), takže jejich přístupnost je značně snížena. S lítostí jsem zjistila, že kdykoliv zde některý z přispěvatelů zmíní nějaký titul, v knihovně města Brna po něm není ani stopy. Zato jsem si nedávno na doporučení knihovnice přečetla dílko Pes Jejího Veličenstva. Vskutku dobrý propagandistický počin. Sentimentální příběh vnímavého psa zachráněného na pokyn královny je proložen informacemi, které tento pes odhalí- např. že královská rodina je vlastně duše Anglie a rady vládnoucímu členu… Číst vice »
Zvláštní, u mě Petr Bezruč zůstává Bardem c. 1. I před mým oblíbeným Havlíčkem, Macharem a mým rodákem Vrchlickým. I když má rodiště 2 a pravděpodobně se narodil na místě třetím, kde ovšem si ho nijak nepřipomínají :-))
Mám na starosti už třetí rok knihovnu v malé vesničce, bylo mi mile řečeno, ať staré knihy zlikviduji, neudělala sem to, samozřejmě. Díky tomu mám stále co číst. Dvakrát ročně nám přiváží knihy z výměnného fondu. Polovina z toho jsou povrchní slátaniny plné buď násilí, nebo laciné romantiky na úrovni červené knihovny. Čtenářů málo.
perun napsal Takže jsem se vydal do největšího, „renomovaného“ Librexu v očekávání, že získám alespoň nějaké další informace. Mlaďoši a mladice, ale – i dámy vypadající zkušeně, hledali dlouze ve svých elektronických databázích to, co jsem žádal, ale bezvýsledně. Navíc bylo na nich evidentně vidět, že ani neví, co vlastně hledají. Po asi více, než 20-t i minutách něco přece jen našli a z regálu mi s neskrývaným nadšením slavnostně přinesli podle nich to, co jsem žádal. Byly to : SLIZKÉ PÍSNĚ HAVLOIDA DĚDEČKA ! Na http://www.zbozi.cz klikněte na ,,knihy“ a do místního vyhledavače zadejte ,,slezské písně Bezruč“. Najdete řadu… Číst vice »
dixi napsal ám na starosti už třetí rok knihovnu v malé vesničce, bylo mi mile řečeno, ať staré knihy zlikviduji, neudělala sem to, samozřejmě. DIxI, nakousla jste širší téma. Vyřazováni jsou autoři celkem nezávisle na obsahu, souvislost jsem vypozoroval spíše v růstu počtu heren, zánikem knihkupectví ve městě a růstem alkoholismu a zpěvu na zahradách , dnes již bez ovocných stromů. Vyřazováni jsou jak ,,komunisti“ Pujmanová, Čapek, Jirásek, Hanzelka a Zikmund, Miroslav Holub, Ivan Olbracht, Ivan Klíma, Eva Kantůrková, Radek John ,tak i autoři jako Petr ‚Pithart, Pavel Tigrid, Mirek Topolánek, za dvě koruny jsem si koupil i kdysi marně… Číst vice »
Pokusím se, malé knihovny stále fungují i finance jsou . Zároveň s vedením knihovny je výtvarný kroužek pro děti a to je radost. Přede mnou měla na starost knihovnu velice fundovaná dáma, máme zde spoustu českých spisovatelů, básníků, almanachy. Autory 19 století, začátek 20 století, Po ní nastoupila paní, která mnoho knih vyhodila,prý byly ohmatané a způsobila v knihovně veliký zmatek. Takže teď už nevím, co se zničilo. Předpokládám, že právě dobří autoři , o nezáživné není zájem. Původně jsem myslela, že některé své knihy odnesu do knihovny, doma už nemám místo, jenže představím-li si, že někdy později by měly… Číst vice »
Přístup dětí ke knihám diametrálně změnily mobily a veškerá nová technika, ty starší nepustí zpočátku tablety vůbec z ruky. O to víc mne těší, přiběhnou-li občas něco si namalovat, nebo vyrobit, no a přitom některé i vrátí už přečtenou knihu a půjčí si jinou. Podle záznamů bylo dříve přes padesát členů, dnes je zaregistrovaných dvacetpět, z toho deset vlastně symbolicky. Nic moc, viďte, ale i za ty buďme rádi.