Podivná válka na Ukrajině

Každá válka má své aktéry. Kdo jsou však aktéři války „neválky“ (nepřiznané a nespecifikované, resp. nedefinované války) na Ukrajině? Kdo tam proti komu bojuje? Kdo je agresor a kdo oběť, kdo útočník a kdo se brání?

Proberme si to chronologicky:

1) Za základ převratných událostí na Ukrajině je Západem považováno tzv. nesplnění tužeb ukrajinských voličů a slibů prezidentem Janukovyčem, který po prostudování Asociační dohody od této odstoupil, „zradil své voliče“  a přijal (mnohem štědřejší a pro občany Ukrajiny vstřícnější) ruskou nabídku. Tuto argumentaci považuji za velice úsměvnou. Ti západní  demokraté, kteří se tolik pohoršovali nad Janukovyčovou zradou obvykle sami neberou žádné ohledy na přání svých voličů a tato jsou jim zcela volná hned po volbách. Klidně prosazují účast svých států v nejrůznějších agresích a paktech bez toho, že by se voličů byť jenom zeptali. Vezměme si kupř. prezidenta Obamu, který sliboval posílení míru, zrušení tajných věznic, zákaz mučení a restart vztahů s Ruskem. Kdyby byly vůči němu uplatněna stejná měřítka jako vůči prezidentu Janukovyčovi, musel by prezident Obama po svých válečných eskapádách, „restartu“ vztahů s Ruskem a „posílení míru“, za které dostal Nobelovu cenu, okamžitě odstoupit. Jak by asi podle stejného kritéria zrady dopadli mezinárodní vyjednavači Západu  a politici Západu, kteří nic neudělali poté co jimi vyjednané podmínky mezi legitimním prezidentem Ukrajiny a vzbouřenci byly hned druhý den hozeny na smetiště? Navíc se dnes ukazuje, že ani loutkový prezident Porošenko se do plnění likvidačních podmínek západu pro Ukrajinu nijak nežene. Asi ví, tak jako to věděl Janukovyč, proč.

2) Násilí, které později přerostlo ve válečný konflikt, vypuklo, jak známo ,na Majdanu, kde „pokojní demonstranti“ měli volné ruce a ústavní Janukovyčův režim měl „demokratickým“ západem zakázáno použití síly proti násilníkům coby v občanské a demokratické společnosti nepřípustné. Kdo byli aktéři tohoto Majdanu? Rusko to nebylo určitě, tudíž je možno jej minimálně za rozpoutání násilí na Ukrajině přestat vinit. Zcela určitě to byl nově ustavený režim, který převzal moc násilím a parlamentním podvodem. A zcela určitě to bylo za asistence západních politiků, přičemž se podle přiznání a odposlechnutého rozhovoru americké mluvčí ministerstva zahraničí  Nulandové nade vší pochybnost prokázalo, že USA investovaly do příprav politického převratu na Ukrajině a tento režírovaly způsobem „Fuck the EU!“ při prosazení svých kandidátů do vrcholových funkcí (premiéra a prezidenta) na Ukrajině.

3) Co předcházelo a co bylo spouštěčem vzrůstajícího násilí na jihovýchodě Ukrajiny? Podle dostupných informací to byly chronologicky seřazeno – zájmy západních nadnárodních korporací na jihovýchodě Ukrajiny (tyto ostatně lze dohledat ve všech válečných konfliktech současnosti probíhajících kolem hranic, resp. na periferii Evropy), přijetí diskriminačního jazykového zákona, ostrakizování, zastrašování a vydírání politické opozice novoustaveného režimu s perspektivou zákazu opozičních stran, vyjádření čelních politiků novo ustaveného režimu na margo ruskojazyčné populace Ukrajiny ve smyslu, že je potřeba je jaderně anebo silou vyhladit, že jsou to podlidi a konečně masakr ruskojazyčních obyvatel v Oděse.

Kdo byl hlavními aktéry a hybateli všech těchto událostí? Rusko to opět zcela určitě nebylo. Byl to protiústavní nedemokratický režim Kyjeva a jeho „poradci“, kteří se ještě před spuštěním „antiteroristické“ operace na jihovýchodě pevně usídlili na nacisty ovládaném ministerstvu vnitra Ukrajiny.

4) Podle svého kyjevského vzoru začali obyvatelé ruskojazyčních regionů násilím obsazovat orgány státní správy, aby tím podobně jako Majdanisté v Kyjevě, kteří se nikoho neptali v referendu, dali najevo, že pod neústavní nedemokratickou antiruskou vládou Kyjeva nemíní setrvat. Navíc k tomu vypsali referenda.

5) Přímým spouštěčem postupného nárůstu násilí na jihovýchodě byly jevy a události popsané v bodu 3. Byla to reakce na diskriminační, genocidní, zjevně násilnou politiku nových centrálních orgánů vůči obyvatelům jihovýchodu. Zajímavé je, že to, co tolik Západu vadilo v Kyjevě (možné použití státní moci k pacifikaci vzpoury a násilí), na jihovýchodě nejenom že nevadilo, ale bylo západem naopak podporováno v té nejhrubší formě, kdy došlo k použití nejbrutálnějších metod a postupů proti vlastnímu obyvatelstvu – včetně neozbrojených civilistů. Zde nutno dodat, že obyvatelé jihovýchodu zpočátku „vítali“ své kyjevské „osvoboditele“ beze zbraně, přesvědčovali je, bránili v postupu vojenské techniky živými štíty etc.. Až nacistické běsnění banderovců v osadách a městech jihovýchodu probudilo aktivnější odpor obyvatel regionu. Kdo byl součástí tohoto konfliktu až do této doby? Opět – kyjevský režim a američtí  režiséři teroristické „ATO“ na ministerstvu vnitra v Kyjevě.

6) Někdy v tomto okamžiku probíhá referendum na Krymu pod ochranou „pokojných maskovaných ozbrojených gentlemanů. Kolik voleb v jiných státech pod „ochranou“ západních ozbrojenců již proběhlo? Výsledkem bylo, že po nenásilném referendu obyvatelé Krymu s úlevou přivítali většinové rozhodnutí a požádali o vstup a ochranu ruskou federaci. Referenda na jihovýchodě Ukrajiny prohlásil protiústavní, nedemokratický (nevolený, bezreferendový) kyjevský režim za neplatná a odporující ústavě země. Na Krymu prvně vidíme ať již přímý anebo nepřímý vstup Ruska do dění na Ukrajině. Až doposud se všechno dění kolem zrodu a eskalace násilí odehrávalo v režii kyjevského pučistického režimu, politiků a „poradců“ (režisérů) z USA a EU.

7) Po počátečním ústupu se z nějakého (ať byl jakýkoliv) důvodu podařilo domobrancům (povstalcům, vzbouřencům, separatistům… každý ať si to probere po svém) stabilizovat frontu a přejít do protiofenzivy. Můžeme spekulovat nad tím, jestli to bylo pouze důsledkem přílivu dobrovolníků, včetně vyšších velitelských kádrů, vysoké motivaci domobranců,  přeběhlictví ukrajinských vojáků, zabírání ukrajinských vojenských skladů a vojenské techniky přeběhlíků, šlendriánu v ukrajinské armádě, anebo ruskému zpravodajství a „poradenství“ (americké zpravodajství a „poradenství“ ostatně fungovalo v celé záležitosti již od samotného Majdanu).

8) Až po významných vojenských porážkách a zjevných neúspěších kyjevského režimu při potlačování „terorismu“ přichází „internacionalizační“ momenty konfliktu – jako první sestřel malajského letadla MH17, ze kterého bylo bez důkazů téměř okamžitě s dopadem trosek obviněno Rusko (mimoděk to připomíná rychlé obvinění al Kájdy při jiné letecké konspiraci) a poté, co se kvůli důkazní nouzi a některým indiciím začíná karta obracet v neprospěch kyjevského režimu, je Rusko (opět bez důkazů) obviněno z přímého vojenského vměšování do situace na Ukrajině. Žalobcem jsou kromě kyjevského loutkového režimu pohoršené západní země a jejich politici, kteří ovšem takovéto vměšování provozují dlouhodobě a bez jakýchkoliv servítků. Argumentace, že kdyby Rusko skutečně vojensky vstoupilo do konfliktu se svojí moderní výzbrojí, zpravodajstvím, velitelskými schopnostmi a válečnými zkušenostmi dopadlo by to s kyjevskou armádou podobně jako s Gruzií po osetské konspiraci (USA) se západním mocnostem jeví lichá.

Závěr

Co z výše popsaného stavu plyne v souvislosti s původní otázkou? Válečný konflikt na Ukrajině vznikl postupně s přímou účastí západních politiků, americké zpravodajské služby, západní finanční a výcvikové podpory. Nebyl to žádný nahodilý, ale předem cíleně připravený proces. Rusko do něj bylo již tradičně Západem zataženo (tak jako v případě Gruzie a Sýrie) Konfliktu se účastní na jedné straně kyjevský režim a jeho západní režiséři, dobrovolníci, žoldnéři a oligarchické militantní struktury, na straně druhé domobranci, dobrovolníci, s vysokou pravděpodobností ruští zpravodajci a patrně i žoldnéři. Z klasifikace válek je možno říct, že ukrajinská oficiálně nepřiznaná válka je válkou občanskou s významným podílem velmocí na obou stranách konfliktu. Jakékoliv jednostranné obviňování protistrany )obzvlášť ze strany těch, co ten konflikt vyvolali, je absolutně mimo mísu. Ve vzduchu visí otázka, jestli nejde o začátek anebo dokonce pokračování (po amerických uměle vyvolaných válkách o suroviny a kontrolu tranzitu surovin v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii, na Ukrajině) další světové války. Konflikt je silně internacionalizován a zatím do něj, zaplať pánbůh, velmoci vstupují pouze nepřímo.