Pohádky o kapitalismu (4)

Mýtus číslo 8: V kapitalismu je snadné zbohatnout, zvláště pokud jste chytřejší, než druzí

Je takový vtip: Ptali se bohatého člověka – jak jste zbohatl? – Napřed jsem koupil za dolar špinavé jablko, umyl ho a prodal za dva. Za ty peníze jsem koupil dvě jablka, umyl a prodal za čtyři. A pak umřela moje babička a zanechala mi dědictví.

Zbohatnout v kapitalismu je skutečně možné. Třeba některým z těchto způsobů: vyhrát v loterii, vykrást banku, oženit se (vdát se) za bohatého člověka, získat dědictví a otevřít si vlastní podnik. Jak vidíme, z pěti uvedených způsobů je jeden spojen s úspěchem, vynalézavostí, prací a umem. Všimněte si, že ve výše předloženém seznamu chybí možnost „tvrdě pracovat“, protože dokonce i dětem v kapitalistické společnosti je jasné, že tak se dá rychleji získat hrb, než bohatství.

Procento bohatých se v různých zemích mění. V naší zemi to je podle různých odhadů (každý má svou představu o tom, co je bohatství) od 1 do 4 %. To znamená, že bohatých je jen zanedbatelná menšina obyvatel. Dokonce podle teorie pravděpodobnosti, pokud by u všech byly rovné počáteční možnosti, dostat se do toho kruhu není lehké, pokud vezmeme v úvahu, že velká a střední výroba a také odbytové trhy už jsou dávno pod tlakem těžké konkurence, je situace s přijetím do uzavřeného klubu dost špatná. Um přitom hraje minimální roli.

Ještě přidám, že víra v americký sen, že člověk může lehce a rychle zbohatnout, je stále uměle udržována mezi lidmi. Lidé musí vidět před očima mnoho iluzorních možností, které systém nabízí a obviňovat za své problémy jen sebe a svou lenost.

Mýtus číslo 9: Jen v kapitalismu je možná demokracie a občanské svobody

Skutečně, takzvaná „demokracie podle západního vzoru“, ve které jsou si všichni občané podle práva podmíněně rovni a mají rovné hlasovací právo se objevila po buržoazních revolucích (i když ne hned). Avšak je podobná demokracie skutečná? Patří v buržoazních revolucích moc lidem?

V kapitalistické společnosti platí nezměnitelný princip – moc peněz. Ti, kteří jich mají více mají více moci a jsou skutečnými pány státu. Všechny ostatní atributy „demokracie“ v podobě „svobodných voleb“ a další vaty nejsou více než dobře nacvičené divadlo a výsledky nic neovlivní. Marionetky vybrané pro představení jak věrní psi budou vždy raději viset na očích pána (tj. buržoazii) v očekávání bonusů, než se starat o lidi.

A protože kapitalisté mimo jiné skrze své lidi (systém lobby atd.) v mocenských orgánech píší i zákony podle svých potřeb, není problém v jednotlivých případech ohraničit nebo i úplně zrušit „občanské svobody“. Mínění lidí je přitom vůbec nemusí zajímat.

Jen v případě, kdy zvolená moc ochraňuje zájmy většiny společnosti a odpovídá před touto většinou vlastní hlavou, je kdykoli vyměnitelná touto většinou, je možné považovat tuto moc za demokratickou. Dodnes jen diktatura proletariátu ve skutečnosti zajišťuje tento princip. [pozn. překladatele – jakákoli diktatura není demokracie, to je oxymorón]

Závěry

A tak lze udělat jednoznačný závěr, že zde uvedené mýty o kapitalismu nemají nic společného s realitou a kultivují se pouze za tím účelem, aby se vytvořila iluze společenského blahobytu a ti, co pracují se v nesmyslném boji o místo pod kapitalistickým sluncem nepochopili svou třídní roli a nechtěli nic kardinálně změnit. Potřebujeme zřízení, které přináší více škody, než užitku? Je jasné, že ne.

Zdroj : http://aloban75.livejournal.com/2150156.html

Překlad: Sio

Přejít do diskuze k článku 35 komentářů