Polemika k článku Dvojitý Nelson

Reklama


Kapitalismus je jen lehkým civilizačním popraškem patinovaná džungle. Humánnější než předchozí společenské formace, ale džungle. Silnější přežívá, slabší umírá. Boj tyranosaurů v společenství inteligentních bytostí.

Kapitalismus přinesl:

• Zánik nadvlády feudálních elit, aristokracie a vysokého kléru, a vznik nového hegemona, který bude napříště určovat hodnoty a systém řízení společnosti – finančně-průmyslové buržoasie
• Vznik univerzálního trhu, včetně trhu pracovní síly, jako svého atributu a ultimativního nástroje oceňování a směny hodnot mezi jeho subjekty
• Zrychlení růstu produktivity práce
• Zrod konkurenčního boje, který rozvoj kapitalistického společenského zřízení nejdříve podporuje a nakonec ho zničí.

Kapitalismus nic nenabízí, protože podle mého názoru (džungle) nemá ideologii.

Na druhé straně – a to už jsem u myšlenek autora tohoto článku – kapitalismus přinesl intenzivní rozvoj mezilidských vztahů. Základem tohoto rozvoje byla ovšem ekonomická nutnost. Výroba a služby se postupně vyznačovaly specializací, dělbou práce, průniku vědy a aplikovaného výzkumu do všech lidských činností. Bez intenzivní komunikace by to bylo nemožné.

Kromě toho se začíná formovat vědomí proletariátu a vznikají jeho zájmová společenství, odbory například. Začíná se emancipace a sdružování žen.

Vyšší ekonomická účinnost systému dala vznik fenoménu volného času. Lidé zakládají spolky církevní, kulturní, sportovní (Orel, Sokol, pěvecké a divadelní soubory, Junák…).

To všechno je o rozvoji mezilidských vztahů a intenzivní komunikaci.

Nemyslím, že intelektuální myšlenkové proudy mají sílu měnit výrobní vztahy. Třeba pokus toho druhu v Rusku vydržel dlouho a mnohé, ale nakonec zanikl kolizí s neměnným základem chování a povahy univerzálního člověka.

Takže nesouhlasím s autorem, protože myslím, že pojem výrobní vztahy je o dost vyšší úroveň popisu společenské formace než mezilidské vztahy. Taky metoda se mně nezdá: nelze přejít od obecných zákonitostí k podružné otázce (v této souvislosti) voleb. A nakonec: lidé společenský řád svou činností připravují, realizují a recyklují. To je objektivní proces, který nemá co dělat se souhlasem či odporem jedince. Hromadná vůle po změně nastává ne proto, že jiné a dosud neznámé výrobní vztahy by mohly být lepší, ale proto, že staré nevyhovují možnostem, které rozvíjející se potenciál společnosti otevírá.

Na druhé straně chápu závěrečné volání autora článku po renesanci osobních kontaktů jako formy lidských vztahů. Proč tedy postupně zaniká komunikace osobním stykem?

Nyní je nutné konstatovat, že naším „oborem“ je tzv. západní civilizace. Nezabýváme se Čínou ani Novou Guinejí ani …. Za druhé, narážíme na nutnost zevšeobecnění, což je půda nadmíru zrádná.

Tato civilizace už není kapitalistická. Kapitalismus porazili jeho nositelé. Zvítězili v konkurenčním boji tak dokonale, že (téměř) zrušili konkurenci. Ekonomika tak ztratila motor svého pohybu. Monopol je efektivní v tvorbě zisku – konkurenční boj je nákladná záležitost- avšak naprosto nevhodný jako půda pro inovace. Už není třeba vynálezců a inovátorů a srážek lidských intelektů – zaniká tvořivá komunikace (tady je ta zrádná půda, nebrat absolutně) vyjma komunikace s reklamní agenturou. Zpracování myslí koupěschopných reklamou je v době elektronických médií levnější než výzkum a vývoj.

Výroba je postupně automatizována. Člověk je projektantem, realizátorem a provozovatelem výrobní soustavy, ale z výroby je vyloučen pro neschopnost fyzicky a psychicky konkurovat robotům. Tak odpadá obrovský prostor lidské kooperace a osobní komunikace. Partnery lidského operátora jsou stroje a zase stroje.

Služby jsou postupně odlidšťovány. Na ústřednách už nejsou milé ženy, ale debilní automaty. Pro peníze nechodíme k přepážce, ale k bankomatu. Vejdete do supermarketu a až na pokladní tam neuvidíte žádný personál. Nakupujeme přes Internet, blahopřejeme si k výročím a událostem pomocí SMS.

Televize a počítač nám doručují obraz světa do intimity pracovny či bytu. Už nemusíme do divadla či do kina. Už nehrajeme stolní fotbal s mincemi proti Pepovi, ale s megabity proti PC.

Tohle není změna, vyvolaná výrobními vztahy. Náhrada osobní komunikace technickými prostředky je výsledkem vývoje sofistikovaných výrobních sil, v nichž stále větší váhu nabývají informace a technologické dovednosti. Výrobních sil!

Proč tomu ale podléháme? Proč nezaskočíme ke známým popřát Nový rok? Nebo nezajdeme k sousedovi na pivo, kanastu a kus řeči?

Protože je to psychicky namáhavé – čelit intenzitě jiného člověka. Podléháme z pohodlnosti a zbabělosti. Tak je to, podle mne.

Převzato z ostrova Janiky

Přejít do diskuze k článku