Poprava šajcha Nimra jako projev saúdského strachu

Reklama


Saúdští vladaři jsou posedlí strachem, že kdyby život ve své zemi liberalizovali byť jen o píď, království se jim okamžitě rozpadne. A tak budou uzdu spíš jen dál utahovat.

Evropský parlament už loni v říjnu rezolucí vyzval Saúdy, aby Alího omilostnili, o totéž žádali v západních médiích rodiče dalšího mladistvého demonstranta, ale žádný výsledek takové opatrné našlapování podle očekávání nepřineslo. Kdyby se něco podobného stalo například v Sýrii nebo Íránu, Západ by už uvaloval sankce, po popravě šajcha Nimra ale EU nyní vyjadřuje jen „seriózní obavy“, zatímco USA upozorňují, že smrt povede jen k vyostření „sektářských pnutí“ na Blízkém východě, a vágně vyzývají Rijád k „dodržování lidských práv“.

Postoj Západu je na jedné straně pokrytecký, ale při současném stavu politického establishmentu pochopitelný. Saúdové jsou posedlí strachem, že kdyby život v zemi liberalizovali byť jen o píď, království se jim okamžitě rozpadne, a tak budou uzdu spíš jen dál utahovat, shrnuje analýza Financial Times. A Západ na Saúdy nechce tlačit ze stejného důvodu. „Je si dobře vědom, že opozici proti monarchii vedou zatvrzelí islamisté a nikoli sympatičtí liberálové, a tak je největší noční můrou Západu rozpadlý ropný kolos sedící na pětině světových zásob ropy, v jehož ulicích řádí Al Kajda a Daeš.“

Tato představa může být pro západní politiky, kteří vesměs hájí zájmy korporací, možná hrůzná, na druhé straně ale ústí v jedno: „Černý Daeš, Bílý Daeš. Ten první podřezává krky, vraždí, kamenuje seká ruce, ničí kulturní památky lidstva a opovrhuje archeologií, ženami a nemuslimy. Ti druzí jsou lépe oblečeni a jsou umytější, ale dělají to samé,“ shrnul nedávno Kamál Daoud v komentáři, který v přece jen (vůči Saúdům) „svobodnějším období“ západního mainstreamu otiskl New York Times. „Islámský stát; Saúdská Arábie. Ve svém boji proti terorismu Západ bojuje s jedněmi , ale tiskne si ruce s druhými. To je prostý mechanismus popření a popření má svou cenu: uchovávání strategické aliance se Saúdskou Arábií s sebou nese riziko zapomnění, že ono království se rovněž spoléhá na alianci s duchovenstvem, které produkuje, legitimizuje, šíří, káže a brání wahhábismus, ultrapuritánskou formu islámu, která živí Daeš.“

Celý článek najdete v Literárních novinách

Přejít do diskuze k článku 9 komentářů