Potřebujeme hodnostářství a nikoliv rovnostářství

Rovnostářství je jedním z nešvarů dnešní doby. Je to přežitek z doby socialismu, který jak dobře víme, nebo nám řekli v televizi, je velice špatný, neboť brzdil hospodářský růst. Proto socialistické budování nemohlo přinést štěstí, zejména kapitalistům, kteří se v ekonomickém růstu vyznají nejlépe.

Socialistické rovnostářství znamenalo, že váš šéf nebo ředitel měl ve výplatě pouze o nějakou tu tisícovku více. Nemůžeme se potom divit ekonomické stagnaci plánovaného hospodářství, která nakonec vedla ke spořádanému přechodu širokých mas od socialismu ke kapitalismu.

Rovnostářství likviduje napětí mezi lidskými zdroji a těmi, kdo je využívají. Podle dnešních politologů tím vznikalo třídní napětí, třídní rozdíly a třídní boj, který diskriminoval ekonomické a jiné menšiny. Výsledkem toho byly prázdné regály, výjezdní doložky, bratři Mašínové, a také potíže růstu, které se změnily v růst potíží.

Dnes žádné takové růstové potíže nemáme, neboť máme růst ekonomického blahobytu a svobodu slova. Již se nemusíme bát otevřít hubu. Jen si musíme dávat pozor, aby nám nepřišili komunismus, fašismus, xenofobii, extrémismus, terorismus, obdiv k hospodářským úspěchům SSSR, uznání Číny, idiotismus, anebo něco ještě horšího, na co se bojíme byť jenom ve snu pomyslet.

Američtí ekonomové zjistili, že pokud platové rozdíly mezi zaměstnancem nadnárodního koncernu a jeho managementem netvoří řádově stovky tisíc, ekonomický růst se zpomaluje. Proto je důležité potírat finanční negramotnost prostých občanů a zaměstnanců, kteří se nad tím pozastavují a na nový pořádek koukají jako telata na nová vrata.

Sklony k rovnostářství by měly být tou největší hanbou, za kterou by se měl každý občan stydět. Trest veřejné pohany a smrti by měl být v tomto  případě jistě obnoven. Všichni občané jsou si rovni pouze před zákonem. Ti, kteří jsou za ním, těch se to netýká, a nelze je jako menšinu diskriminovat.

Diskriminace menšin je největším hříchem socialismu a komunismu. Abychom zdárně budovali svobodu, demokracii a blahobyt, musíme podporovat menšiny, a dávat pozor, aby se většina neroztahovala, ale zmenšovala.

Každý občan by měl být hrdý na to, že je tou nejmenší menšinou a jednotkou daňového systému. Měl by si považovat, že je úplně zcela sám, mezi sobě podobnými a stejnými. Každý občan by měl být dle Nového zákona šťastný, že jeho pravice neví, co dělá jeho levice. To, že občan neví, co dělá jeho levá a pravá noha, je již dávno samozřejmostí.

Každý občan podprůměrné inteligence (lidově blbec) dobře chápe, že štěstí pochází z oproštění jeho těla vědomím. Proto přece všichni pijí alkohol, užívají drogy, sportují, nakupují a také hromadí peníze, poznatky, majetek, zážitky a jiné požitky.

Je to velmi prostý vědecký fakt, že vědomí, které se spolu tělem vrací zpět do objektivní reality (hmoty), je šťastné. Občané se nemusí vůbec ničeho obávat. V novém věku se o koordinaci všech jejich pracovních, sociálních, fyzických, fyziologických, nákupních, bankovních, psychických, vyměšovacích a jiných funkcí budou starat velmi chytré digitální technologie. Není většího štěstí, nežli být v péči informačních odborníků, přístrojů a strojů od početí až k úmrtí.