Praha, privilegované centrum všech režimů

Praha byla vždy něco jiného, než okolní „vesnice“ a na tamních obyvatelích to bylo a je znát.

Politicky vždy podléhala momentálnímu populismu daleko více, než ostatní. Stačí si vzpomenout na výsledky voleb v roce 1946, kdy Pražané lvím podílem přispěli k nástupu bolševismu. Podobný efekt nastal po roce 89, kdy nejprve zcela nekriticky prosadili agenta Havla&Co. a posléze drželi při životě celé generace modrých tunelářů. Posledním výstražným signálem byla prezidentská volba, při kterých, na rozdíl od zbytku republiky, podpořili pražané cizince a senilně dementního restitučního podvodníka, což jim vydrželo dodnes.

Příčiny jsou primárně mocenské a ekonomické. Na základě dlouhodobých zkušeností každá vládnoucí elita ví, že politické převraty se odehrávají zásadně v Praze. Proto je důležité ji ovládat. Nejjednodušší je udělat to pomocí relativní spokojenosti obyvatel. Náklady státního rozpočtu na jednoho obyvatele Prahy jsou dvojnásobně proti zbytku republiky. Argument, že má Praha vyšší HDP na hlavu, je výsměchem, protože toto číslo vzniká třeba na adrese Duhová 2, kde své HDP tvoří prakticky všechny naše elektrárny. Ve skutečnosti je hlavní město obrovským vysavačem jinde vytvořených hodnot. Také přítomnost prakticky všech státních úřadů vytváří vysokou platovou úroveň a nízkou míru nezaměstnanosti. Přestěhování jediného velkého ministerstva na takové Osoblažsko by k nepoznání tento zoufale zanedbaný region změnilo a způsobilo lokální hospodářský zázrak.

Pražané zatím ještě nikdy nepocítili důsledky katastrofické hospodářské politiky polistopadových vlád, ani v době nedávné krize. Proto jsou jiní, volí nevolitelné, mají pracovní morálku na úrovní rozvinutého reálsocialismu, užívají si bohatých veřejných investic, bohatě dotovanou kultura vytváří armádu vždy prorežimních „umělců“, mohou chodit na do práce na devátou a v pátek ve 12:00 mít už malou sobotu.

Ale proč o tom píšu zrovna dnes? Naše vláda se snaží dotáhnout svou ochranu privilegovaných občanů do groteskních rozměrů. O daňové úniky Pražanů se tamní finačáci nezajímají, honit a buzerovat je možné jen ty venkovské burany, o čemž by provinční podnikatelé mohli psát romány. A tak si někteří z nich dovolili „zneužít“ pražského daňového deštníku, což je nepřijatelné. Proto také nenavrhují zavést v Praze standardní daňovou správu (což by odstranilo nežádoucí motivaci podnikatelů), navrhují vyhození „vesnických“ firem z Prahy.

Až půjdete zase někdy k volbám, zeptejte se vašich vyvolených, jak si představují regionální rozdělení daní a občanských a podnikatelských povinností. Regionální nerovnost daleko přesahuje nerovnosti momentálně populární, jako je ta genderová či rasová. Navštivte ty zoufalé regiony a pochopíte.

Převzato z Nautila