Pravice, levice: Vyznáte se v tom někdo?

Přiznám se, že v poslední době začínám být z jednání pravice a levice stále víc zmatený.

Včera jsem zaregistroval zprávu z europarlamentu, kde na návrh tzv. nacionální ultrapravice došlo ke grilování evropské komise, zejména pak Lucemburčana J. C. Junckera. Ultrapravici se nelíbilo, že za premiérování tohoto politika v Lucembursku došlo díky velice vstřícné daňové politice k masivnímu odlivu daní z národních ekonomik do této daňové prádelny. Návrh na přeobsazení komise podle mých informací podpořila krom navrhovatelů z řad tzv. nacionální ultrapravice pouze ultralevice. Klasické tzv. pravicové a levicové strany v europarlamentu podle této rozhlasové zprávy návrh nepodpořily.

Druhá politická aktualita pochází z domácí politické dílny. Zde vláda vedena tzv. levicovým politikem B. Sobotkou nevalorizovala sociální dávky a navýšila minimální mzdu na „krásných“ 9.200 Kč (51 Kč hrubé hodinové mzdy), což je prakticky žebračenka. Pan premiér Sobotka, předseda ČSSD, se v rozhlase nechal slyšet, že je to kvůli tomu, aby se nezaměstnaným neoplatilo zůstávat na (asi velice „štědrých“) sociálních dávkách a „byli nuceni se zaměstnat“.

Chtěl bych vidět pana premiéra, „celoživotního“ parlamentního povaleče v instituci, kde není pevná pracovní kázeň (poslanci, takto prý zastupitelé svých voličů,  nemusí chodit do zaměstnání – mohou mít absence, mohou požívat v zaměstnání alkohol, nejsou nikomu odpovědni za plnění svých pracovních závazků – volebních slibů ani za kvalitu své práce, která mnohdy nemá ani cenu papíru, na kterém je natištěna), jak by vyžil z oněch 9.200 Kč hrubé mzdy za svou odvedenou měsíční práci při současných cenách. Nehledě na sociální citlivost tohoto „levicového“, prý sociálního demokrata vůči sociálně slabým, která čiší z takového prohlášení. Dále pan premiér zmínil, že je iritován tím, že státní zaměstnanci dostanou přidáno pouze 3 %, když poslanci si schválili zvýšení své mzdy o cca 8.000 Kč. Zaměstnanci se podle pana premiéra mají o svá práva víc zasadit organizováním v odborech. Jeho vláda a „levicová“ strana má tímto vůči voličům, zejména zaměstnacům a sociálně slabým čisté ruce. Zde bych jenom připomněl, že ČSSD asistovala při eutanazii odborového hnutí v ČR, při jeho proměně na bezzubou, pasivní poslušnou organizaci přidělovačů stravenek a že z odborových bossů udělala parazitickou součást parlamentu, senátu a europarlamentu.

Co říct závěrem: jak je vidět, z jednání současných politických stran a směrů přestává být zcela jednoznačné, kdo je kdo. Někdy pravice jedná levicověji než levice a naopak. Pro mě osobně tzv. etablovaná světová levice typu Obamových demokratů, Blairových liberálů a českých „sociálních“ demokratů“ tvoří jeden společný proud stoupenců neoliberalismu, globalizace, oligarchizace, podporovatelů imperiálních válek a bohužel dnes už i nedemokratických převratů, terorismu a fašismu. Mohu o sobě prohlásit, že se stávám stále víc příznivcem „ultralevice“, která požaduje podstatnou změnu přerozdělování společenského bohatství, ukončení podpory válek, podvratné činnosti v jiných zemích, násilí, ukončení pasivity vůči lichvářskému a podvodnému ekonomickému systému  a nenacházím již téměř nic levicového na pseudolevici, která pouze líbivými slovy vůči svému volebnímu elektorátu a kosmetickými skutky v jeho prospěch maskuje svoji skutečnou umírněně pravicovou podstatu.