Proč číst a poslouchat ruské zdroje

Na twitteru jsem vysvětloval jednomu později narozenému, že ruské mediální zdroje dnes plní stejnou funkci, jakou plnila Svobodná Evropa a BBC v dobách komunismu. Situace je totiž zcela analogická, jen strany se otočily o 180°.

V 70. a 80. letech samozřejmě tehdejší diktatura společnost daleko víc „utěsněná“ před průnikem informací z druhé strany, než je tomu v současnosti. Dnešní vládní propaganda místo toho užívá metody zahlcení nejpřístupnějších informačních kanálů, spoléhajíc na konečnou schopnost člověka přijímat a pamatovat si informace a přirozenou lenost, zkoumat méně přístupné zdroje. Výsledek je přibližně stejný, do neuronů nás plebsu se dostává převážně jen ta „správná“ propaganda.

Stejně jako v dobách komunismu existuje „nepřítel“, který využívá všech skulin, aby se k našim uším dostala zase jeho propaganda. Slogan Svobodné Evropy „… nezávislá rozhlasová stanice, financovaná kongresem USA…“ pobaví i dnes. I sám Pavel Tigrid na sklonku života říkal zcela otevřeně, že to byla propagandistická stanice. Nedělám si nejmenší iluze o tom, co jsou dnešní ruská média, zaměřená na zahraničí, jistě tomu nebude jinak.

Zásadní problém občana v civilizované zemi je ten, že může posoudit jen věci týkající se jeho bezprostředního okolí, maximální problémy, v nichž je alespoň trochu odborníkem. Snadno rozpoznáme lhaní v otázce cikánské menšiny a tzv. diskriminace, sexuální „orientace“, životní úrovně či exekutorské „spravedlnosti“. Alespoň minimální vzdělání je nutné k rozpoznání ekopodvodů typu biopaliva či sluneční energie. Ale kdo z nás byl v Iráku, Afganistánu, Krymu, Sýrii, Nikaragui …. Jsme odkázáni pouze na propagandu jedné či druhé strany, protože neexistuje strana, která by současně chtěla a měla příležitost poskytovat objektivní informace.

Nejnebezpečnější je konzumovat propagandu jen jedné strany, je-li dělána dobře, máte velmi malou šanci dostat se k pravdě. Konzumace propagandy i druhé strany sice nezaručuje, že se pravdy dopátráte, nicméně budete upozorněni na věci nezapadající do schématu první strany, k nimž byste se horko těžko dopracovávali sami.

Propagandisté obou stran mají panickou hrůzu před takovými jedinci, kteří porovnávají. Měli z nich hrůzu bolševici, mají z nich hrůzu i dnešní tzv. „demokraté“. Hon na „šiřitele“ a „konzumenty“ ruské propagandy není ničím jiným než projevem strachu z toho, že by si snad ten bezprávný dav občanů druhé kategorie mohl vytvořit vlastní, jimi neřízený a „nekorektní“ názor. Kvílení tzv. elit, (post)bolševických umělců, prodejných politologů a historiků, nadávání české blbce a křupany, co podléhají ruské propagandě, je pro mne rajskou hudbou. Máme šanci, lidé neztratili svou schopnost odolávat stupidní propagandě, stejně jako za komunismu. Ani tady se prakticky nic nezměnilo.

Takže, nenechte se zastrašit, ať je to dnešní elita, kdo má strach!

Převzato z Nautila

Přejít do diskuze k článku 23 komentářů