Proč jsme na pokraji světové války

„Nemůže být dostatečně zdůrazňováno, že bez Ukrajiny Rusko přestává být říší, ale s Ukrajinou, ovlivňovanou a potom podřízenou, se Rusko automaticky stává říší“.
Zbigniew Brzezinski, bývalý poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost (Serhy Yekelchyk, Ukraine: Birth of a modern nation, Oxford university press, 2007, ISBN 978-0-19-530545-6, str. 196)

„Konec konců bez Ukrajiny by bylo pro Rusko obtížné, ne-li nemožné, dosáhnout statusu svého předchůdce jako druhé největší světové supervelmoci“
(A History of Ukraine, the Land and Its Peoples, Paul Robert Magocsi, University of Toronto Press Incorporated, 2010, ISBN 978-1-4426-1021-7)

Spojené státy zaútočily v roce 2003 na jim neposlušný Irák a použily k tomu zfalšovaných informaci o jeho vývoji zakázaných zbraní hromadného ničení. Potom vytvořily další mezinárodní koalici, který zlikvidovala v Libyi další Američanům nepodřizenou vládu Muammara Kaddáfího. V obou zemích tím otevřely prostor pro občanské války, při kterých přišly o život desetitisíce lidí. Je otázka do jaké míry byli lidé, kteří zahajovali na Facebooku syrské povstání proti proti prezidentu Asadovi, vycvičeni v USA, podobně jako lidé, kteří zahajovali povstání V Libyi, v Egyptě nebo v Tunisku. V syrské občanské válce už přišlo o život přes 300.000 lidí. Rusko zabránilo Spojeným státům nejdřív ve vojenské operaci proti neposlušnému Íránu a potom i ve vojenské operaci proti syrské vládě, když začínala mít v občanské válce navrch. Ospravedlněním mělo být použití chemických zbraní syrskou armádou, které se nepodařilo prokázat.

Koncem roku 2013 a na začátku roku 2014 došlo na Ukrajině k událostem, které alespoň její část vytrhly ze sféry ruského vlivu. Na kyjevském náměstí Nezávislosti – Majdanu – demonstrovaly statisíce lidí proti rozhodnutí tehdejšího prezidenta Janukovyče a ukrajinské vlády a parlamentu odstoupit od podpisu asociační dohody s Evropskou unií. Oproti předchozí majdanské revoluci v roce 2004 bylo demonstrantů skoro desetinásobně méně. V roce 2004 se demonstrací na Majdanu účastnily až dva miliony lidí a na celé Ukrajině až 7 milionů lidí a v letech 2013-2014 jejich počet na Majdanu málokdy přesáhl 200.000 a ani ve zbytku měst se účast na demonstracích zdaleka nevyrovnala roku 2004. V roce 2014 demonstranti nakonec uspěli díky násilným taktikám, které použili západoukrajinští nacionalisté a odporu veřejnosti k použití násilí vládních sil proti demonstrantům. Rozhodujícím okamžikem byla palba ostrými zbraněmi do demonstrantů, o které není ani po čtyřech letech jasné, kdo se jí dopustil.

Na demonstracích se podíleli hlavně obyvatelé západní Ukrajiny, kteří byli předtím stovky let ovládáni Litvou, Polskem a Rakousko-Uherskem a cítili šanci vrátit se do západní Evropy, zatímco obyvatelé východní a jižní Ukrajiny, kteří byli stovky let ovládáni Ruskem a převažovali mezi nimi etničtí Rusové, demonstrovali proti demonstrantům na Majdanu. Ostatně obě tyto skupiny proti sobě bojovaly v 1. i 2. světové válce. Obyvatelé Krymu, kterých se za sovětské vlády v roce 1956 nikdo neptal, jestli chtějí být přičleněni k Ukrajině, usilovali o návrat k Rusku ještě před rozpadem Sovětského svazu i po něm, ale Ukrajina jim pokaždé, když chtěli na toto téma vyhlásit referendum, pohrozila vojenskou akcí. Za těchto okolností se nikdo nemohl divit, že když v Kyjevě došlo k násilnému uchopení moci demonstranty a vznikla tam nelegitimní vláda, že se proruští obyvatelé Ukrajiny vzbouřili proti tomu, aby je prozápadní obyvatelé Ukrajiny násilně připojili k Evropské unii.

Nelegitimní západokukrajinská vláda mohla klidně přistoupit na to, že se země rozdělí podle svých náklonností, ale místo toho použila proti vzbouřeným východním Ukrajincům armádu a nepochybně by je zlikvidovala, kdyby jim nepomohlo Rusko. Nemůže být sporu o tom, že Rusko, které si bylo vědomé, že je v sázce jeho postavení světové velmoci, jim tuto pomoc rádo poskytlo. Na druhé straně Evropská unie viděla a dodnes vidí v Ukrajině šanci, jak rozšířit své území a USA vidí šanci, jak se zbavit Ruska jako oponenta svých plánů ovládnout celý svět vojenskými útoky na muslimské státy a různé muslimské skupiny, které nechtějí přistoupit na to, že by měly vyměnit svou víru v Alláha za víru v peníze. USA se vojenskými útoky na muslimské státy a různé muslimské skupiny snaží zlikvidovat všechno, co odporuje jejich politickému a ekonomickému systému. Cílem amerických finančních skupin, které řídí činnost americké vlády, je zajistit změnami režimů v muslimských státech, aby jim i odtud plynuly zisky, a k tomu je potřeba, aby se tamní vlády neřídily muslimskou morálkou, která peníze v žebříčku hodnot neklade na první místo jako americká společnost, v které jsou nejvyššími hodnotami peníze a moc, již peníze zprostředkují ve světě, který je jimi ovládán.

Američané rozhodně nemají v úmyslu se s někým na světě dělit o moc. A o peníze se podělí jen do té míry, do jaké těm ostatním přístup k penězům zprostředkuje stávající politické a ekonomické prostředí, ve kterém USA nejsou jednoznačně dominantní. Rusko jim v získání světové dominance momentálně překáží a proto hledají cesty, jak ho zbavit této schopnosti. Že je Rusko v zásadě demokratickým státem, to je USA v jejich touze získat ve světě absolutní vojenskou převahu zcela lhostejné.

Ukrajinská vláda tak dostává západní podporu ve své válce proti prorusky smýšlejícím obyvatelům na východě země a my, jako členové NATO, válčíme na straně USA za to, aby mohly svět ovládnout. Česká média tak mohou bezostyšně opakovat tvrzení amerického předsedy sněmovny reprezentantů Paula Ryana, že „Česká a americká armáda se snaží bok po boku zajišťovat mír ve světě,“ což výrazně připomíná naši poplanost sovětské „mírové“ politice z komunistické éry.

USA přitom s podobnou pravděpodobností, s jakou Rusko otrávilo agenta Skripala a jeho dceru, pomáhaly útočníkům z 11. září uskutečnit útoky, jež USA otevřely cestu k „válce proti terorismu“, která je ve skutečnosti válkou za ovládnutí arabského a muslimského světa. Se stejnou pravděpodobností použili povstalci v Douma v Syrii v posledních dnech, nejspís na radu a nebo i s pomocí CIA, chemické zbraně, protože před porážkou tam stojí nejen oni, ale i USA. Bezohledný podnikatel Donald Trump je svými snahami o vytvoření mezinárodní koalice k útoku na Syrii zřejmě ochoten vyprovokovat i světovou válku. Nezbývá než doufat, že česká vláda v demisi se do této koalice nebude hlásit.
.