Proč máme uprchlíky: Odtajněné maily Hillary Clintonové

Ministerstvo zahraničí USA muselo pod nátlakem novinářů a platného informačního zákona uvolnit celkem 2.000 mailů Hillary Clintonové z doby, kdy byla ministryní zahraničních věcí, tj. kolem roku 2009. Soud nařídil uvolnit tyto maily z důvodů sporu o útok na US-konzulát v Benghází (2012). Začerněné tam bylo skoro všechno, ale US-politika dnes dělá takové věci, že je tam zajímavé počtení i tak. Zvláště pro Francii, které NSA odposlouchávala tři prezidenty a vynesla v průmyslové špionáži pro USA tajemství podniků a uzavíraných obchodních smluv v zatím prokázané hodnotě asi 200 miliónů dolarů. Viz tuto stránku Wikileaks, kde jsou patřičné dokumenty k poslednímu skandálu ponížených Francouzů. A to navíc jejich neschopná vláda vyrobila Rusům vojenské lodě, které asi nechá potopit a zaplatí kompletní škodu, za kterou si Rusové doma postaví Mistraly hned tři, protože mají i odpovídající francouzskou technologii dodanou v rámci průmyslové kooperace.

Jak se dělá válka

Čistě internetový nezávislý deník Mediapart stojí v našem zájmu již dlouho. Vede jej Edwy Plenel, špičkový novinář, který odešel z Le Mondu od té doby, co se tohoto listu zmocnili Rothschildové a udělali z něj kompletní korporátní médium. Mediapart se dostal k další části mailů Clintonové a sestavil další kus do mozaiky války v Libyi. Je to otřesný obraz, viz originální článek zde, ale celý je pouze na předplatné.

Maily Clintonové ukazují, že válku v Libyi spojenou se současnou masivní vlnou uprchlíků do EU chtěl osobně tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Američané se k ní přidali z důvodů útoku na konzulát v Benghází (2012), s nímž ovšem Kaddáfí neměl nic společného. Tady je klíčový mail dokazující osobní zájem Sarkozyho na rozvrácení Libye.

Clintonové posílal tyto maily její poradce a novinář Sidney Blumenthal, který si dnes už bohužel na nic nepamatuje. Měl zprávy od veterána CIA jménem Tyler Drumheller, který si pro změnu pamatuje dost, protože opustil CIA v roce 2005. Odsoudil manipulace Bushovy vlády ohledně druhé války v Iráku a šel pryč. Klíčovým faktem pro Francouze je, že tyto poznámky usvědčují Sarkozyho ze lži ohledně války v Libyi.

Jak to bylo s uprchlíky

Dne 17. března 2011 Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci 1973 pro vytvoření bezletové zóny nad Libyí za použití „všech nezbytných opatření“. Tím začaly letecké údery vedené Francií. Blumenthal jasně píše, že Sarkozy chce vést dlouhou válku, bere do úvahy mrtvé civilisty a chce v tomto regionu prosadit vojenské zájmy Francie. Dodejme, že hlavním důvodem byla zřejmě snaha odstranit ze světa nepohodlného svědka Sarkozyho zločinu. Muammar Kaddáfí totiž poskytl Sarkozymu na prezidentskou kampaň nemalé finanční prostředky. Hovoří se o milionech dolarů, a celá věc je nyní ve Francii předmětem oficiálního vyšetřování.

Sarkozyho tehdejší vysvětlování z pozice prezidenta, že je třeba z humanitárních důvodů pomoci Libyi, se tak ukazuje v poněkud v jiném světle. A jsme u slavného humanitárního bombardování a vlny uprchlíků v Evropě.

Francouzská tajná služba (DGSE) od února 2011 připravovala loutkovou vládu pod vedením v mailu zmíněných postav. Civilisty (Mustafa Jalil) a loutkového generála (Abdelafattah Younis). Jejich úkolem bylo sestavit „demokratickou vládu“. Je to klasický scénář Majdanů prováděných v severní Africe pod francouzským a americkým vlivem.

Uznání této loutkové vlády bylo pochopitelně podmíněno uznáním francouzského nároku na libyjskou ropu a zemní plyn. Další maily už ovšem naznačují, že po zavraždění Kaddáfího se to západním „demokratům“ vymklo z rukou. Maily ukazují, že Sarkozy byl znepokojen zprávami, že radikální teroristické skupiny jako Al-Kájda v islámském Maghrebu (AQIM) infiltrovaly jeho „demokraty“ a rozložily je. Na bývalém území Libye vzniklo to, co francouzské opoziční noviny nazývají „Sarko-Arábie“ ukončená úplným rozvrácením státu. O tom jsme již psali dost a dost. Podívejte se třeba na poslední článek o situaci v Libyi shrnující celou sérii analýz (Libye, příklad státu zničeného podle ukrajinského scénáře).

Úklidová četa českých humanistů má další problém. Viz článek Pan Pehe a jeho uprchlíci. Proč jsou tady uprchlíci? Panu politologovi Pehemu dodáváme odpověď, aby věděl.