Proč se lidé střílejí

Reklama


Nedávno byl v televizi pořad „Máte slovo“, který se zabýval legálním držením střelných zbraní. Tím nelegálním se zde nebudeme zabývat. Smyslem toho pořadu jako vždy nebylo, dobrat se nějakého vhodného řešení, ale pouze rozčílit účastníky a diváky. Je zřejmé, že účelem toho, že „Máte slovo“, je pouze zvýšení sledovanosti pečlivě cenzurované veřejnoprávní televize a těch nemožných hadrů, které tak ráda nosí hlavní účinkující nebo spíše rozčilující osoba.

Zajímavé bylo, že pro legální držení zbraní byli ti přítomní, kteří se jevili jako největší bázlivci a podrazáci nebo jako mohutní nebezpeční chlapi. Například, jednoho z nich, takovou masivní neinteligentní a svalnatou obludu, byste se báli potkat i ve dne. Střelné zbraně však rozhodně vyžadoval. Že by se v té velké hroudě hmoty skrýval velký strach?

Zajímavá by jistě byla statistika zastřelených občanů před rokem 1989 a po roce 1989, kdy jsme nabyli svobodu, demokracii, strach a chuť střílet na druhé občany. Tato statistika ve zmíněném pořadu nebyla vůbec zmíněna. Vsadím se, že počet zastřelených občanů za deset let před rokem 1989, dnes hravě dosáhneme možná i za jeden měsíc.

Obchod se zbraněmi je obrovským byznysem. Nejde vůbec o ochranu občanů, ale o peníze. Je v tom přísná logika, čím více se občanů střílí, tím více občanů nakupuje zbraně a tím více občanů se střílí. Křivka ekonomických zisků pak utěšeně stoupá. A nejen to.

Moderní válka se vede proti vlastnímu obyvatelstvu. Nepřátelům prodáváme zbraně nižší třídy, aby se mezi sebou vyvraždili sami, zatímco máme zbraně vyšší třídy, abychom u nich případně mohli udělat pořádek. Někdy se to však moc nedaří, když se domorodci nebojí. Zbraně nejvyšší třídy, zbraně hromadného ničení, pak máme k tomu, abychom vydírali a ovládali nebohé lidstvo, a tím prý udržovali mír a klid ke spokojenému životu, zatímco se všude možně kvůli tomu válčí.

Všichni moji známí, kteří drží legálně zbraně, jsou svým způsobem psychopati. Nepozná to na nich žádný psycholog ani test. Musíte je znát dobře osobně. Pokud se někteří prořeknou, vstávají vám hrůzou vlasy na hlavně. Jeden z těch nehorších případů již před 20 lety jezdil po městě v autě a na sedadle mu volně ležela legálně držená pistole. Byl to chlap jak hora. Již nežije. Zabili jej. Měl prý fenu, která porodila štěňátka. On je před ní rozsekal za živa sekyrou a rozkouskované dal feně sežrat.

Neděste se. Denně se nehorázně vraždí různými průmyslovými způsoby za účelem výroby masa obrovská množství drůbeže, prasat, hovězího dobytka a jiných živých tvorů a nikým to nepohne. Pokud je bestiálním vrahem a psychopatem továrna na maso, žádné obavy nás nejímají. Když však vidíme v televizi vyhladovělého psa, všichni diváci roní slzy.

Masa k jídlu máme přebytek. Jsou jej plné regály obchodů. Nevíme, co s ním. Musíme maso a masné výrobky pomocí reklam vnucovat občanům, aby jej jedli pětkrát denně, a spolu s ním vstřebávali hormony, antibiotika, různé soli, chemické přísady (éčka) a hlavně utrpení průmyslově mučených (chovaných) a nechutně a zrůdně zavražděných živých tvorů.

Jiný, lepší případ, který znám, cvičí nadšeně bojová umění a učí to druhé za peníze. Je zřejmé, že pomocí bojových umění se učí člověk bát. Jinak by onen hrdina neměl doma legální arzenál zbraní. Prý na ochranu sebe a své rodiny.

Těmi uvedenými případy jsem chtěl říci, že k držení zbraní inklinují lidé nevyrovnaní, se špatným svědomím, psychopati, morálně nedostateční, nezletilí,  slabomyslní a jiní.

O postoji státu a ekonomiky se raději nebudeme nijak rozsáhle šířit. Stát je oplzlou děvkou ekonomiky, která navíc není již ani státní, národní či lokální, ale globální. Stát je nástrojem vyděračů. Prostý občan je pouhým osamoceným a ustrašeným rukojmím, který je sám proti všem občanům a zločinu organizovaného v legálních a ilegálních týmech a kolektivech. Aby se cítili bezpeční, vymysleli si, že kolektivní vina neexistuje.

Bojíme se sebe navzájem čím dále, tím více. A není nám to nijak divné. Lidé se přestali stýkat a navštěvovat. Sedí sami doma u počítačů nebo u televize, a klepou se strachy před tou hroznou hrůzou, kterou na ně média chrlí, a kterou tak oddaně podporují a vytvářejí. Nebo například, mají-li peníze, jezdí a létají na drahé dovolené, kdy si případně snobsky s podobně postiženými hrají na přátele.

Někteří, aby se toho příšerného strachu zbavili, vylévají si zlost na slabších nebo je rovnou střílejí. Zbavit se strachu a zbabělosti je velice obtížné. Zvláště, když k tomu potřebujeme bojovou způsobilost, zbraně a druhé. Musíme pak někoho zmlátit nebo zastřelit, abychom se té černé můry zbavili. Jinak proti těm napadeným a zastřeleným možná vlastně vůbec nic nemáme. Být to jindy a jinde, možná bychom byli dobří přátelé.

Přejít do diskuze k článku 32 komentářů