Proti zbourání Červeného domku Petra Bezruče

Jak jsme se dozvěděli z médií, chce nechat Olomoucký kraj zbourat historický Červený domek v Kostelci na Hané, kde léta pobýval slezský bard Petr Bezruč. Červený domek sloužil od roku 1962 jako Památník Petra Bezruče se zachovanou původní pracovnou, fotografiemi a stálou výstavou. Od roku 1990 ale domek chátrá. Olomoucký kraj, nyní pod vedením ČSSD, se dlouhodobě rozhodoval, jak se vyhnout opravě. Hejtman k tomu podle Českého rozhlasu uvedl: „Od roku 1990 domek nenaplňuje potřeby, které se k němu vztahovaly za komunismu. Od té doby chátrá.“ Poslední hřebík do rakve dalo Ministerstvo kultury pod křesťanskodemokratickým vedením, které na žádost kraje vyškrtlo červený domek ze seznamu kulturních památek. Ministerstvo se k tomu (podle ČRo) vyjádřilo šokujícím způsobem: „Petr Bezruč byl jako básník značně přeceňován. V dnešní době není jeho význam tak společensko-historicky zásadní, jako v době minulé. Není nutné, aby domek, v němž pobýval, byl nadále kulturní památkou.“

Na základě toho si ulehčil Olomoucký kraj své barbarské rozhodnutí – zbourat bývalý památník.

Není divu, že se současná moc snaží potlačit tradici básníka, který vyjadřuje odpor lidu proti všem formám útlaku nejen slezského lidu – národnímu, jazykovému, sociálnímu a náboženskému, proti všem těm Rotschildům, císařpánům, markýzům Gerům i Marynám nad Vltavou. Naopak opět jsou aktuální otázky „a čí jsou ty černé doly, a čí jsou ty rudé hutě, a kdo je jich pán?“ A současná moc se bojí, aby pro ni neplatilo, „že tě jedenkrát strhneme s koně, markýzi Gero!“, že „zúčtujeme spolu“.

Po zneškodnění dělnického hnutí, po snaze vymazat lidové husitské hnutí nebo z něj udělat jen neškodný utopický proud, přichází řada i na velké sociální básníky, i na barda Petra Bezruče. Můžeme se dohadovat, co nyní může udělat Národní muzeum s drahocennými dokumenty a historickými předměty, které získalo z Muzea dělnického hnutí

Mýlí se ministerstvo, že dnes již není význam Bezruče tak zásadní. Výrok o tom, že byl jako básník přeceňován, je plivnutím na tuto osobnost slezské literatury. Protestujeme proti tomuto kulturnímu barbarství a svévoli moci postupně vytlačit pokrokové tradice vyjádřené i v díle Petra Bezruče. Vyzýváme všechny pokrokové síly k protestu a úsilí za zachování této památky a sociální tradice.

„Tak málo mám krve a ještě mi teče z úst.
Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít,
kdo místo mne na stráž, kdo zdvihne můj štít?“

Předsednictvo Ústřední rady Komunistického svazu mládeže, z.s.

Praha, 18. prosince, 2015

Stanův komentář: Stanoviska ke skandálnímu kroku ministerstva kultury přibývají, ale chybí jedno – návrh rychlého a účinného řešení, které se nabízí. Osobně počkám ještě týden, jestli se toho neujme někdo s větším vlivem ve společnosti, a pak vyhlásím sbírku na odkoupení a renovaci rodného domku dnešní mocí záměrně upozaďovaného slezského barda, jehož básně dnes dostávají novou naléhavost.