Putin na konfrontačním kurzu

Přeložil Brok, převzato odtud.

Putin auf Konfrontationskurs: Väterchen Frost/ Putin na kurzu konfrontace: Děda Mráz

Eine Analyse von Uwe Klußmann / Analýza Uwe Klußmanna

Už několika prvními větami udal ruský prezident základní tón. Dal svým posluchačům ze Státní dumy, Rady federace a guvernérům na vědomí, že se nehodlá podřídit tlaku ze strany Západu. Tím byla určena linie řeči Vladimíra Putina O stavu národa před politickou elitou země v Georgijevském sálu Kremlu. I když se občas objevil smířlivější tón než minule, prezident se prezentoval v zahraniční politice jako nepoddajný strážce konzervativních hodnot a jako bojovník za pravdu a spravedlnost.

Spor o černomořský poloostrov Krym Putin nazval „historické spojení Krymu a Sevastopolu s Ruskem“. Avšak historické zdůvodnění chybělo. Krym, řekl prezident, má „zvláštní význam“ jako „duchovní zdroj mnohotvářného, ale monolitického ruského národa a ruského státu“. Neboť, v Chersonu v jihozápadní části poloostrova byl pokřtěn kníže Vladimir. To bylo v roce 988 – v pravoslavnou vírou ovlivněnou historii Rusů – klíčovou událostí. Rusko, obhajoval Putin vojenskou akci na Krymu, vystoupilo za „pravdu a spravedlnost“

Imperiální náhled

Toto chápání pravdy, kterým se vyznačuje Putin, pochází – na rozdíl od západního chápání mezinárodního práva – z carských dob. Ne už tedy přijetí západních hodnot, jako tomu bylo za jeho předchůdce Borise Jelcina, ale imperiální formulace národních zájmů se stala v Moskvě vedoucí doktrínou.

Tady, zdůraznil Putin výslovně, zastupuje „konzervativní hodnoty“ odvolávaje se na filozofa Ivana Iljina (1883-1954), kterého dlouhou dobu uctíval. Tím Putin dokončil úplnou roztržku s liberalismem, který ho jako presidenta ovlivnil v počátcích jeho působení.

Iljin, v mládí jeden z prvních stoupenců ESER, pak ústavní monarchista a slavjanofil, byl v roce 1922 donucen bolševiky odejít do exilu. Filozof měl západní demokracie za „slepé uličky“, obhajoval autoritářský systém a byl přesvědčen, že „západní národy nechápou a nestrpí jedinečnost ruské povahy“. Cílem Západu je „rozdělení Ruska“.

Na tyto Iļjinovy názory Putin navázal, když obvinil západní vůdce, že v průběhu války v Čečensku plánovali rozložit Rusko podle jugoslávského scénáře. Putin se taktéž přihlásil k „likvidaci teroristů“ v Čečensku tváří v tvář současnému útoku bojovníků na tiskový dům v hlavním městě Čečenska Grozném.

Mírné tóny o Ukrajinské krizi

O ozbrojeném konfliktu na Ukrajině se Putin vyjádřil méně ostře než v posledních měsících. Už nepoužil pro jihovýchodní Ukrajinu termín Novorusko a mlčel o podpoře povstalců v Doněcké a Luhanské „lidových republikách“ Ruskem. Místo toho mluvil o „tragédii na Ukrajině“ a vzdal se své kontroverzní teze, že Rusové a Ukrajinci jsou v podstatě „jeden národ“.

Asi ne náhodou se lídři rebelů v Doněcku a Luhansku, jako postrčení neviditelnou rukou, v posledních pár dnech současně dovolávají příměří. Putinovy, na jeho měřítka neobvykle jemné výroky naznačují, že chce uhrát prostor pro diplomatické urovnání konfliktu. Mírné napomenutí radikálním nacionalistům bylo ve vzkazu, že Rusko se nedá cestou sebeizolace nebo xenofobie. Země je stále „otevřená světu“.

„Skutečná suverenita“ je podle Putina „podmínkou existence Ruska“. To je signál, že Putin ani nepřemýšlí o změně své politiky kvůli západním sankcím.

Velké srdce pro staré gaunery

V reakci na sankční politiku Putin vyzval k projektu sociálně citlivého národního kapitalismu. Matička Rus opět přivine staré hříšníky na srdce, prezident oznámil, a slíbil „úplnou amnestii“ pro všechny úniky kapitálu. Kdo se vrátit domů se spoustou peněz, nebude se muset zpovídat ze zdrojů svého kapitálu.

O tom, zda ruskou churavějící ekonomiku mohou oživit staří gauneři, kteří se přestěhují z londýnských barů zpět do ruské „bani“, ruští ekonomové pochybuji. Zejména proto, že prezident sám si stěžoval, jak byrokratické instance opakovaně obtěžují podnikatele nepřiměřenými inspekcemi.

Jednoho z klíčových problémů země, nadměrné korupce, se Putin dotkl jen tím, že chce „obnovit pořádek“ v hospodaření státních podniků. Před ním sedělo množství státních zaměstnanců, kteří vděčí za své bohatství a majetek právě neřádům v této oblasti.

Putin požadoval, aby drancování zdrojů země bylo považováno za ohrožení národní bezpečnosti a bylo trestáno jako terorismus. Ale skutečností je, že ruský medvěd vrčí hrozivěji, než v tomto boji opravdu kousne, jak je vidět v případě z vysoké korupce podezřelého Anatolije Serďukova, bývalého ministra obrany. Za hluku kolem „návratu Krymu“ byl mlčky amnestován.

Brokův komentář: Já vlastně nepovažuji za důležité názory nějakého německého psavce. Nejde mi teď ani o to, co řekl prezident Putin. Poslyšte: Nejdříve jsem poslouchal Putinův projev a potom jsem našel tuto „analýzu“ ve Špíglu. Zarazil mě tón a celkové vyznění článku od Uwe Klossmana, téměř jako by byl o něčem jiném. Posun významů, zamlčení spojitostí a v pozadí cosi jako ironie a západní rádoby nadřazenost. Potom jsem si uvědomil, že to znám: I my jsme posuzovali a odsuzovali 2000 slov a Chartu77, aniž jsme věděli, o čem jsou (ne, že by mně to přišlo po těch letech líto). Takže Špígl se neobtěžuje s uveřejněním projevu, ale Klossman z něho udělá výtah, který se podobá originálu jako jeho obraz v křivém zrcadle. Jestli tohle není totalitní špína, tak už nic. (Obzvlášť se mě „zalíbila“ zmínka o „přijetí západních hodnot, jako tomu bylo za jeho předchůdce Borise Jelcina“, to je opravdu výzva na přesdržku autorovi.) Celou práci jsem si dal proto, abych navrhl téma: jestli jsme žili 40 let v totalitě, v čem žijeme dnes? Není toto totalita zlověstnější, rafinovanější a díky špehovacím schopnostem zlounů daleko tvrdší a komplexnější, než cokoliv, co jsme zažili předtím? Nebo je totalita vlastně universální rys každé společenské formace, jenom s pokrokem techniky a „zmenšováním“ světa má stále širší záběr a je současně více individualizovaná, zosobňovaná, pronikající až do myšlenkového a tělesného soukromí jednotlivce?

Převzato z ostrova Janiky

Trochu jinak pojatý obsah projevu najdete zde