Řecko je obětí finančního systému

Řecko má dluh, ale není jediné. Zadlužení jsou skoro všichni. Řecko bankrotuje. Spojené státy mají dluh 18,5 bilionu dolarů (to je více než 51krát větší dluh než Řecko) a k bankrotu se nechystají. Asi to bude tím, že si můžou natisknout dolarů, kolik chtějí. Ale máme tady  další dlužníky. Británie má poloviční dluh než USA. Je však mnohem menší nejen rozlohou. Francie a Německo mají dluh 5 a půl bilionu USD a nemají s bankstery žádné potíže. Králem mezi dlužníky je Lucembursko s dluhem 3 a půl bilionu dolarů. Mrňavá zemička s počtem obyvatel trochu většího města. A nikdo se neptá, jak to chce splatit, jak si na to vydělá. Jejich občané na to nikdy nemohou vydělat. Ale nikdo se o své peníze nehlásí a ani nebojí, bankrot je nečeká. Čína má dluh 3 biliony. Tady bych se nebál, jeden a půl miliardy lidí a vyspělý průmysl to zvládne levou zadní. Ale jen o trochu menší dluh mají Japonsko, Itálie, Irsko a Nizozemsko. Tady už bych měl strach. Rozhodně větší než o Řecko. Zvláště  Nizozemsko, země rozlohou a počtem obyvatel ve stejné kategorii jako Česko to bude asi těžko zvládat. A Irsko, ten tahoun, kterého nám před pár lety dávali za příklad, ten to taky dotáhl daleko.  Z Irska se už 60 % mladých lidí vystěhovalo ze země. Jakou budoucnost můžou mít takové země?

Proč je na tapetě Řecko s dluhem 10krát menším, mizerných 360 miliard dolarů? Obávám se, že tady jde o něco úplně jiného. Že by to bylo kvůli levicové vládě v Řecku?

Všechny státy jsou dnes zadlužené. I my máme svůj nemalý dluh. Naše republika je na 41. místě v tabulce se 119 miliardami. Ale nevím, jestli se můžu smát nebo mám plakat. Jak je možné, že za komunistů jsme žádný dluh neměli, a navíc jsme byli věřitelé. Rusové nám dlužili 4 miliardy dolarů, Irák tři miliardy. Odpověď je jednoduchá. Za komunistů jsme měli 100% daň ze zisku podniků. Tenkrát jsme tomu neříkali daň. Prostě všechny zisky podniků se odváděly do státního rozpočtu.

Na Západě v té době byly daně ze zisku 60 až 70%. A dluhy států byly nízké. V podstatě to byly jen provozní dluhy. Životní úroveň obyvatel byla vysoká. V sedmdesátých letech přišli Reagan s Thatcherovou na geniální myšlenku. Když se sníží daně, na daních se vybere více, neboť podnikatelé je budou raději platit. No, inteligentní moc nebyli. Daně byly všeobecně sníženy na cca 20 %.  Bohužel výdaje států zůstaly stejné. Takže peníze chyběly a politikům nezbylo nic jiného, než si začít půjčovat. Jen za dobu Reaganovy vlády stoupl americký dluh na trojnásobek. Výsledek známe. Že šla životní úroveň obyvatel dolů, je přirozené. Někdo to zaplatit musel. Této politice se říké neoliberalismus.

Peníze, peníze, co jsou dneska peníze. Dříve, když králové chtěli peníze, museli mít zlato nebo stříbro a potom mohli razit peníze. Dříve, když banky půjčovaly, musely mít alespoň papírové peníze vydávané státem, které půjčovaly. Dnes v době počítačů to je přežitek. Dnes si každá banka může „vytisknout“ kolik peněz chce a nikdo jí do toho nemůže mluvit. Říkám-li vytisknout, je to eufenismus. Jde o to, že když někdo dnes potřebuje peníze, jde do banky, ta vyťuká na počítači požadovanou sumu a převede ji na účet žadatele-dlužníka. Lidé za zboží platí kartami. A nikdo nikde žádné peníze neviděl. Nikdo nekontroluje, jestli ty peníze banka vůbec má. Ono to vlastně ani kontrolovat nelze.

Tak v Británii vláda vydala za 25 miliard mincí a bankovek. Ale ve finančním systému běhá více než 750 miliard liber. Kde se vzaly? Vyťukali si je bankéři na počítači.

Dříve banky půjčovaly peníze podnikatelům. Ti postavili nové fabriky, kde se vyráběly potřebné produkty, ty se prodaly a peníze – podložené prací – se vrátily bance. Dnes se banky nenamáhají poskytovat půjčky. Jim stačí ke štěstí počítač a internet. Stovky úředníků hledají na internetu kurzy měn. Pak stačí najít, jak někde lacino koupit a následně draho prodat. Pokud se to dělá s mnoha miliony, je zisk vysoký. A podobně je možno obchodovat na burze s akciemi. Můžete lacino koupit v Číně a draho prodat v New Yorku nebo v Londýně. Nebo obráceně. To všechno v kanceláři a během několika minut. Horší je, že takové peníze nejsou podloženy žádnou prací, žádnými výrobky. Proto taky nemají žádnou cenu. Výsledkem je, že v bankách je 50krát více  peněz než zboží na trhu. Ano, banky by si mohly koupit 50krát celý svět. Že to nejde, pochopí i malé dítě. Proč to nepochopí bankéři, nevím. Asi jim stačí, že mají peníze.

Jenom peníze podložené prací mají cenu. Jenom takové peníze zvyšují životní úroveň obyvatel. Nebyli to jen komunisté po válce. Jako první to předvedl Hitler. Ten nahradil bankéři zbankrotovanou marku za svoje pracovní certifikáty. Ty pak lidé dostávali jen za práci. Ty byly podložené prací. A proto Hitler udělal za 5 let ze zbídačelého, totálně vykradeného Německa velmoc schopnou vést válku proti celé Evropě. Po válce totéž udělal zase v Německu Erhard. I ten (jako komunisté) zavedl 100% daň ze zisku podniků. I ten za pár let udělal z Německa průmyslovou velmoc jakou je dodnes.

Vrátíme se k Řecku. Na internetu je video, které ukazuje, jak veliká je miliarda v bankovkách. Jak veliký je bilion ve stovkách. Film ukazuje, že americký dluh ve stodolarových bankovkách je kvádr cca 200 krát 400 metrů vysoký 100 metrů.

Řecký dluh je menší, ale stejně to pár vlaků plných peněz bude určitě. Co myslíte, poslaly banky EU do Řecka plné náklaďáky bankovek, nebo rovnou několik vlaků? Ne nebojte se. Někdo v Bruselu (obrazně – nevím, kde jsou EU banky) vyťukal na počitači potřebnou sumu a poslal ji e-mailem (opět obrazně) do Řecka.

Proč Řecko nemůže vyťukat nějakou sumu na svém PC a poslat ji zpátky do EU? Kde je rovnoprávnost?  Navíc v posledních letech ty peníze ani do Řecka neposílali, ale posílali je rovnou do bank věřitelů. Ovšem sumy připočetli k řeckému dluhu. Řešením by bylo také odpustit dluhy Řecku (nebo komukoliv) nebo ho donutit zaplatit (i kdyby to trvalo věčnost). A co takhle odpustit Řecku úroky? Ne dluhy! Ale to už by to měli zaplacené, že jo?!

Řešení těchto problémů nám ukázal Island. Tam lidé řekli, že ty dluhy neudělali a tak je nebudou platit. A bylo vymalováno. Dneska je Island za vodou a banky v Britanii a Nizozemsku splakaly nad výsledkem. Ale ani jim to nevadilo. Mají dál své počítače  dál si vyťukávají tolik peněz, kolik potřebují. Všechno s heslem Po nás potopa. Ale jestli si myslí, že to někdo zaplatí, tak se mýlí. Jednou je lidé vyhodí z oken a zavedou starou dobrou měnu jako před sto lety. Rusové prý chystají rubl krytý zlatem. To by byla bomba pro dolar, který je krytý jen svými dluhy.

Poté by se konečně začal vést dialog o tom, jak hospodaří další podobní „dlužníci“ jako Itálie nebo Španělsko.

Dnes kapitalismus přešel ze stadia průmyslového a výrobního do finančního, které je mnohem ničivější. Dřívější krize byly krizemi z nadvýroby výrobků a služeb, dnešní krize je možno říci z nadvýroby peněz. Nota bene peněz bez reálné hodnoty. O to víc to je zničující a nebezpečnější. Banky čím dál větší množství peněz vkládají do nejrůznějších „obchodů“, ať už jsou to kšefty s akciemi, nemovitostmi nebo dluhopisy, což je nejhorší. Když dojde na splácení dluhů, začínají kolabovat celé státy.

Ve Spojených státech praskla bublina s nemovitostmi. Banky půjčovaly peníze na stavbu domů lidem, o kterých věděli, že to nemohou splatit. Tyto dluhy zabalily do balíku jiných dluhů a prodávaly dál. Největší banky v zemi byly před bankrotem. Nakonec stát musel vydat desítky miliard dolarů, aby je zachránil.

V Číně vybublala akciová horečka. Ceny akcií šly nahoru. To způsobilo, že se do spekulací s akciemi zapojilo velké množství lidí. Lidé, kteří měli našetřeno na byt nebo na auto se na poslední chvíli rozhodli si místo toho koupit akcie. A najednou to prasklo – nejprve pokles o 7 %  a za tři týdny o 30 %. To byl začátek konce. Naivkové, kteří masivně nakupovali za své úspory akcie teď, po odstartování propadu, nemají komu prodat. To byl začátek nové finanční krize. Lidé přišli o úspory. Nebudou mít peníze na splátky dluhů. Banky začnou mít potíže. A je tady krize jako hrom. Přitom k tomu přispěla i centrální banka. Sypala peníze do oběhu, levně půjčovala lidem peníze. Motivovala Číňany přehnaně se zadlužovat a uměle vytvářet poptávku. A stejně postupují všechny státy. Všiměte si, v televizi je třetina reklam vyzývajících lidi k dluhům. Dluhy jsou in. Kdo nemá dluhy je out. Mně maminka říkala, že na všechno si musím napřed našetřit. Proto si taky všechno kupuji za hotové – i auta. Maminka byla chytrá a já nemám starosti.

Když se v Rusku zmocnil vlády Jelcin, pozval si do země tisíce amerických expertů, kteří začali v zemi zavádět americký pořádek. Od systému řízené ekonomiky přešlo Rusko k uvolnění cen, k odblokování mezd a k masivní privatizaci. Finanční systém byl učiněn plně závislý dolaru. Když Rusové chtějí vydat nové peníze, musí nejdříve v plné hodnotě nakoupit dolary.

Inflace a prudký pád reálných mezd zapřičinily likvidaci úspor obyvatelstva. Více než 80 procent obyvatelstva upadlo do chudoby, mělo k dispozici sotva životní minimum.  Na druhé straně se vynořila menšina budoucích oligarchů typu Chodorkovského, kteří lacino nakupují národní bohatství země, jež následně prodávali na Západě, zvláště Američanům. Rusko představovalo zdroj velice významného zisku pro mezinárodní finance. Západní experti a ruští liberálové postupovali společně v korupci, zpronevěře fondů a při praní špinavých peněz. Cílem nové elity bylo vytvořit třídu vlastníků takovou, aby v žádném případě nebyl možný „návrat k socialismu“.

Za Jelcinovy vlády hrubý národní produkt poklesl na polovinu; investice o 90 procent. Průmyslová výroba spadla na 47,3 procenta své úrovně z roku 1990. Mezi lety 1988 a 1994 průměrná délka života mužů poklesla z 64,8 na 57,3 roku. Otevření směrem na Západ a instalace nového politického života vedla k tomu, že tím všichni byli hluboce znechuceni. Takovou zemi zdědil Putin, který za pár let obnovil slávu Ruska a vrátil mu jeho místo na světě.

Jinak postupovalo Maďarsko. Strana Fidesz pod vedením Orbána osvobodila svou centrální banku z dohledu Mezinárodního měnového fondu. Toto umožnilo, že peníze nemusely být emitovány dluhem. K emisi peněz tedy docházelo, aniž by – na rozdíl od našeho modelu – docházelo k navyšování státního dluhu. Ale takových příkladů je málo. Většina států včetně našeho poslouchá, jak otrokář (MMF) píská.

Dnes jsou dluhy nesplatitelné především proto, že peníze na trhu nejsou. Veškeré snahy o splácení dluhů jsou marné – chybí dostatek hotovosti v oběhu.

V roce 2009 řecký dluh činil 180 miliard euro. V roce 2010 a následně v roce 2012 dostalo Řecko „pomoc“ celkem asi 246 miliard eur. Bohužel 90 % této „pomoci“ se do Řecka nikdy nedostalo. Skončila v bankách Deutsche Bank, JP Morgan Chase, Goldman Sachs a dalších jim podobných. Řecko bylo donuceno šetřit. V praxi to znamenalo, že v Řecku bylo  mezi jiným zrušeno 40 % všech nemocnic a poliklinik, lékaři a personál propuštěni. Co Řecko čeká, nikdo neví, ale nic pěkného to nebude. Cílem je donutit řecké občany zaplatit za chyby věřitelů snížením penzí, poklesem zdravotní péče, poklesem vzdělanosti, zaměstnanosti a propadem sociálních služeb. Dnes je v Řecku 60 % mladých nezaměstnaných.

Od té doby nejdou peníze do ekonomiky na zaplacení hodnoty produkce opravdových a hodnotných věcí, ale na pokrytí platby úroků – tedy na zaplacení ničeho!

Nabíháním úroků se nevytváří nic! A když za to nic zaplatíte penězi nekrytými žádnými hodnotami, tak v ekonomice bude více peněz, ale nic jiného! – Tedy NIC co je skutečné a hodnotné! Výsledkem musí být  pokles produkce a zvýšení inflace.  To je jediný důsledek úroků na ekonomiku.

Ekonom Fedorov ukázal matematicky nevyvratitelný důkaz, že lichváři, kteří účtují úroky za půjčky se s matematickou jistotou zmocní veškerého majetku, které lidstvo vytvořilo na této planetě. Tento Fedorovův objev se nazývá „kasino efekt“.

Jedním z důsledků je také tzv. fenomén pracující chudoby. Dnes už mezi chudými nejsou jen nezaměstnaní a důchodci, ale i lidé, kteří mají práci. Právě tváří v tvář pracující chudobě jsou vidět zásadní změny na trhu práce, které přinesla globalizace. Globalizace znamená trvalý pokles mezd. Výroba se přesouvá do zemí s nízkými platy, jako je Čína. Roste nezaměstnanost a klesají mzdy. Všechno souvisí se vším. My si stěžujeme, že máme pětinové platy oproti Němcům. A Němci nám vzkázali, že naše mzdy neporostou, zato jejich budou klesat na naši úroveň, až nakonec společně klesneme na čínské platy.

Před 60 lety rostla produktivita tak rychle, že kdyby stejně rostly i platy, tak by dnes stačil jeden příjem, aby uživil celou rodinu při pracovní době 10 hodin týdně. Co tehdy trvalo celý týden, se dnes udělá za 8 hodin. Dnes jsme stonásobně bohatší než v padesátých letech. Teda my ne, ale kapitalisté. Ročně to dělá 200 tisíc dolarů na každého muže, ženu i dítě. Jediný důvod, proč si neužíváme toho bohatství, je to, že je ukradeno zkorumpovanou vrstvou kriminálníků. Drancují nás za pomoci gigantických korporací, zvyšují ceny, snižují mzdy, kradou ovoce naší produktivity. To je kapitalismus. I piráti ve středověku měli spravedlivější systém rozdělení zisků. U většiny pirátů byla norma po dvou dílech vydělit kapitánovi a navigátorovi, všichni ostatní pracovníci nože a sekery dostávali po jednom dílu. Chtějte tohle dneska od kapitalisty. Dnes to vypadá tak, jako ve fabrice nedaleko od nás. Podle jejich vlastních údajů každý dělník vytvoří ročně 7 a půl milionu korun čistého zisku. Na platu dostane cca 300 tisíc. Zbytek jde do Německa, daně tady firma neplatí. Tak vypadá kapitalismus dneska. A ptáte se, kdo za to může? Naši poslanci, kteří nejsou schopni vytvořit zákony, aby tady cizinci neokrádali naše dělníky i stát. Už víte, proč náš dluh roste a bude nadále jen dále růst? Kapitalismus je systém odsouzený k zániku, který se zatím brání zuby nehty. Ale nějaká alternativa ke kapitalismu být musí. Vždyť kapitalismus je výhodný prakticky jen pro jedno procento nejbohatších. Je dlouhodobě neudržitelný, protože jednoho dne se těch 99 procent naštve a začne se bouřit. Žádný nový Lenin ale bohužel na obzoru není.