Řecku vnucená humanitární tragedie

Reklama


Když jsem začal psát tyto poznámky, pozdě odpoledne 19. června (bruselského času), ministři EU stále probírali cestu z „řecké krize“. Grexit, či ne grexit, toť otázka. V době uveřejnění mých poznámek mohou věci být zcela jinak. Anebo ne. Mluví se o setkání hlav států v pondělí, kdy se bude probírat tato záležitost „na politické úrovni“. Jako by doposud krize politickou nebyla.

Než budeme probírat dostupné možnosti pro vládu Syrizi vedenou Alexisem Tsiprasem, musíme určit, co „řecká krize“ skutečně znamená. Bez ignorování finančních problémů, kterým země čelí, je potřeba uznat, že to, čemu Řecko čelí, je mnohem více, než jen další ekonomická krize.

Úsporný program uvalený na řeckou společnost je humanitární tragedie. Řecko přišlo za posledních pět let o více než 25% svého GDP. To nemá historického precedentu. Dokonce ani velká hospodářská krize před 85 lety nebyla tak zlá. Zatímco sociální zabezpečení ani veřejná zdravotní péče ve 30. letech neexistovaly, je prekérní situace Řecka dnes stejně hrozná. Míra nezaměstnanosti mezi mladými je vyšší než 60% a systém veřejné zdravotní péče se propadl na úroveň třetího světa. Země, která kdysi měla jednu z nejnižších měr sebevražd na světě, je nyní v čele seznamu.

Přesto tato humanitární tragedie není důvodem, proč hrozí, že se věci vymknou z ruky. Instituce EU (Evropská komise a Evropská centrální banka) a MMF posílají zástupce do Atén každé tři měsíce nejméně posledních pět let, aby tam vyhodnocovali a prosazovali svoji agendu.

Takže vědí. Jsou si plně vědomi dopadu úsporných opatření na řeckou společnost.

Jiný příběh

Skutečným důvodem současné politické eskalace je, že lidé v Řecku v lednu 2015 volili a řekli dalším úsporným opatřením ne. Vláda Syrizy, kterou tehdy zvolili, přišla se zcela jinými řešeními splátek státního dluhu: zdanění bohatých je jedním z nich. Od chvíle, kdy krize v r. 2010 vypukla, EU nikdy netrvala na zdanění bohatých – vše muselo pocházet ze snížení mezd a penzí. Dokonce i dnes korporace nepotřebují vyhýbat se daním, mají úplné daňové vyjímky, což je štědrý dar řecké ústavy zděděné po fašistické diktatuře (1967-1973).

EU nikdy nepožadovala reformu – a člověk se diví, proč. Západní média vnucovala názor, že krize se zrodila z odmítání Řeků přijmout rozumné reformy. Ve skutečnosti zde máme naprosté odmítání ze strany EU dokonce i zvážit řecké návrhy na reformu fiskálního systému.

Proč? Není to o penězích; je to o politice a ideologii.

Celý článek: Zvědavec

Námět: Starý doktor

Přejít do diskuze k článku 11 komentářů