Regulace „cen“ ve vodárenství I

Dovolíme si položit tři základní otázky a rovnou na ně odpovědět.

Co je hlavní cíl regulace? Co je jejím smyslem? Proč je regulace potřeba? Peníze. Peníze. Peníze!

Systémy prodeje vody a obnovy infrastruktury jsou na sobě vzájemně závislé. Prodej vody generuje peníze, které mají financovat infrastrukturu a infrastruktura umožňuje prodej vody. Základní důvod, proč je třeba regulovat vodárenství, jsou peníze a systém, kterým peníze tečou do odvětví, v odvětví a ven z odvětví. Regulace je potřeba proto, protože do vodárenství byl zaveden zcela nesmyslný systém, který nerespektuje základní princip podnikání. Nejprve investovat, poté dodávat, za to inkasovat a tím tvořit zdroje na obnovu a rozvoj. Až poté přicházejí v úvahu zisky a dividendy.

Informace o nefunkčnosti regulace cen a nefunkčnosti regulace zisků koncernů jsou doloženy a vysvětleny ZDE

Hlavní cíl státu by měl být, aby peníze inkasované z vody v co nejvyšší míře a prioritně sloužily k financování obnovy a rozvoje infrastruktury. Jedině tak se minimalizují potřeby dotací ze státního rozpočtu a požadavky na zdroje z veřejných rozpočtů. Prioritou musí být reinvestování a tvorba zdrojů pro spolufinancování odvětví. Stát ví o svém závazku v odvětví vůči EU[1]. Zná finanční náročnost obnovy infrastruktury. Pokud tedy stát skutečně chce minimalizovat nároky na státní rozpočet, rozpočty veřejné a rozpočty obyvatel, potom musí zajistit zdroje na investice do vodárenského odvětví, z vodárenského odvětví. Byl o tom více informován ZDE

Existují pouze dvě možnosti:

  1. Nastavit systém:  infrastruktura – veřejnoprávní prodejce vody – spotřebitel tak, aby peníze od spotřebitele zůstaly v odvětví. Potom je ze systému prodeje vody třeba vyloučit překupníky vody, kteří peníze za vodu zpět do odvětví neinvestují, přitom ovládají 70 % peněžních toků z vody v ČR a inkasují miliardy zisků ročně, protože je politici pustili do pozic prodejců vody. Tam, kde byly uzavřeny protiprávně provozní modely, ukončit provozní smlouvy. Neobnovovat končící smlouvy a neuzavírat nové. Toto je cesta, kterou po 20-30 letech zkušeností s koncerny dnes preferují ve Francii a Německu, protože zjistili, že žádná regulace na „podnikatelské“ uvažování koncernů, hnané povinností vydělat majitelům, nestačí. Pokud tuto cestu vláda dnes zvolí jako svou prioritu, ušetří v dalších letech miliardy státu, obcím a občanům. Nebudeme čekat 20 let na to, že si ověříme to, co dnes již vědí Francie i Německo, že žádná regulace na koncerny fakticky nefunguje, protože ji obejdou. Navíc je drahá a málo efektivní. Když v autě necháte na sedadle tašku a peněženku a auto necháte otevřené, tak vám ji někdo ukrade. Regulace v podobě zákona, že krást se nemá, vám nepomůže, stejně jako to, že máte na parkovišti kamerový „regulační tém“. Nejlépe je tam tašku nenechat. Ve vodárenství to znamená koncerny k penězům za vodu nepustit.
  2. Pokusit se regulovat neregulovatelné. Pokusit se nastavit systém: infrastruktura – soukromý prodejce vody – spotřebitel tak, aby soukromý prodejce vody platil za nájem infrastruktury takové peníze, aby tvořil zásadní zdroj obnovy infrastruktury a výše zisků překupníků byla na úrovni provizí, nikoliv na úrovní převyšující nájem (odpisy infrastruktury). Když soukromý subjekt má dokonce státem garantováno inkasovat zisky (někdy 20-30%) bez povinnosti investovat! Dnes je v 70 procentech pro stát strategického odvětví v části inkasa peněz nadřazen zájem koncernu nad zájmu státu a společnosti. Ročně jde o inkaso výnosů ve výši téměř 21 miliard korun.

Regulátor může pomoci, ale nikdy nebude tak funkční, jako když je systém rovnou nastaven tak, aby z něho peníze nikam neodtékaly. Jak dobře víte, stát reguloval prodej akcií vodáren a jejich akcionářskou strukturu – neúspěšně. Reguloval ceny vody – neúspěšně. Reguloval zisky vodáren – neúspěšně. Nyní se pokouší vymyslet a zavést pravidla, jak bude nakládáno s penězi, které generuje vodné a stočné inkasované od spotřebitelů!

21 miliard tržeb z vody kontrolují soukromé zahraniční subjekty, které mají zcela jiné priority než veřejnoprávní vlastníci infrastruktury a spotřebitelé, kteří za vodu platí. Stávající regulace jejich jednání nepokrývá, protože je postavena na regulaci subjektů, které mají jako prioritu veřejný zájem a obnovu infrastruktury. Stát nemá efektivní páky na ovlivnění chování subjektů, kteří v odvětví „pouze“ podnikají, inkasují zisky a investice neřeší.

[1] Kapitola 22 přístupového dokumentu dojednaná před vstupem ČR do EU

2
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Autoři komentářů
Raulproradost Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
proradost
Člen
proradost

Znárodnit vodovodní infrastrukturu, soukromé prodejce nepotřebujeme stejně, jako nepotřebujeme koncerny. Koncerny vyžeňme ze země, žádné peníze ani zaměstnanost nikdy nepřinesli, oni nám je berou, když nám prodávají naše vlastní zdroje.

trackback

.

ñïñ çà èíôó!!