Republiku stravuje žár a plameny

Když na obrazovce ČT vidím, jak se na ní jako na pražském orloji střídají skupiny nejvyšších pravicových politických špiček s obličeji co nejzachmuřenějšími, které mají národu vsugerovat, že se děje cosi strašného, čemu se ovšem oni rozhodli co nejrozhodněji postavit, a nikoli pro sebe, ale pro ubohý lid jim svěřený zachránit to, co se v tomto nejkritičtějším momentu ohrožení samé podstaty republiky pro tento lid ještě zachránit dá, ptám se sám sebe, co je tohle zase za lotrovinu?

Šmíráctví totiž kouká ze všech těch vystoupení jak sláma z bot sedláka, je to vše tak uboze hrané, násilné a neupřímné, až vám to téměř žene horkost do tváří. Jsou to špatní politici a ještě horší herci, hrající (jak oni to asi vidí) svůj historický part tak mizerně, že by je Hamlet hnal z Elsinoru tak, jak je ještě nikdo nikdy nehnal. A když navíc v těch trapně účinkujících rozpoznáváte tváře Kalouska, Fialy, Farného, Bartoška, Bartoše, Bělobrádka a vůbec celé té naší politické spodiny, která se u nás po sametu prodrala k moci a teď se neštítí hrát roli jakéhosi svědomí národa, napadne vás, že tady se zřejmě hraje o hodně. A nejspíš o to zbavit tuhle republiku i posledního zdání svobody a demokracie, vyčistit jednotnou politiků pražské kavárny od všech nepříjemných kritiků, zbavit prezidenta moci a udělat v zemi konečně ideologický pořádek. Zkrátka spáchat majdan v českém vydání.

Že se k dosažení tohoto cíle využilo poruchy osobnosti syna předsedy vlády (jde o poruchou zvanou ZPO ze skupiny duševních poruch F.60.7, charakterizovanou tím, že nemocný bezmyšlenkovitě opakuje to, co se mu povídá), dokresluje morální úroveň všech, kteří se právě probíhajícího pokusu o změnu politických poměrů v naší zemi účastní. Včetně tzv. investigativní novinářky Slonkové, která povídala, a nemocný syn předsedy vlády její slova bezmocně opakoval.