Requiem hloupé a obelhané generace za 17. listopad

Reklama


Vaclav Umlauf

Smutná bilance polistopadové generace. Stali jsme se šašky na královské hostině jednoho procenta, které se u nás stalo spolkem společensky úctyhodných mafiánů. Na normálním Západě to byli klasičtí podnikatelé, nebo alespoň normální banksteři.


Shrňme letošní oslavy 17. listopadu, abychom měli před očima smysl tohoto vytunelovaného státního svátku. Psal jsem o něm několikrát, viz heslo “17. listopad” nebo “sametová revoluce”. A redakční kolega napsal k letošnímu výročí článek 17. listopad aneb Dva příběhy, co se nehodí. Premiér jde klást kytici na Národní třídu málem o půlnoci jako zloděj, aby ho nikdo neviděl a nemohl vypískat při jeho aférách daných politickou divizí Agrofertu. Jiní placení a bohužel i neplacení agenti politických divizí tuto kytici premiéra ukradnou s tím, že demokraticky rozhodli, kdo smí jménem státu a vlády dávat květiny agentovi Zifčákovi, jehož “smrt” rozpoutala oficiální běh listopadových událostí. O disidentech a jejich dvacetileté činnosti nepadlo ani slovo, smysl dnešního svátku už dávno neurčují. A hlavní politický bavič veřejno-právní TV a známý tunelář, lidově zvaný “Tibeťan Kalousek”, zatvítoval hezké moudro: “Z hlediska vyššího principu mravního: Vyhodit květiny, které StBák pohrdající demokratickými principy položil k památníku boje za demokracii a svobodu, není vandalismus.“ Takže to shrňme pro mou generaci. Smysl státního svátku se stal politickou opičárnou, o jejímž smyslu rozhodují tuneláři, placení agenti a aktivisté, kteří v Praze připravují antibabišovský Majdan, prolhaní politikové a další divá sběř, jež z mé práce a za moje daně vesele žije z dědictví události zvané “17. listopad”. A na státní svátek dělají veselici pro všechny staré a mladé populisty, aby tito obelhaní hlupáci doopravdy nevěděli, co vlastně slaví.

O co ve skutečnosti šlo na konci roku 1989? Hodnocení této události má stejně zajímavý charakter jako můj odstup od lidí, kterým je dnes kolem osmdesátky a kteří dělali demokratizaci společnosti zvanou “Pražské jaro”. Když přijely ruské tanky, bylo mi osm let, a tyto dějiny nebyly moje, protože jsem je aktivně nedělal. V případě Pražského jara platí, že pamětníci dělali demokracii. My v další generaci vyrostlé 10 let po osmašedesátnících vidíme pouze přesuny uvnitř komunistické partaje dané od částečné demokratizaci k plné normalizaci. Dějinný smysl daný rokem 1968 byl pro jeho aktéry autentický zápas za demokracii, který naše generace hodnotí jako historickou událost danou poměry v KSČ. Totéž platí nyní pro mou odcházející generaci z roku 1989. Samet jsme aktivně dělali a byly to naše dějiny. Tento týden mi střední generace čtyřicátníků vykládala, že v listopadu šlo přece o to, abychom tady konečně měli kapitalismus na západní způsob. Nová generace má jen historický význam této vytunelované události a vidí jej stejně hloupě jako my hodnotíme rok 1968 a 60. léta obecně. Historický význam sametu 89 alias “plyšáku” se jim kryje s korporátní propagandou a se stylem života, který nazývám “korporátní fašismus” a oni “západní kapitalismus”.

Jak to je s tím sametem? Dělali jsme dějiny a dosud jsme na živu. Proto máme plné právo říkat, jaký jsme viděli tehdejší smysl našich činů a jaká byla naše základní intence. Další generace ať si říká, co chce. Bude mít před sebou mrtvou historii sametové revoluce a její vytunelované dějinné působení dané karikaturou letošních oslav.

Za prvé a zásadně. Nevím o nikom, kdo veřejně chtěl v listopadu 1989 něco jako “kapitalismus”. Chtěli jsme demokracii, otevřené hranice, svobodné volby, konec mocenského monopolu KSČ. Dostali jsme Klausův mafiánský kapitalismus. A letošní oslavy 17. listopadu představují politické rekviem za zmizelou demokracii. Vládne korporacemi řízená ulice, prolhaní politikové a mafiánští miliardáři, kteří před listopadem 89 vekslovali před tuzexem nebo pásli prostitutky. Pak nalezli do ODS jako nové partaje pravicových komunistů a začali drancovat stát na způsob neoliberální nomenklatury. A pokud dnes máme jó štěstí, tak nám vládnou bývalí agenti StB a nomenklatura náměstků z bývalých komunistických podniků. Takže mluvit o smyslu dnešního svátku znamená, že naše generace musí provést zásadní bilanci toho, co se jí podařilo a co nikoliv.

Za druhé a opět zásadně, je tato bilance pro naši generaci zcela tristní. Stali jsme se šašky na královské hostině jednoho procenta, které se u nás stalo spolkem společensky úctyhodných mafiánů. Na normálním Západě se do třídy jednoho procenta dostali klasičtí podnikatelé, nebo alespoň normální profesionální banksteři. Naše generace chtěla demokracii. Svou hloupostí a politickou nečinností způsobila, že máme jako výsledek celého snažení pouze a jedině rej obecních simuláker zvaný “korporátní fašismus”. Chtěli jsme demokracii a dostali jsme novou formu nesvobody a otroctví. Někteří z nás dělají drobné otrokáře, tak jsou spokojeni. A ti nejhloupější z nás dnes běhají po ulicích a dělají pod taktovkou korporací další veřejný cirkus a ostudu, kterou chtějí dohnat to, co zameškali během posledních dvaceti let vinou své politické nečinnosti.

Krize demokracie a pseudo-liberálního vzdělání je podle Hany Arendtové v tom, že generace starých nerozumí společnému světu, který vytvořila svou politickou hloupostí a nečinností. A pak tento politický zločin zakryjí lží a řeknou nové generaci, že to, co mají před očima, je vrchol liberalismu. Viz citát hlavního politického baviče Kalouska o vyšším principu mravním aplikovaném na házení oficiálních kytic státních představitelů do veřejného odpadkového koše na ulici. Popelnice, ulice a veřejnost se staly synonymy. A demagogie vládnoucích představitelů zdejší politiky odpovídá míře zmatení současné společnosti.

Takže za třetí a opět zásadně. Za naši generaci by bylo dobré, kdybychom si na chvíli sedli do kouta hanby a přemýšleli, proč za nás mluví stádo takových idiotů. Nazývám veřejné činovníky a pouliční aktivisty tancujícími okolo státního totemu zvanému “17. listopad” řeckým slovem “idiotés”, protože je žene do jejich propagandistických činů nikoliv veřejný, ale soukromý zájem. A ten se u zdejších aktivních politiků a zkorumpovaných partají z 99 procent kryje s nějakým druhem korporátního zájmu. Jedno procento přesně ví, co chce: padělat dějiny ve svůj osobní prospěch. Problém je ale v tom, že dnes už 99 procent normálních občanů neví, co doopravdy je veřejný zájem a co je veřejná věc latinsky zvaná “res publica”.

Proto je potřeba začít u těch aktérů listopadových událostí, kteří si myslí, že jim “jejich revoluci” ukradli veskláci, agenti a mafiáni. Lidem, kteří bědují na místní a velkou politiku, vždycky říkám, ať se podívají na první fotky OF z jejich místa. Ať si dobře prohlédnou tváře těch aktivistů, kteří jako první demonstrovali na náměstí nebo na návsi, v podniku nebo ve škole. Kolik z nich se dnes veřejně angažuje v politice? Kolik z nich kandiduje? A kdo by tyto lidi dnes vlastně volil, když jejich hlavní a možná i jedinou devízou byla občanská slušnost a statečnost? Začněme alespoň tímto bodem, abychom si vyjasnili základní smysl našeho snažení v roce 1989. Co jsme za naši generaci starých a obelhaných občanů vlastně chtěli? A proč nová generace s neoliberálně vymytými mozky tvrdí, že jsme chtěli kapitalismus? Podle nich mají v “českém kapitalismu” vládnout ti výtečníci, kteří se uměli nejlépe napakovat z veřejných zdrojů. Prostě a jednoduše, tito “experti” ukázali svou “kapitalistickou” schopnost ukrást všechno veřejné, co mají před nosem. Pak je jasné, že mladí vidí smysl státního svátku v tom, že budou populisticky preferovat ty generály z mafiánského a fašistického jednoho procenta, kteří jim dávají chleba, práci a vládu ulice.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Přejít do diskuze k článku 20 komentářů