Retro: Arogantní záliba v protiprávním používání šlechtických titulů

Reklama


14. března 2010

Čeští novináři trpí obsedantní potřebou titulovat Karla Schwarzenberga „kníže“, ač zrušení šlechtických titulů bylo jedno z prvních opatření, které nově vzniklá Československá republika přijala. Přestože titul „kníže“ má dnes stejný význam jako tituly „hurvínek“ nebo „magor“, používají ho novináři velmi důsledně. Budeme-li předpokládat, že novináři musí vědět o tom, že Česká republika má republikánské státní zřízení, potom je třeba se ptát, co je k používání šlechtických titulů vede.

Může to být snaha zalíbit se politikovi, který je něčím jiný, může to být snaha být sám jiný tím, že se k jinému přihlásím, může to být představa, že si nějak polepší, když budou používat termín spojený s „lepšími lidmi“, může to být projev potřeby nerovnosti mezi lidmi a stratifikace společnosti do nestejnoprávných frakcí, ale může to být také způsob, kterým se snaží demonstrovat, že nemají nic společného s minulým režimem.

Na každý pád nejde v o nevinnou zábavu, protože používání titulu „kníže“ u jednoho jediného člověka (o knížeti se mluví převážně, ne-li výhradně, v souvislosti se Schwarzenbergem) zkresluje jeho vnímání veřejností, zdůrazňuje jeho odlišnost a prezentuje jej jako jiného, „lepšího“ člověka. Je totiž třeba si uvědomit, že pojem šlechta se v představách většiny našich současníků pojí s králi a princeznami z pohádek spíše, než s privilegovanou elitou z časů monarchie.

Používání šlechtických titulů v masmédiích je známkou ubohosti, přesto se najdou lidé, kteří jej budou obhajovat a všem, kteří se vůči němu ohrazují, nasazovat psí hlav. Tak jako pan Jan Potměšil v článku Schwarzenberka je možno titulovat ‚kníže‘ zcela beztrestně na Britských listech, jímž reaguje na článek Štěpána Kotrby Zle je, zle, Švarcenberci zde, na ČT2 tamtéž.

Kotrba napsal: „Schwarzenberg není kníže, ale občan. Zákon o odebrání titulů a výsad šlechty podepsal prezident státu, který připravil rakousko-uherskou šlechtu o její výsady, prezident Republiky Československé Tomáš Garrique Masaryk. Je nemravné točit jako službu veřejnosti nekritický, oslavný paján na žijícího a kandidujícího politika. A dvojnásob nemravné je tak činit jen proto, že jeho předkové patřili ke šlechtě – protože ničím jiným tak výjimečným si to Schwarzenberg nezasloužil.“

Na to reagoval Potměši: „K článku pana Kotrby (…) si dovoluji upozornit, že § 6 zákona č. 243/1920 Sb. byl zrušen zákonem č. 268/1936 Sb., o řádech a titulech, s účinností ke dni 24.10.1936. K dnešnímu dni jsou ze zákona č. 243/1920 Sb. platná a účinná pouze ustanovení týkající se ‚čestných odznaků (…)‘. Upozorňování na ustanovení o přestupcích, která již více jak 70 neplatí, je tedy mimo mísu. Karla Schwarzenberga je tedy možno titulovat knížetem zcela beztrestně.“

Tak se na ty tři Potměšilem zmiňované zákony podívejme…

Zákon 61/1918 Sb. V §1 říká: „Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. (…) Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví.“

Zákon 243/1920 Sb. umožňuje používání „četných odznaků“ (vyznamenání) a v §6 zavádí sankce za používání šlechtických titulů pro toho, kdo „1. úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví (…) 3. v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický.“

No a konečně zákon 268/1936 Sb. v §7 opakuje sankce za používání šlechtických titulů („(1) Přestupku se dopouští, pokud nejde o čin soudně trestný: 1. kdo úmyslně a veřejně hledí naznačiti své zákonem zrušené šlechtictví, zejména kdo úmyslně a veřejně za tím účelem užívá zákonem zrušených šlechtických titulů a erbů, jakož i kdo v tisku dává někomu zákonem zrušený titul šlechtický, (…)  3. kdo si osobuje šlechtictví, československý nebo cizozemský řád, čestný odznak nebo jiný zevní projev uznání, pamětní odznak, veřejný nebo akademický titul nebo jinou hodnost či služební postavení, nejsa k tomu oprávněn.“). V §9 sice zrušuje části předchozích dvou zákonů, ale nikoliv ty týkající se zrušení šlechtických titulů a sankcí za ně („Zejména se zrušují § 2 zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., a §§ 4, 5 a 6 zákona ze dne 10. dubna 1920, č. 243 Sb. z. a n.“)

Přiznávám, že nejsem právník, neznám všechny zákony a novelizace, týkající se předmětné oblasti, ale nemohu si pomoci, z údajů uvedených Potměšilem beztrestnost používání zrušených titulů nevyplývá, ba vyplývá z nich pravý opak.

Ale vzato kolem a kolem není protiprávnost používání šlechtických titulů to nejpodstatnější. Mnohem podstatnější je, že je jejich používání nevhodné, zákeřné a nemravné.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 5 komentářů