Retro: Čertovo kopýtko

29. listopadu 2009

Tak máme novou politickou stranu a s jejím oficiálním ustanovením i její volební program. Nezaškodí si ho pozorně přečíst. Při prvním pohledu je líbivý, druhé přečtení už odhalí místa, která jsou pouhými frázemi. TOP 09 si je může dovolit – volební programy čte málokdo, a strana do svého čela získala knížepána, jehož úctyhodnost umožňuje věřit, že jemu nejde o dobře placené místo ve státní správě.

Úvod programového prohlášení konstatuje nevalný stav naší politiky vůbec a státní pokladny zvlášť. Při celkové pohledu na věc však lze těžko přehlédnout fakt, že se na něm významně podílel první místopředseda strany Miroslav Kalousek. Ostatně, rozhodnutí pokračovat v pravicové politice nová strana jasně deklaruje, byť to má být jakási pravice s lidskou tváří. Otázkou je, zda tato dvě tvrzení jdou dohromady. Program odmítá, řečeno doslova „ideologické klišé, že bohatí jsou viníky chudoby tzv. chudých“. Pochopitelně, z pohledu Bangladéše nebo Angoly jsou naši chudí boháči, z pohledu Skandinávie to už tak velká sláva není. Podstatné však je, že předchozí vláda zavedla formu daní, vedoucí ke dluhu ve výši až 300 miliard korun, na kterou se složili právě ti tzv. chudí – a TOP 09 na tom nehodlá nic měnit.

Velmi líbivou je pasáž, odmítající příspěvky pro nepracující. Čte se to určitě velmi hezky při představě nepřizpůsobivého spoluobčana, který pracovat nechce, a jenom si chodí pro peníze. Co však lidé, kteří pracovat chtějí? Kteří by rádi odpracovali více než dvacet hodin veřejných prací, pokud jim je domovská obec vůbec může nabídnout. Karel IV. prý nechal stavět hladovou zeď, aby poskytl tehdejším nezaměstnaným práci. To máme stavět novodobé hladové zdi jenom proto, aby byla splněna tato povinnost? Mají tito lidé zametat ulice již desetkrát zametené? Firma má právo propustit bez odstupného a okamžitě všechny své zaměstnance – co kdyby třeba právníci TOP 09 vymysleli pravidla, aby to nebylo možné?

Zdravotnictví se zřejmě bez určité formy spoluúčasti neobejde. V sousedním Německu existuje model, jak ji sociálně citlivě zavést – proč ho nepoužít? Prohlášení nové strany připouští, že zavedení standardů se neosvědčilo, ale jedním dechem navrhuje další. Co jiného je návrh na zpoplatnění výkonů při léčbě některých život neohrožujících nemocí? Které jsou to nemoci, když na banální chřipku u nás ročně umře 2 500 lidí? Na zánět apendixu čili slepého střeva u nás zřejmě umře zlomek tohoto počtu – je apendicitida život méně ohrožující než chřipka?

Pasáž o vzdělání používá decentního označení „Osobní motivace studenta“, za nímž se v závorce skromně krčí školné. Jistě, školné motivuje když ne studenta, tak určitě toho, kdo to školné bude skutečně platit, obvykle rodiče. Těžko však budou tvůrci programu tvrdit, že školné nebude filtrem, znemožňujícím studovat děti ze sociálně slabších vrstev. Pokud to chce TOP 09 řešit stipendii, buduje si ekvivalent penzijního systému, neboť 70 % národa má průměrnou nebo podprůměrnou mzdu (pokud má v dnešní době vůbec nějakou). Jistě, jako investici do vzdělání si lze vzít půjčku, ale v tom případě by předkladatel programu měl uvažovat o angažovanosti státního aparátu ve stanovení výše úroků. Dosavadní nabídky v tomto směru jsou zcela neúnosné.

Dokument se letmo dotýká i požadavku šetrnosti ke krajině, což je jistě chvályhodné. Dosavadní zkušenosti však svědčí o tom, že v tomto případě volná ruka trhu je spíš černou rukou. Zvláště v tomto směru bude státní regulace nezbytná, jinak zdivočelé davy developerů převálcují poslední zbytky naší přírody pod heslem, že podnikat je jejich svaté právo.

Bylo by rovněž na místě, kdyby nová strana dala nějak najevo, že citlivým zásahem umožní glorifikovanému trhu, aby taky něco udělal pro chudé. Aby např. důchodci měli možnost opustit byt, který již nemohou platit a měli se kam přestěhovat. Dosavadní aktivita pravicových stran se v tomto směru rovnala nule a realitní trh chudí nezajímají – ten funguje jenom pro bohaté.