Retro: Konec krize

8. ledna 2010

Napřed jsme slyšeli, že se nás krize moc nedotkne, když se nás právě začala nepříjemně dotýkat. Nyní když se nás dotýká, tak jsme slyšeli, že situace se zlepšuje, že se ekonomika zvedá a krize odchází.

Nedávno jsem ovšem zaslechl, že to není tak jednoduché, a že krize teprve propukne. Jistě nejsem sám, kdo si připadá jako u blbečků na dvorečku.

Svět chce být klamán. Občané milují, když z nich neustále někdo dělá pitomce. Důvod je prostý. Každý je rád, když o něj někdo jeví zájem. O obyčejného občana nemá totiž zájem vůbec nikdo. Zejména všichni občané mezi sebou navzájem.

Nesnášenlivost je základem ovládání státu. Rozděl a opanuj. Občané si raději pořizují kočky a psy, než jiného občana. Nevím, jestli porodnost klesá, ale i přesto, lze denně na našich ulicích vidět typický obrázek, kdy mladá matka táhne těžce kočárek s dítětem a k tomu navíc nějakého čokla.

Každý ví, že se od psa člověk dočká více lásky a vděku, než od svých dětí a bližních.

Dobře si zapamatujete tento výrok: Moderní válka se vede proti vlastnímu obyvatelstvu. S nepřítelem jsme jedna ruka. Kdo se jí chce vyhnout, bojuje sám proti sobě.

Nevím, kdo ten výrok pravil, jestli to byl César, Napoleon, Hitler, Stalin nebo generální štáb Varšavské smlouvy či NATO. Možná, že jej dokonce nikdo neřekl, ale všichni podle něj jednají. Tu druhou větu jsem si tam přidal sám.

Vlastně si také vůbec nejsem jist, jestli je ta věta moje. V Bibli je přece psáno, neopášeš-li se sám, opáše tě druhý. Přeloženo do češtiny to znamená, nezotročíš-li se sám, zotročí tě jiný. My ale přece toužíme po svobodě!

Jsme rádi, když nám o ní někdo dramaticky vypráví. Dokážeme ty kecy poslouchat celé hodiny. Ani nám mezitím nevadí křiklavá reklama, která nám namlouvá, jak jsme náramní, skvělí, úžasní a dokonalí.

Svět je krize. Život je krize. Existence je krize. Mezi prvním a posledním nádechem novorozeněte nebo vesmíru je jenom a jenom krize. Pouze naprostý idiot, občan nebo nějaký bůh to neví, nechce vědět, a naprosto odmítá tuto existencionální otázku nějak od základu řešit.

Život je přece skvělý, krásný a úžasný. Je plný nezapomenutelných a nevšedních zážitků.

Včera do naší schránky někdo vhodil leták jedné soukromé školy. Prý v ní učí malé děti, že život je dobrý atd…  Doufám, že v té škole učitelé nejsou hloupé a naivní Nány a blbečkové jako jsme my. Život je vskutku dobrý. Dobrý k tomu, aby jej člověk jako zbytečný rád zanechal.

Zase nevím, kde jsem ten výrok ukradl. Jistě jej řekl Ježíš nebo spíše Buddha. A pokud jej neřekli, jistě si jej mysleli. Ostatně také žili na dvorečku plném…