3. listopadu 2009
XIX
ZÁSADA,
slovo tajemné a mocné. Vy ze zásady se procházíte před večeří; vaše teta ze zásady nechodí do divadla; váš moudrý bratranec ze zásady se vyhýbá davům, zatímco váš nebožtík dědeček pil ze zásady pivo ohřívané. Kdybyste se procházel ze zvyku a dyspepsie, kdyby vaše teta trávila večery doma z pohodlnosti a lakoty, kdyby váš bratránek se davů prostě bál a váš nebožtík dědeček si ohříval pivo z něžného ohledu k svým katarům, byl by svět nepochybně pestřejší a jazyk bohatší, ale život by patrně ztrácel na mravní závaznosti. Procházíte-li se ze zásady, plníte tím důležitě a věrně svou mravní povinnost; důležitější je ze zásady se vyvětrat než bez zásady navštívit nemocného přítele. Vykládá-li si vaše teta večer doma karty, jelikož zásadně neholduje světské marnosti hudby a jeviště, je to důstojný akt mravní vůle. Z každého zvyku, z každé lenosti, slabosti a setrvačnosti můžete udělat věc zásady; svět tím sice pranic nezíská, vy však ano; vyhovíte sami sobě a nádavkem se budete cítit charaktery.
XX
NEPLODNÝ
Tohoto slova se neužívá o neplodných mužích a ženách, nýbrž říká se obyčejně “neplodné hloubání” nebo “neplodná skepse”. Je možno, že udělalo lidstvo špatné zkušenosti s hloubáním a skepsí; ale jistě neméně špatné zkušenosti mohlo udělat také s jednáním a důvěrou. Znám lidi, kteří hrozně mnoho jednají, kteří jsou hotoví nezmarové činu; nic se neděje bez nich, všude musejí být, všude platí za nepostrádatelné “činitele” života veřejného, hospodářského nebo jinak ukrutně důležitého. A najednou takový činitel umře, a tu v rozpacích potěžkáváte v ruce, co vlastně po něm zbylo. Můj ty bože, a pro tohle stálo za to se namáhat po celý život? Snad je to neplodné, honit nějakou myšlenku; ale proč připadá lidem plodnější jít někam do schůze, běhat, rozčilovat se, nařizovat nebo intrikovat? Kdybychom vzali tisíc dnešních myšlenek a tisíc dnešních činů a mohli se podívat, co z nich zůstane za sto let, myslím, že by tato zkouška plodnosti dopadla špatně pro činy. – A podobně je tomu s důvěrou a “neplodnou skepsí”. Plodné například je důvěřovat, že mi někdo přijde ustlat; neplodné a skeptické je, ustelu-li si raději sám. Plodné a kladné je věřit, že můj náčelník má pravdu; neplodné je domnívat se, že já mám pravdu. Neboť skepse je neplodná. Plodné je být starostou v Hostivaři, ale neplodné je hloubat o věčné blaženosti; plodné je kandidovat na staré pravdy, ale neplodné je vymýšlet nové; neboť hloubání je neplodné. Rovněž snění je neplodné, a v říši přírodní neplodné je kvést, ale plodné je trhat ovoce.
XXI
ISMUS
Obyčejně zachází kritik s umělcem jako se zvířetem: polapí ho a především ho určí a pojmenuje. Tak ve vlhkých lesích se zdržuje naturista, v chladných výšinách poletuje intelektualista, ve větších městech žije divoce futurista; realista přebývá v chudých a dělných krajích, senzualista v žírné přírodě, porůznu, ale hojně vyskytuje se impresionista a tak dále. Pokud jenom kritik sám žije v přírodovědecké pověře, že na světě existují druhy a rody, a nikoliv jedinci, není to žádným neštěstím; hůře však, je-li čtenář či divák přiveden k víře, že místo básní a obrazů dodávají se mu samé ismy. “Jakže,” zvolá zklamaný milovník umění, “chtěl jsem viděti cit, a nikoliv teorii; chtěl jsem zažíti obraz skutečnosti, a vy, falšovatelé, mi podáváte jakýsi abstraktní, smyšleny ismus! Avšak již dosti, nechci už věděti o vašich ismech! Půjdu sám do přírody a vlastními smysly, vlastním srdcem najdu tam pravou, nezfalšovanou krásu.” Tu tedy vyjde tento milovník krásy, lehne si na vlastní záda do trávy, miluje vůni sena a cinkání stád, naslouchá lesům, pluje s oblaky a vzpomíná svého dětství. Tu však přistoupí k němu duch pokušitel a šeptá: “Ležeti a čichati je senzualismus, vnímati pestrost a měnivost jevů, toť impresionismus, a milovati bučení stád, toť přímý, cynický naturalismus. Vzpomínka na dětství je primitivismus. Splývat s přírodou je monismus a panteismus. Člověče, v každém řádném ismu je tolik teorie jako v tvém ležení, tolik systému jako v tvém potěšeném nose a tolik abstrakce jako v tvé kvetoucí radosti. Proto jdi a užívej umění se stejnou silou a dovedností, s jakou umíš tady ležet a milovat.” Věřím, že duch pokušitel má pravdu.
Převzato z Karel Čapek on line
