1. října 2008
Toto není obyčejná cyklická ani strukturální krize. Od zrušení zlatého standardu a dohod z Breton-Woodu se do ekonomiky valily stamiliardy nekrytých dolarů (ale i jiných měn – podívejte se na libovolnou českou bankovku, kam zmizel ten nápis, že bankovky jsou kryty zlatem a jinými aktivy Státní banky československé?). Těmito penězi bylo z větší části financováno neproduktivní zbrojení, dále astronomické odměny bankéřů a manažerů, a také umělá stimulace spotřeby na úvěr, což muselo vést dříve či později ke krachu. Proti krizi ze třicátých let minulého století se tato krize zdá být o to horší, že se tak děje již za probíhajícího stupňování napětí v zahraničně-politické oblasti. Jedná se o podvod tisíciletí, na němž se rukou společnou a nerozdílnou podíleli i ti, kteří dnes vystupují před veřejností a vedou plamenné řeči o nutnosti záchrany americké a světové ekonomiky. Celé to sice mohlo být na začátku myšleno jako podraz na zahraniční investory, způsob, jak vést „válku proti teroru“ na úkor zahraničních věřitelů americké vlády, amerických bank a amerických investičních fondů. Jenomže teď to vypadá, že se celá věc trochu vymkla z rukou.
Všimněte si také naprostého selhání většiny světových lídrů (o českých v čele s geniálním ekonomem Václavem Klausem nemluvě). Buďto dělají totální kraviny, nebo zalezli a tváří se, že se nic něděje. Tiskařské lisy na celém světě jedou na plné pecky, aby podvodní bankéří a politici tímto americkým průšvihem přes inflaci „rovnoměrně“ zdanili celý svět. Že pár milionů lidí po celém světě pochcípá hlady? Prostá statistika! Co bychom neudělali pro to, aby si pár světových bankéřů ochránilo své luxusní jachty. A George W. Bush, MBA, který to, že nastala krize, přiznal až jako ten poslední, neumí nic jiného, než omílat tu svoji mantru o terorismu. A zatím se Amerika pod jeho vedením změnila z majáku demokracie na zemi třetího světa, s vydrancovanou státní pokladnou, deficitem demokracie, zemi profízlovanou a militarizovanou jako nikdy předtím.
Klíčoví politici z obou hlavních amerických politických stran byli a nebo stále ještě jsou na výplatních páskách velkých bank a zbrojařských koncernů. Tyto společnosti jim také financují z velké části předvolební kampaně. Teď zákonitě očekávají, že se jim peníze, investované do politiků, vrátí. A o tom je celý záchranný plán ministra Paulsona, který jen pro ilustraci před příchodem do funkce vydělal u banky Goldman Sachs přes 70 mil. USD a při nástupu do funkce ministra financí si vymínil tu výjimku, že nebude platit daně z příjmu! Na výplatních páskách Fannie Mae a Freddie Mac byly takové hvězdy, jako Christopher Dodd (demokrat, předseda kongresového výboru pro uvolnění 700 miliard bankám), Barack Obama, Hillary Clintonová, John McCain a další. Myslíte, že si kapři vypustí rybník?
Ukazuje se, že se Spojené státy v tuto chvíli již příliš neliší od zemí třetího světa. Podvodníci, kteří na tomto kolosálním tunelu spolupracovali, mají ještě tu drzost říci si o další peníze, když už zbytek světa odmítl jejich podvod financovat. Ještě ovšem například stihli v den bankrotu společnosti Lehman&Brother vytunelovat z německé banky KfW 300 milionů euro, i když už bylo několik dní předem jasné, že se Lehmani potápějí. Zajímavé je na tom i to, že to Němci řešili okamžitě a tři klíčoví lidé, kteří tuto transakci umožnili, dostali okamžitou výpověď. A co se stalo tunelářům z Fedu, kteří měli pravomoci a bylo jejich povinností dohlížet na finanční trhy? Vůbec nic. Když uvidíte, s jakou arogancí ta mafie požaduje oněch 700 miliard dolarů, bude se vám zvedat žaludek. V návrhu si vymínili, že nebudou uvádět detaily o tom, za jakým účelem a komu ony peníze poskytnou, chtěli si zajistit nepostižitelnost v případě, když i tento experiment s penězi daňových poplatníků skončí fiaskem. Když vidíte, jak si vedení obou stran notuje s Paulsonem a Bushem, ztrácíte všechny iluze.
Jsem přesvědčen o tom, že americkou vládou navržená řešení této krize jenom zadělávají na ještě větší krizi ve velmi krátké budoucnosti. Americká vláda, která má sama na krizi svůj velký podíl, sdělila svými kroky hazardérům, že je podpoří, pokud budou „too big to fail“. A majitelé bank se z této lekce poučili – v rámci krize proběhlo další kolo centralizace a monopolizace na finančním trhu.
Bude zajímavé sledovat, na kterou stranu se zvrátí kyvadlo v této bitvě mezi mocnými bankovními lobbisty na straně jedné a občany, kteří jsou ze sedmdesáti procent proti Bushovu, Paulsonovu a Bernankeho záchrannému plánu a bombardují své kongresmany a senátory rozhořčeně nesouhlasnými dopisy, telefonáty a esemeskami.
Jediným správným řešením je nechat dopadnout důsledky krize na bankéře a zkrachovalé společnosti rozdělit, přeměnit Fed na standardní centrální banku s pevně stanovenými pravomocemi a cíli. Zavést na bankách a bankéřích nezávislou instituci bankovního a burzovního dohledu taktéž s rozsáhlými pravomocemi. Vyházet všechny, kteří tuto krizi způsobili, připustili a eskalovali. Copak může usvědčený žhář hasit požár, který sám způsobil? To ovšem nemůžeme od současné (a obávám se, že ani budoucí) americké exekutivy čekat. Je totiž ve vleku bankovní a zbrojařské lobby.
