Diskuze k článku


  • Leo K • 26. června 2018

    Tragický článek ekofanatika…Ale formálně nezávislý vládní úřad čelí internímu a vnějšímu nátlaku, aby prodloužil životnost Dukovan až do příštího výbuchu…snad už někdy „vybuchly?“ A mohou vůbec „vybuchnout?“
    Jaderná energie se ukazuje jako principiálně nedemokratický nástroj moci…žádná energie není demokratickým či nedemokratickým principem…tím je vždy a pouze majetek, manipulace je tady zjevná. Bezpečnost každé atomovky je pouze relativní pojem…bezpečnost každého průmyslového projektu je pouze relativní pojem, známé jsou například katastrofy chemických závodů Bhopál, Seveso a dalších, kde obětí je stonásobně víc. Alternativní zdroje energii se pomalu stávají konkurenceschopné jaderné energii…ani náhodou, protože o jejich běhu rozhoduje příroda. A dokud neporučíme slunci a větru, nemá cenu o tom vůbec mluvit. Nehledě k tomu, že mají skryté náklady ve formě škod v zemi původu a škod v podobě nákladů na jejich recyklaci. A tak by se měl komentovat celý článek, což mi formát komentářů nedovoluje. Je škoda váhy toho jména Umlauf. Bývala to značka, kde ty časy jsou.

    • Stan • 26. června 2018

      Tragická reakce jaderné lobby. Kdykoli kdokoli napíše jen náznakem něco proti jaderné energetice, objeví se podobní frajeři, co začínají svůj komentář plivnutím na autora. To je už taková poznávací značka.

      Ano, jaderný reaktor může bouchnout a dojít k nekontrolovanému úniku paliva a radioaktivity, příkladů z minulosti už několik máme, dokonce i v tehdy československých Jaslovských Bohunicích k tomu chyběl jen krůček. To, že může bouchnout i chemička, cukrovar nebo plynový kotel v rodinném domě, na tom nic nemění, důležitý je ten gigantický rozdíl v případných následcích. A alternativní zdroje jsou už dnes bezpečnější a efektivnější než ty klasické, na tom Váš komentář taky nic nezmění.

  • Martin (už bez taky m) • 26. června 2018

    Chtěl bych se přimluvit za méně emocí na obou stranách.
    OZE nejsou vždy zase až tak čisté a obnovitelné. V tom má pan Leo K pravdu. Hodně záleží na formě a lokalitě.
    Také je ale smutnou (protože opravdu tragickou) realitou, že lobby dosavadních „výrobců“ (fyzikálně správně snad měničů formy energie) blokuje jak další výzkum, tak jeho výsledky a jejich uvážlivý rozvoj. Alespoň nesporně v „demo“kratických zemích…
    Je také realitou fatálnost dopadů havárií v jaderné energetice. Ani „výroba“ paliv (přeměna výchozí látky) není bez rizika. Ani mimo jadernou sféru (ropa, uhlí např.).
    Skutečnou tragédií je ale fakt, že se lidstvo ať již „despoticko-diktátorsky“ či „demo“ krasticky smiřuje -přes vědomí potřeby poznání a pokroku, vzdělání a vzdělávání- s dalšími a dalšími škodami plošnými i plošně, lokálně a regionálně často v tragické podobě. Dtto s růstem negativních dopadů na zdraví nejen člověka.
    Člověk by předpokládal masivní investice do rozvoje technologií ve všech sférách výroby energií. Pokroku často brání „duševní vlastnictví a patenty“, často též skutečně zatajování následků nehod.
    Ano, chemický průmysl je také velkým nebezpečím, bezesporu podobně jako agrární byznys průmyslového charakteru. Nebezpečím nejen pro ovzduší, půdu a vodu.
    Užívání zažité terminologie je možná vhodnější, ale růstu zamoření např. z Fukušimy, nebo nárůstu rizik provozu některých JE -např. na Ukrajině- nezabrání. Nedovedu si představit reakci ne-svobodného světa trpícího mlčky (prodejní „hlídací psi“ demokracie jaxi neštěkají, někdo jim vylámal zuby) pod okovanou botou US militarismu (Putin prokazatelně zbrojí „v odvetě“) na reakci RF např na vážnější nehodu v Ukroruinských JE.
    Přimlouvám se za klidné hledání řešení a zvyšování bezpečnosti, i za skutečné OZE.
    Slunce svítí a pro nás bude dále.

  • Martin (už bez taky m) • 26. června 2018

    Rozumnou reakci vidím u některých skutečných státníků. Rizika musí být vyvažována a pod maximální kontrolou, nesmí být zalhávána.
    Musíme pracovat SPOLEČNĚ na jejich snižování.
    Není možné se jen tak smiřovat s nárůstem zátěže „pozadí“ (tj. NAŠEHO SPOLEČNÉHO) životního prostředí. Pak se divíme „nepředvídaným škodám“ často katastrofálního charakteru, hledají se zástupné problémy i „zástěrky“ a „byznys“ se točí dále „do těch správných kapes“…
    Ano, JE jsou bezesporu rizikem a dopady vážných havárií (často technického charakteru vyplývajícího s prostého zanedbání skutečných rizik či obyčejného šlendriánu) extrémně fatální. Ani GMO či chemie „všude kolem nás“ (úniky septiků ze skrytých trativodů například) nejsou bez rizik.
    Máme „dnes moderní“ technologie, materiálové i funkce systémů popisující poznatky a možnosti jsou dnes i díky kybernetice alespoň částečně řešitelné na jiné úrovni nežli v době klínového písma. Používejme je, žádejme maximální bezpečnost. Pro všechny a všude. Udělejme z bezpečnosti skutečné téma. Nelžeme a nebourejme fungující – jak to „Západní svět“ často předvádí.
    Možnosti jsou, způsoby také.
    Ale je to o zodpovědnosti a snaze o maximálně pravdivé informování. Zatajování následků a rizik vážných havárií bourá jak systémové tak mezilidské vztahy, bourá jakékoliv sympatie k systémovosti – kterou ale potřebujeme. Stejně jako přehlednost, snahu o orientovaný systém, o důvěru a vzájemnou pomoc.
    Někdy je více „eko“ jen jiná forma fosilních zdrojů (např. autobusy na CNG). Snahou by mělo být omezování rizik zplodin i funkcí. S maximálními garancemi používaného. Nikoli fanatismus na „obou“ stranách. To prosím není na žádného pisatele/ přispěvatele zde.
    Ale příroda funguje na základě zlomků promile- ne až desítek % která teprve jsou zajímavé např. pro pobliTIKY.

  • Leo K • 26. června 2018

    Strach je strašným pánem a když někdo napíše, že havárie jaderky ve Fukushimě měla nedozírné následky pro celou oblast Tichého oceánu východně od Japonska, nebo že následkem blbé havárie v černobýlu byly desetitisíce postižených, tak tomu věří, protože má pověrečnou hrůzu z toho co nezná. Obojí tvrzení je samozřejmě volovina. V Černobylu pokračoval netknutý blok ve výrobě elektřiny ještě dalších 14 let než byl přes odpor ukrajinské vlády vypnut (14. prosince 2000). Kdyby bylo pravdou to smrtelné zamoření areálu, tak by to museli obsluhovat roboti. Nikoliv. Lidé ještě 14 let chodili do areálu do práce a jejich nářky zveřejnil i náš tisk: „Úzkost mě pomalu zabíjí. Jestli budu propuštěn, nevím, jak uživím rodinu,“ běduje šestačtyřicetiletý inženýr a otec dvou dětí Olexandr Jelčišev. Stejně jako on se většina zaměstnanců elektrárny cítí být zrazena a opuštěna svou vládou, která podle nich zbaběle ustoupila tlaku Západu. „Nemá to vůbec nic společného s jadernou bezpečností. Je to jen balamucení. Elektrárna funguje perfektně,“ tvrdí inženýr Volodymyr Zajcev.
    Ostatně stejné reaktory jsou v elektrárně Leningradská II které se teď budou teprve nahrazovat bloky VVER-1200. Kdyby to byla pravda s Fukushimou, tak by japonští rybáři udělali takovou akci, že by všichni hlavouni společnosti TEPCO (co jí patří Fukushimská jaderka) spáchali sepuku (harakiri). Naopak nic není bedlivěji měřeno než radioaktivita pobřežních vod. A tak dále. Jenže klapky na očích se sundavají špatně – že?