Kresba: Ben Sargent
28. 2. 2011
Skvělá karikatura od známého vtipálka komentuje první velký sociální konflikt v USA, který se týká státu Wisconsin a tamější republikánské arogance. To jsou oni pravicoví choboti v křeslech, proti nimž stojí osamělý živitel rodiny. Se škrty chce republikánský guvernér a jeho klika jednoduše zrušit i sociální právo kolektivního vyjednávání platného již půl století.
Logika mafiánského kapitalismu je všude na světě stejná. Vytunelovat, ožebračit, škrtnout těm potřebným v rámci tzv. „reforem“ a přitom zničit i demokratické svobody. Za svobodu se nedemonstruje jen v arabských zemích, ale i v USA. A náš velký kapitalistický bratr je dostižný vzor. Vytunelováno podle vtipu už máme, zbývá převést těch 30 miliard natočených ze zvýšeného DPH do privátních důchodových fondů. Pak budeme vesele žít nejen my a naše děti, ale také budeme mít z čeho platit volební oblbování mas. Těm škodí humanitní vzdělání a zejména odbory, ale o to se už postaráme. Hlavně se musí narodit do dluhové pasti, aby si moc nevyskakovali, až přijdou k rozumu. Proletářské zbídačení 19. století krásně ukazuje nejen Marx, ale i arogance současných politiků a jimi dosazené kohorty tzv. „manažerů“. Viz první reálný konflikt v nemocnicích, které se konečně mají stát akciovými společnostmi na výrobu zisku z naší naprogramované smrti, která bezvadně prospěje i důchodovému systému.
Na naší současné i americké situaci je charakteristická snaha omezit demokracii nikoliv komunistickým oktrojováním politických práv, ale skrytou vládou nad našimi sociálními a ekonomickými potřebami. My, poslušné socky, máme bytovat v trvalém dluhu a tím i područí těch, kteří si díky našim volebním hlasům bez ostychu dávají do kešeně miliardy. Viz článek Společnost strachu od Ilony Švihlíkové, ekonomky na VŠE a kolegyně z ProAltu. A s těmito legálně nakradenými miliardami nás trvale vydírají a drží v šachu přes systém dosavadních zkorumpovaných partají. Tento způsob kapitalismu mi připadá poněkud podivný.
Převzato z Umlaufovin
Tento způsob kapitalismu není „podivný“, ale je typický. Nechápat lze naopak autora článku proč na závěr „musel“ doplnit až tak křečovitou „korektnost“ a „údiv“. Kapitalismus už z principu jiný být ani nemůže, jak autor velmi dobře ví.