Retro: Mentální postižení

Reklama


3. 2. 2011

Za mentálně postižené se v naší výtečné společnosti považují lidé, kteří nevyhovují jejím standardům na inteligenci (vychytralost) a neopakují stejné bláboly jako my. Jsou to blázni, mudrcové a duševně jednoznačně postižení lidé (kterých se téma tohoto článku nijak netýká). Za nejinteligentnějšího mezi sebou pak považujeme a uctíváme toho, kdo nejvíce nahrabal majetku hmotného (zloději), duševního (vzdělanci), emočního (umělci, sportovci) a jiného – toho, kdo na své vědomí nabalil více hmoty (cizorodé ukradené energie).

Pokud jsme vyznavači takového náboženství, chováme se dosti hloupě, neboť všechen myslitelný i nemyslitelný majetek patří smrti. Měli bychom tedy uctívat ji a chovat se k jejímu vlastnictví šetrně a ohleduplně, neboť ona je naším nejvyšším pánem a bohem. My jsme si však za svůj nejvyšší ideál vybrali malou šmouhu na její kráse, kterou je námi viděný vesmír a náš pomyslný a miniaturní život v něm.

Inteligenci hodnotíme podle svých samozřejmých kritérií, která zahrnují pouze naši představu člověka. On je podle nás jediný nadaný tím nejvyšším a jedině nejsprávnějším vědomím. Nebereme v úvahu zvířata, rostliny a jiné živé organizmy. Nemohli bychom je tak snadno věznit, mučit a pojídat, kdybychom vnímali, že jsou živé a nadané stejným vědomím, jako my sami. Chovatelé domácích mazlíčků jistě dobře vědí, že nejobyčejnější živý tvor naší planety překonává člověka ve všech duševních i fyzických ohledech a bez veškerého teoretického vzdělávání a ohlupování, kterému je člověk západní kultury celý svůj mizerný a záhrobní život vystaven.

Nepřítele považujeme za mrtvého, proto jej zabíjíme. Domníváme se, že když někam zašantročíme fyzického nosiče jeho vědomí, že tím zabijeme i jeho duševní názor. Zapomínáme, že již předtím jsme byli jeho nechtěným nositeli sami.

Zkoumáním druhých své mentální postižení odkryjeme velmi obtížně. Dokud neobrátíme svoji pozornost na sebe jako na někoho cizího, nezjistíme svoji diagnózu ani při vystudování deseti psychologických a psychiatrických fakult. Řidič auta jede spokojeně ve svém autě, podvědomě jej pokládá za své tělo, a teprve při nárazu do jiného auta, pokud je sebekritický, si uvědomí svojí vlastní chybu (např. že neměl být v daném čase na daném místě).

Dnešní populaci, která tak sebejistě vyznává moderní vědu a techniku, ani nenapadne, že žije podle programu, jehož instalaci například popisuje na prvních stránkách Bible (Genesis). Žije podle toho nejhoršího pověrečného tmářství, jaké kdy od poslední potopy světa bylo na světě. Co na tom, že jej nazývá vědou? Duševní otroctví je efektivnější než fyzické. Nevědomý nositel ideologie je nejlepším přenašečem. Je sebevražedným fanatikem, který svoji nákazu nadšeně šíří do celého světa. Pošťák, který má odpor k otevření obálky určené do jeho vlastních rukou je tím nejlepším „bacilonosičem“.

Informace je popisem reality a nikoliv realitou. Jestliže jí někdo uvěří, stal se obětí klamu. Ve skutečném vědeckém vzdělávání, které je lidskými vyděrači před zraky populace (rukojmí) pečlivě po tisíciletí zakrýváno, byla tato závažná chyba základním prohřeškem.

Studenti byli například trénováni, aby udrželi ve své mysli a vědomí přinejmenším tři komponenty: předmět reality, sebe a proces vnímání. Ve starých školách se příliš nediskutovalo, neboť oponenti dobře vnímali názor svůj i druhých.

Jakkoliv se nám jeví výše neuměle popsaný akt hloupým nebo naopak, jedná se o obyčejnou duševní schopnost, která je vlastní třeba zvířatům. Tyto zevně nekomunikují tak namáhavě a neefektivně přes Českou poštu nebo vysokofrekvenční internet jako my. Jsou napojeny na svoji vlastní vnitřní síť. Schopnosti, které vykazují, jsou úžasné.

Dokážete se při odjezdu na dovolenou do teplých krajů jako stěhovaví ptáci shromáždit podle počasí a nikoliv podle úředního středoevropského času, v určitém místě a čase bez zprostředkování a pozvánky cestovní kanceláře? Vnímáte svými smysly, jako nějaký obyčejný hmyz, kde je v okruhu deseti kilometrů sýpka s obilím? Víte snad, kde je ve vašem státě samička, která by alespoň trochu odpovídala vašemu genetickému kódu, aby se vám nenarodily ještě více mentálně postižené děti, než jste vy sami? Vysvětlení, které si k tomu podáváme, jsou vskutku komická. Přeji některým pěknou zábavu se „svými“ argumenty.

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře