Diskuze k článku


  • peter. • 30. května 2018

    cit. „Je každého věc kam chce patřit,za sebe ovšem mohu říct,že jsem,vždy jsem byl a ochotně i nadále budu občanem druhé kategorie,protože s občany první kategorie jejichž myšlení je mi cizí a jejichž hodnoty neuznávam,nechci mít nic společného.“kon.cit.
    Vy ste Tribun vzácna výnimka,dá sa povedať,že unikát.Lebo ja zo svojich skúseností viem,že väčšine občanov ktorí zodpovedajú vašej definícii občana druhej kategórie stačí,aby šťastnou náhodou nadobudli kôpku peňazí alebo sa im podarí získať výnosné zamestnanie a zo dňa na deň sa zmenia na občanov prvej kategórie správajúcich sa presne takých, ako popisujete občana prvej kategórie vy v článku.Potom sa už s občanmi druhej kategórie prestanú stýkať a na pozdrav buď neodpovedia alebo len kývnu hlavou a urýchlene sa vzdialia.Toto je presne stav ktorý ma dosť mrzí.Vznikol po novembri 1989.Neprešlo veľa času od prevratu, ľudia sa vykastovali a začalo byť spoločensky neprípustné stretávať sa s nižšou kastou.A bývali časy,keď to žiadny problém nebol.Občas sme si zahrali hokej.Spolu hrali lekári,inžinieri,aj právnik tam bol,ale aj robotníci z fabrík,šofér nákladiaku alebo závozník.Po zápase sme si dali pivo,bola sranda,všetci sme boli kamaráti.Dnes už to nevidno.Je ale zaujímavé,že ak sa človeku prvej kategórie stane,že spadne do tej druhej,tak sa z neho už nikdy nestane typický človek druhej kategórie.

  • asym • 31. května 2018

    Výborný článek, děkuji.

  • idiotronic • 31. května 2018

    S tématem koresponduje podrobnější článek na Nové republice z 30.05.2018
    Michal Brand: Nomenklaturní aparátčíci a svoboda aneb Kdo je nepřítelem produktivní části společnosti.