Retro: Pomníky zdravotnické reformy

2. února 2009

Argumenty zastánců zdravotnické reformy mi až příliš připomínají letáčky s reklamou na tabletky na hubnutí. Jedni se jí smějí a diví se, že se nesmysl, na jehož pochopení netřeba více než selského rozumu, může prodávat. Druzí jej kupují. A třetí na podvodu drze bohatnou.

Nechci se příliš vracet k poplatkům. Jako lékař bych rád viděl regulační poplatek tam, kde má regulovat. Tedy v situaci, kdy pacient navštíví jiného praktického lékaře, než u kterého je registrován, za lékařskou pohotovostní službu, příspěvek na stravu v nemocnici (který se také projeví v její kvalitě), a také v situacích, kdy pacient nedodržuje vzájemně dohodnutý způsob léčby, včetně preventivních opatření – nic víc, nic míň.

Ze své zkušenosti praktického lékaře a lékaře záchranné služby nicméně musím reagovat na některé lži spojené s reformou zdravotnictví (byť reklamního charakteru ve stylu těch zmiňovaných letáčků).

Co se týče volně prodejných léků, nedošlo v mé ordinaci k žádné změně v počtu návštěv. Ona ani „regulace“ totiž nepřinesla žádnou změnu v počtu ošetřených pacientů za den. S banálními onemocněními lidé produktivního věku k lékaři nejdou a nešli ani před poplatky, ani po zavedení poplatků, a změna nebude ani po jejich případném zrušení. Čas jsou peníze, jak víme. Praktický lékař je ten samý a lékárna na každém rohu, s cenou přijatelnou před Julínkem, za něj i po něm. Skupina pacientů vyššího věku či zatížená chronickým onemocněním však zpravidla nestoná banálně, protože i banální onemocnění naruší klidovou fázi onemocnění chronických. Tedy i tito pacienti chodí k lékaři stejně často a je to dobře. Samoléčba totiž končí většinou zásahem záchranné služby, odvozem do nemocnice a zbytečnou hospitalizací poté, kdy laická léčba banální nemoci způsobí, že předchozí chronické onemocnění se stane akutním. Zkuste si třeba s chronickou plicní obstrukcí jen tak přechodit chřipku s paralenem. Pacienti toto vědět nemusí, hlavní reformátor Julínek by to vědět měl.

Argumentovalo se plýtváním léky a braním léků do zásoby. Situace je však právě opačná. Dříve jsem předepisoval balení odpovídající reálné pacientově spotřebě do příští kontroly. Dnes pacienti požadují velkoobjemová balení na několik měsíců dopředu. Jedna platba za recept, čím větší balení, tím menší doplatek (stejné jako v jiném obchodě). Myslíte si, že se v takovém případě toho vyhodí méně při změně léčby, vyléčení nebo zdravotních komplikacích?

Reforma prý také přinesla zvýšení dostupnosti zdravotní péče. Zkuste se odregistrovat od praktického lékaře, pediatra nebo zubaře a najít si jiného. Zkuste si dnes zajít s banálním ošetřením na urgentní příjem do regulovaných nemocnic v Praze. Zkuste si zavolat pohotovost nebo praktického lékaře mimo pracovní dobu a požádejte je o návštěvu. Zkuste požádat specialistu o provedení endokrinologického, urologického, očního, ORL vyšetření, vyšetření imunitního systému a dalších, ať víte, jak dlouho budete muset čekat … v  našem regulovaném zdravotnictví.

Zmražení příjmů a neúnosné podmínky (nechci si stěžovat, vláda ožebračuje všechny do úrovně horních 10 000) vedly v roce 2008 k odchodu 20 000 zdravotníků mimo obor. Zbývající za ty chybějící zaskakují tak, abyste to pokud možno nepoznali. Systém domina je ale nastartován, neboť takový podstav zdravotnických pracovníků nelze udržet do nekonečna. Julínkovo řešení – Bulhaři a navýšení pracovní doby lékařů, aby ty přesčasy tak nebily do očí a nesnižovaly prémie ředitelům. Co k tomu dodat, jen sbalit kufry – tak jak to udělalo těch zmiňovaných dvacet tisíc pracovníků.

Zkrácení doby čekání na operace a nejen na ně – tam panuje čistá korupce a nic jiného. Problém dále prohloubil vznik center operujících jen jednu problematiku, přestože dříve to zvládali se stejnými výsledky i na okresní úrovni.  Je to vynucený důsledek úbytku profesionálů, kterých už je tak málo, že nemohou síť pokrýt, natož vychovávat své kolegy. A ani v těchto vychvalovaných centrech není situace personálně stabilizovaná.

Reforma má své první padlé. Kdo se v té sociální skupině nepohybuje, ten ty mrtvé neuvidí. Já ano, a jako lékař záchranné služby si dovolím vám je ukázat. Jsou ve skupině starých lidí, kteří umírají doma mimo dosah kamer TV NOVA, jsou to chudáci na lůžkách v léčebnách dlouhodobě nemocných, které doktor Julínek a jeho tým tak ohodnotili, že v nich nezřídka nefunguje ani bazální péče. Když to náhodou vyjde najevo, a příbuzní si stěžují, tak za to může jedna sestra na padesát pacientů s přesčasy dvacet hodin týdně. Jsou to bezdomovci, ti páchnoucí nemakačenkové, ožralové, u nichž je nezřídka alkohol nikoliv příčinou (jak si tak rádi pro uklidnění vlastního svědomí nalháváme), ale následkem a jediným analgetikem. Jejich smrt nikoho nezajímá, nevede se žádná evidence, zda náhodou neumrzl, protože byl tak nemocen a neléčil se. Umrzl opilý, svědomí je čisté. Přijít o práci, následně i o byt není žádný problém. A nepřál bych to ani nejlepšímu příteli mé ženy.

Ukažte mi někdo těch slibovaných čtyřiačtyřicet nových stanovišť záchranné služby. Neznám jediné nově vzniklé stanoviště záchranné služby RLP – tedy v obsazení lékaře. Naopak, v Praze bylo jedno pro nedostatek lékařů dočasně zrušeno a nahrazeno čistě posádkou bez lékaře, jinde je to řešeno příslužbami lékařů ze zcela jiných oborů. Je hněv obrácený na lékaře, vyhlášeného gynekologa, že adekvátně v rámci své příslužby (ke které ho uprosili) na záchranné službě správně nezajistil pacienta při dopravní nehodě činností na hony vzdálené jeho oboru??? Není ten problém náhodou jinde? I systém kombinace lékařských a nelékařských výjezdových vozů je jen důsledkem nedostatku odborníků. Moc lidí se do práce bez ohodnocení nehrne. Julínkův paskvil o záchranné službě, jehož billboard nám měl před volbami imponovat, neobsahoval jediný návrh, ve kterém by záchranáři získali stejný statut a uznání jako ostatní složky Integrovaného záchranného systému. Avizované navýšení by bylo jen ve skupinách skupin bez lékařů. Prvního lékaře byste tak neviděli dříve, než ve vzdáleném urgentním příjmu za libovolně dlouhou dobu, protože se počítá první dojezd čehokoliv, co nese označení záchranná služba. Pokud Vám ale ke klidu stačí žluté auto s majáčkem a oranžová bunda, můžete je mít přímo před domem. Obojí je k dostání v nejbližší mototechně.

A to už se mi nechce ani psát o Julínkově zákoně o záchranné službě, v němž je navrženo stanovení jedné limitní dojezdnosti podle zcela nesmyslných pravidel bez dělení výzvy podle charakteru její závažnosti. Byť tím nejelementárnějším způsobem. Přitom po dispečerkách operačního střediska je vyžadováno fundované rozhodnutí na základě informací laiků, zda na místo poslat posádku s lékařem nebo bez lékaře. Tato právní úprava by vedla k tomu, že pokud dostanete náhlou zástavu oběhu o minutu později než pacient se zvýšenou teplotou, kterého vzdor regulacím a ministerstvem referovaným zkráceným čekacím dobám všichni ostatní odmítnou ošetřit (vyzkoušejte), pak k vám už nepřijede do těch x minut nic. Až si vaši pozůstalí budou stěžovat, pak odpověď bude asi v tom smyslu ­- mimořádná situace, vůz zajišťující pokrytí byl na jiném výjezdu. Zkuste příště zavolat o dvě minuty dříve. Opravdu světový unikát.

Považujete někdo za zkvalitnění péče rušení traumacenter a onkocenter? Víte kolik těžce zraněných pacientů je schopno ošetřit jedno traumacentrum najednou?

Jsou to maximálně dva, ostatní čekají na život či na smrt mimo zraky laiků či novinářů v supermoderně vybaveném zařízení, leč trauma tým lékařů a sester je jen jeden… Víte, kolik zraněných bývá při dopravní nehodě dvou vozů, jak klíčové pro další osud pacienta (a tím můžete být každý, i doposud zcela zjevně zdravý jedinec) je rozhodnutí lékaře záchranné služby směrovat pacienty z místa nehody do různých traumacenter a nemocnic tak, aby nedošlo v jednom k přetížení, kdy opět, tak jako na místě události ani tam nebude personál schopen provést ošetření bez prodlení… Říká vám, milí čtenáři, něco pojem zlatá hodina? Vám nemusí, ale ministrovi zdravotnictví by mělo.

Opravdu si, vážení obhájci zdravotnických reforem myslíte, že klíč k reformě zdravotnictví je v poplatcích a omezení-regulaci vysoce kvalitní péče (jakožto pozůstatku socialismu), abychom zamaskovali personální krizi a přihodili ještě více zájmovým skupinám nepřímých zprostředkovatelů pojišťoven a farmaceutických firem?

Snížíme zdravotní pojištění a lidem na osobních účtech zůstanou desetitisíce korun. Modrá šance pro zdravotnictví, součást předvolební smlouvy, jejíž dodatky se už dva roky nedaří občanům vysvětlit.

Modrá je dobrá, už je to tak.

Petr Holub: Poučení z poplatkové války