Retro: Profesionální revolucionáři a profesionální reformátoři

7. 2. 2011

Ti první patřili v Čechách a na Moravě do doby socialismu, ti druzí jsou ikonami dnešního kapitalismu. Dva lidské druhy, živící se politikou. Oba druhy – funkcionáři jak řemen. Bojovní a výmluvní – na schůzích a před kamerami televizí. Údajně po zásluze úspěšní a v každém případě dobře živení. A pak, že prý dělat politiku se nevyplácí … Jedni bojovali svou komunistickou „revoluci za naše lepší zítřky“ a zaštíťovali se mocným dubiskem na Východě, které vyhrálo poslední největší světovou válku. Druzí bojují své soudobé kapitalistické „reformy“ za naše horší zítřky a zaštíťují se mocným dubiskem na Západě, které svou největší poslední světovou válku kdysi zpupně rozpoutalo – a nakonec totálně prohrálo.

Jedni funkcionáři, pevně přisátí svými vysokými gážemi na státní cecek, vyživující státní stranické školy, komunistické sekretariáty a ředitelství velkých státních koncernů, druzí stejně mocně přisátí na státní cecek svými odměnami ve státem zřízených úřadech, „demokratických“ soukromých stranických školách, sekretariátech a křeslech ve správních a dozorčích radách státních a polostátních koncernů a bank. Zajímavé politické paralely a podobnosti. Ale jsou tu i rozdíly.

Jedni nikdy netvrdili, že stát je zbytečný, naopak jeho roli zodpovědnosti za prosperitu a soběstačnost posilovali a korupčníky a rozkrádače přísně trestali. Druzí vždy naopak tvrdili a tvrdí, že stát zbytečný je, o zodpovědnosti za své činy proti státu cudně mlčí, „prosperitu“ dál vedou do dluhů a krizí a ještě jsou na tu svou nekompetentnost hloupě pyšní. S korupčními rozkrádači za tučnou „provizi“ přitom tiše spolupracují a říkají tomu svoboda a demokracie. Zajímavé je, že ani jedni – dřívější soudruzi a soudružky, ani ti druzí – dnešní pánové a dámy, státní aparát nezrušili. Jen jejich upřímnost ve věci role státu je různá. O upřímnosti Standy Grosse už vůbec mluvit nehodlám.

Ti dřívější budovali hospodářství a NEdělali dluhy. Reformovat na socialismu už nechtěli nic. Ti dnešní cizincům a kamarádům rozdali státní nemovitosti a rozbili ekonomiku, zadlužili stát a kapitalisticky „reformovat“ chtějí už jen další a větší povinnosti obyčejných občanů k dávání vyšších berní do státně soukromých funkcionářských kapes. Ti dřívější na příkaz z Moskvy vybudovali mohutnou armádu a úřednický a policejní aparát drželi početně a personálně na uzdě. Ti dnešní na pokyn z Berlína, Bruselu a Washingtonu (a na rozdíl od Polska a Německa) vojenský majetek rozkradli, zrušili stavy armády do operetních rozměrů, ale policejní a úřednický stav posílili mnohonásobně. Té první ekonomice se říkalo plně soběstačná zemědělsko průmyslová ekonomika socialistická, té dnešní se říká uboze … na cizině závislá kapitalistická „ekonomika služeb“. Jen se stále ještě neví: Služeb komu? Elitě, cizincům, anebo občanům?

Existuje však i nějaké společné pojmenování pro obě tyto dobře prosperující „elitní“ lidské množiny? Ovšem! Jsou to přece političtí FUNKCIONÁŘI! Existují mezi nimi nějaké rozdíly? Také ovšem! Ti první nesli za své činy osobní zodpovědnost, protože to všechno řídili a „to všechno“ bylo státní. Pokud kradli a nebo to neuměli, mohli na dlouho zapadnout i za mříže. Ti druzí nenesou zodpovědnost žádnou, protože „to všechno“ je tu údajně vždycky a jenom prosperující, anóbrž je to soukromé. A protože je to soukromé, je to tu všechno tudíž demokratické a svobodné. Kdyby ta tvrzení nebyla tak nepravdivě trapná, byla by docela komická. A taky ještě jedna maličkost tu nesedí: Ty funkcionářské kapitalistické zisky a příjmy dnešních servisních elit – zase tečou ze státního džberu. Zajímavé. A co dluhy a ztráty ekonomiky? Ovšem … ty naopak uhradíme my všichni, co jsme na společenském žebříčku tam dole. Ale to už pro nás tak interesantní není.

Chtějí zde tedy dnešní funkcionáři mít stát? Chtějí i dnešní podnikatelé mít tady stát? Všichni sice tvrdí, že nikoliv, ale žít bez něj nemohou. Tvrdí, že stát chtějí co nejmenší, ale žití bez jeho tučně placených státních zakázek svým soukromým firmám si vzít nedají. Historik by tedy mohl říci: Ááále … Nic nového pod sluncem, vždyť už i za starého Rakouska být dvorním dodavatelem, to bylo terno! Být bohatým a váženým – to přece vůbec nikdy špatný život taky nebyl. Být bohatým je dobré též i proto, že státní penězovody byly štědré již za císaře pána. Rovněž – a to již od dob císařského Rakouska – bylo výhodné býti elitním funkcionářem či úředníkem. Jen ten „prostor“ – pro parazitní realizaci – ten tu teď máme nesrovnatelně větší. Ještě zde zbývá už jen taková maličkost: Rozebrat poslední státní pozemky a vylikvidovat systém penzijní, zdravotní a zbytek státních škol a lesů .. To přece stojí za to pověstné, chvályhodné a náročné funkcionářské REFORMNÍ úsilí, že?

Každý politický systém profesionálních funkcionářů má své kritiky a odpůrce. A jak říkával blahé paměti jakýsi pan Drobil: Každý politický systém tudíž potřebuje pro své funkcionáře i nějaké to vnější „politické krytí“. Zde proto i – nějakou tu ideologickou a ekonomickou oporu mezinárodní. Slovy obrozeneckých buditelů – dříve tu bylo ideologické a hospodářské dubisko na Východě – česky oficiálně nazývané Sovětský Svaz – pa rússky skazáno – Savjétskij Sajúz. Dnes máme ideologické a hospodářské dubisko na Západě – česky oficiálně nazývané Evropská Unie – pa rússky skazáno – Juropéjskij Sajúz. Takže … jak jsme tedy vůbec politicky pokročili, když jeden Svaz „sovětský“ – nahradil druhý Svaz „evropský“? … Juropéjskij Brusselskij Sajúz, který si bez ruské ropy – a nejen v zimě – ani neškrtne?