Retro: Španělsko jako rozbuška

Reklama


15. 6. 2012

Španělsko je méně zadluženo než Německo a průměr celé eurozóny. V roce 2007 činil státní dluh ještě „pouhých“ 36,2 %. Ke konci roku 2011 už činil tento dluh 68,5 %. Vysoká nezaměstnanost a podobně proreformní kroky jako u nás způsobily propad příjmů státního rozpočtu. Jenže údržba státního dluhu je vlivem zhoršení ratingu a zvyšování úrokových sazeb stále nákladnější.

Španělský bankovní sektor investoval mohutně do realitní bubliny, která splaskla a nyní hrozí jeho kolaps. Nikdo přesně neví, kolik peněz vlastně v bankovních bilancích chybí a kolik likvidity je potřeba dodat. Španělská vláda se zdráhala požádat o pomoc, poněvadž se v tomto případě nejedná o refinancování státních dluhů, nýbrž o potřebu dodat střelný prach bankám. Kolik to bude, to se dozvíme po údajně nezávislém auditu holandských expertů Oliwera Waymana a Rolanda Bergera.

Mezinárodní měnový fond uvádí prozatím částku 40 mld. euro, podle údajů v tisku však Evropská komise počítá k pokrytí všech rizik s 80-100 mil. euro. Ihned po uveřejnění zprávy o přijetí rozhodnutí o pomoci Španělsku vylétly ceny desetiletých státních dluhopisů z 6 na 6,531 %. Znamená to jediné: Ti, co si dlužní úpisy koupili dříve, mají v držení cenné papíry druhé kategorie. Při požadavku na refinancování se může klidně stát, že do dvou let bude Španělsko potřebovat 400 mld. euro.

Podívejme se, jak složitými cestičkami se mají španělské banky dostat k penězům a kdo na tom vydělá. Prozatím se uvažuje s použitím prostředků EFSF – fondu, který byl ustanoven jako garanční fond podle lucemburského práva 9. května 2010 s cílem pomoci stabilizovat finanční systém eurozóny. 17 zemí eurozóny se dohodlo poskytnout garance za úvěry původně do výše 440 mld. euro, později zvýšilo tuto částku na 780 mld. Euro. Jenom samotné Německo ručí částkou 211 mld. euro. Česká republika, ač nečlen eurozóny, poskytla prozatím záruky za úvěry Irsku ve výši 6,7 mld. Kč a 7,7 mld. Kč se zaručila za portugalské úvěry. EFSF vydá tedy dluhopisy a nabízí je na finančních trzích. Pokud si odečteme dosavadní použití garancí pro Řecko, Portugalsko a Irsko, zůstává aktuálně v tomto fondu ještě možnost čerpat touto cestou 210 mld. euro.

Španělská vláda původně chtěla, aby EFSF poskytl úvěr bankám přímo. To prý však nejde, nepřipouštějí to evropské směrnice. Málokdo si uvědomuje, že EFSF nemá vlastní kapitál a jak bylo již výše řečeno, musí získat finance na finančních trzích, kterým poskytne 17 zemí eurozóny garance. Profesor Stiglitz říká, že je to ekonomika woodoo, poněvadž garantují i země, které pomoc čerpají, tj. Řecko, Irsko a Portugalsko. V případě Španělska nejde o refinancování španělského státního dluhu, který je svou výší 68 % k HDP pod průměrem eurozóny (Řecko 165 %, Německo 72 %). V polovině roku 2012 již číslo vypadá zase jinak a situace většiny zemí eurozóny, včetně Španělska, se prudce zhoršuje.

Nyní ale jde o rekapitalizaci bank, které podcenily rizika a jsou na mizině. Jak však víme, cílem bank není ze zisků, o kterých se podnikatelské reálné ekonomice může jenom zdát, navyšovat kapitál a vytvářet si rezervy. Banky musí vyplácet za každých okolností dividendy a horentní manažerské bonusy. Protože EFSF nemůže poskytnout úvěry bankám přímo, musí tento úvěr vzít na sebe státní španělská agentura FROB. Ta teprve poskytne úvěry bankám na doplnění zdrojů, tedy na rekapitalizaci. Dlužníkem se stává v tomto okamžiku španělský stát, úvěry EFSF zvýší celkovou státní zadluženost Španělska. Podle pravidel Evropské unie je to tak po právní stránce v pořádku. Ne banky, ale Španělsko bude muset úvěr splácet. Celkový státní dluh Španělska prudce vyskočí, předpoklad nárůstu zadluženosti Španělska přes 90 % HDP. Úroky ponesou opět daňoví poplatníci. Ne nadarmo se španělský premiér v onu osudnou sobotu vyjádřil, „že bude hůř“. Finanční trhy jistě opět ocení záchranu bank a při refinancování splatných dluhů zvýší Španělsku úrokové sazby. Pokud je ale vůbec budou ochotny refinancovat. Tak to prostě dneska chodí. Privátní banky nadělají dluhy, stát je zaplatí díky daňovým poplatníkům a ratingové agentury zvýší sazby za úvěry.

Že je to nemravné? Alespoň v tomto případě mezinárodní organizace netrvají na návštěvách „trojky“, vedené zástupci Evropské komise, MMF a ECB. Španělsko tak nebude poznamenáno ostudným stigmatem pod kuratelou Mezinárodního měnového fondu. Ten, jak je všeobecně známo, funguje tak, že zdravému nejdříve zpřeráží nohy, aby si nemohl moc vyskakovat. Španělsko se má podřídit tzv. „měkkému režimu“, což znamená směrovat účinná opatření a reformy už jenom směrem k finančnímu sektoru a na bankovní dohled. Přesně podle amerického postupu po pádu Lehman and Brothers. Co se změnilo? Nic. Bussines as usual.

Jasno ale zcela ještě není. Některé země eurozóny v čele s Holandskem požadují, aby Španělsku poskytl pomoc až ESM, tj. Evropský stabilizační mechanismus. ESM bude na rozdíl od EFSF vlastně novou akciovou evropskou společností, novou všemocnou bankou. Té poskytnou jednotlivé země eurozóny základní kapitál, a to prosím pěkně v hotovosti. Protože jsou skoro všechny země silně zadlužené, budou muset sáhnout buď do devizových rezerv, nebo si zase půjčit. Do roku 2013 by měla výše tohoto kapitálu činit 500 mld. euro, později má být navýšen na 700 mld. a může být navýšen kdykoliv na požádání podle statutu. Blíže k ESM a k rizikům, které bude tento znamenat pro evropské země a jejich svobodu, se pátrající čtenář dozví víc a přehledně na href=“http://www.reformy.cz“>www.reformy.cz. Jakmile začne fungovat ESM, končí platnost EFSF. Prozatím smlouvu o ESM ratifikovaly pouze Francie, Slovinsko, Portugalsko a Řecko. V Holandsku se kvůli pádu vlády proces schvalování pozastavil. V Německu se zvedá proti jeho schválení odpor. Zato Nečasova a Kalouskova klika ho podpořila, přestože Nečas vystupoval v Británii jako posel svobody a připojil se k britskému zamítavému postoji. Média se ten den zabývala Rathovou aférou, tak to v tichosti koalici prošlo. Jen Pavel Bém se, jak se zdá, opovážil mít nějaké námitky. Že by to mohlo být až 350 mld. Kč v případě, že přijmeme euro, pokud se tedy do té doby euro nezhroutí, je vlastně jedno. Důraz v proslovu ministra Kalouska, který chce prosadit přijetí eura za každou cenu, i když to bude proti zdravému rozumu, spíš ukazuje na to, že počítá s nějakým teplým místečkem, až ho místní naštvaný lid prohodí při 3. pražské defenestraci oknem. Sto miliard sem, sto tam, můžeme si ještě pořád půjčovat.

I nám se může přihodit to samé, co Španělům. Stačí, aby zahraniční banky začaly stahovat kapitál ze zemí periférie na pomoc svým matkám. Utěšovat se, že nemáme euro a že se nám tudíž nemůže nic stát, je při naší závislosti na exportu do eurozóny bláhovost.

Zdroje: FAZ.de, ČNB, Reformy.cz

Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku 1 komentář