Retro: Spikleneckými teoriemi si republiku rozvracet nedáme!

Pan Sunstein v něm vyslovil názor, že lidé a skupiny, které vyznávají a šíří rozličné konspirační teorie, se dopouštějí nebezpečné podvratné činnosti a podrývají důvěru lidu vůči státnímu aparátu. I navrhl pan profesor, v rámci boje proti těmto diverzantům, aby stát tyto skupiny začal systematicky infiltrovat a diskreditovat. Detaily jsou velice zajímavé, posuďte sami.

Najatí agenti by měli podle pana Sunsteina „pronikat do diskuzních fór, internetových sociálních sítí, jakož i reálných zájmových skupin a zasévat v nich pochybnosti o logice, faktické správnosti a politických dopadech stávajících konspiračních teorií“. Tuto bohulibou činnost by podle pana Sunsteina neměli vykonávat jen představitelé státní moci, ale rovněž placení informátoři, kteří by v internetových diskuzích vystupovali jako obyčejní, nezúčastnění občané.

Sunsteinova aféra je problematická hned v několika tučných bodech.

Zaprvé si teď možná říkáte, co je na tom tak skandálního. Všichni koneckonců víme, že je-li někdo profesor, ještě to neznamená, že má také všech pět pohromadě. Univerzitní diplom ani definitiva ještě nikdy nikoho před pomateností neochránily. Problém je v tom, že pan Sunstein již není neškodným profesorem práva déle. Po nástupu do prezidentského úřadu jej totiž jeho přítel a bývalý kolega Barack Obama jmenoval ředitelem Informačního a regulačního úřadu. A jedním z úkolů OIRA jsou „opatření související se soukromím, kvalitou informací a statistickými programy“.

Jistě, zatím nikdo nepřišel s důkazy, že pan Sunstein v nové funkci začal své nápady čile uplatňovat v praxi. Faktem ovšem je, že podobné praktiky nejsou americké (a jistě nejen americké) vládě zdaleka cizí.

Fízlování a manipulaci veřejným míněním měla v obzvláštní oblibě zejména předešlá Bushova administrativa. Pentagon tehdy posílal do televize vysloužilé vysoké armádní důstojníky, aby tam coby „nezávislí“ analytici vyjadřovali podporu válce v Iráku, a také si najal PR agenturu, která do iráckých médií vypouštěla proamerické články od údajných iráckých novinářů a občanů, ve skutečnosti však psané propagandistickým útvarem americké armády. Navíc republikánská vláda tajně platila další údajné „nezávislé“ občany, aby veřejně chválili její politiku. Takové praktiky jsou nejen poněkud nechutné, ale podle amerických zákonů rovněž nelegální, což tehdy demokraté v Kongresu svým rivalům často a rádi připomínali.

Za druhé je tady problém se samotnou definicí termínu „konspirační teorie“. Sunstein sám přiznává, že je známo mnoho příkladů, kdy se z původně choromyslné spiklenecké teorie později vyklubala choromyslná spiklenecká realita. Uvádí například, že CIA ve skutečnosti opravdu prováděla experimenty s „ovládáním myšlenek“ pomocí LSD, že armáda opravdu chtěla tajně spáchat několik teroristických činů v amerických městech, které by pak svedla na Castra, a že Nixonův Bílý dům opravdu špicloval předáky opoziční strany. Ptáte se, jak vzhledem k tomu všemu chce Sunstein ospravedlnit existenci tajného vládního programu na potírání protistátních teorií? Jeho odpověď je téměř půvabná – takovýto program je prý ospravedlnitelný v případě, kdyby jej vykonávali čestní a poctiví činitelé, kteří by to „dělali pro dobro společnosti“.

A za třetí je tu jeho vůbec nejpozoruhodnější tvrzení – které výmluvně dokládá mentální rozpoložení tohoto člověka – že „falešné konspirační teorie“ jsou z velké části dílem bláznivých okrajových skupinek, nevzdělaných internetových mas a muslimů.

Jistě nelze popřít, že internet je úrodnou živnou půdou nejrůznějších divokých spekulací. Koneckonců kdo z vás ještě neslyšel o tom, že za 11. zářím stojí Izrael, že svět řídí Ilumináti nebo že Američané ve skutečnosti nepřistáli na Měsíci? Sunstein ovšem jaksi pozapomíná, že ty konspirační teorie, které působí opravdové škody, ať už materiální nebo na lidských životech, jsou obvykle dílem samotných států a vlád, tedy stejných entit, kterým chce dát Sunstein do rukou pravomoc manipulovat veřejným míněním. Netřeba dodávat, že byrokrati a jejich mediální poskoci často a rádi ty, kdo se jejich čachry snaží odhalit, rutinně nálepkují jako pomatené spiklenecké teoretiky.

Pan harvardský profesor a informační ředitel by možná udělal nejlépe, kdyby si takhle někdy po práci uvařil dobrý čaj, vzal rozum do hrsti a zamyslel se, proč jsou vlastně ty zlé rozvracečské konspirační teorie mezi lidmi tak populární. Možná by si uvědomil, že je to právě proto, že se lidé z vlastní bolestné zkušenosti naučili čestným a poctivým činitelům, kteří pracují pro dobro společnosti, instinktivně nedůvěřovat. Takový postoj přitom není nikterak bláznivý ani iracionální, nýbrž navýsost racionální a prozíravý. Lidé státu nevěří právě proto, že pro stát typicky pracují celé armády lidí jako Cass Sunstein, kteří si myslí, že politici a úředníci mohou systematicky lhát a a manipulovat veřejným míněním, protože to s námi myslí dobře.

Převzato z blogu autora na Aktuálně