Retro: Státní svátek v pekle

16. 11. 2010

Tak tu máme zase nějaký státní svátek. Každý režim má nějaké svátky. Ačkoliv nám nečas nepřeje, doufejme, že zítra nám operátoři klimatické satelitní sítě dopřejí lepší počasí. Jinak bychom mohli trpět trudomyslností a napětí lidských zdrojů by se tím snížilo. Potřebujeme jásat, nejlépe se tím dobíjejí baterky.

Lidské elektro-voltaické články jsou základními jednotkami naší ekonomiky. Jejich zaměstnávání pomocí pracovní nebo zájmové činnosti je pouze kamufláží, která zakrývá podprahový odběr jejich biologického napětí. Většina pracovní činnosti (90 %), kterou monočlánky vykonávají, je z ohledu lidských životních potřeb zcela zbytečná. Jejím účelem je pouze zmást, narušit, udolat, unavit a uštvat producenty bioenergie, když se předtím trochu zmátožili.

Energii nelze totiž odebírat z kompaktní hmoty (vázaného potenciálního napětí), proto je nutné nejdříve narušit její vnitřní strukturu. Toho se nejlépe dosahuje jásáním, demoralizací a zevním nátlakem. V podstatě se jedná o stejný proces, jako při výrobě bioplynu z chlévské mrvy. Pouze s tím rozdílem, že lidská mrva se sama vstřícně cpe do kolektoru a reaktoru, jak byla za staletí pohůnky naučena.

Ve skutečnosti jde jenom o ekonomiku. Vesmír je podle našich pragmatických lídrů (holek pro všechno) a jejich pasáků pouze ekonomický. Pokud toužíte po poezii, musíte si na ní napřed vydělat.

Oblažení bylo ekonomicky zpoplatněno a zdaněno. Pokud chcete být svobodní a šťastní, musíte na to mít peníze. Ke štěstí bylo v pekle přidáno 2010 % DPH. Každoročně roste o 1 %.

Základní elektrodou lidské psychiky je jásání. Pomocí něj dobíjíme i vybíjíme monočlánky. Monočlánky musí být řádně oddělené. Smí se zapojovat do série nebo paralelně jen podle stanovených pravidel elektrárny.

Proces vzniku já je velmi zajímavý. Představte si malé dítě, které nemá o žádném já ani ponětí, a vy jej chcete naučit, aby se uvědomilo, stalo se funkční a říkalo poslušně, když mluví za svůj biologický článek: „Já“.

Já je největší hovadina, jaká se může kdy a kde vyskytnout. Přesto si na něm většina postižených lidí zakládá jako na největší prioritě vesmíru či existence. Bez já nemůžete nijak víceméně fiktivně pojímat shluk molekul (napětí), který kolem něho víří, stagnuje nebo hnije.

Pokud chceme ovládat já (automatického producenta  a disponenta biologického napětí), můžeme na něj působit dvojím způsobem – přes aktivní psychické napětí (bdělou mysl) nebo pasivní tělesné napětí (podvědomí). V podstatě monočlánek zapojujeme a ovládáme přes kladný pól (hlavu) a záporný pól (pohlaví). Při využívání se elektroda já tetelí blahem nebo skuhrá trýzní.

Slovo já je výrazem pro jásání či radost. Jeho opak (obrácený tvar) je vlastně výrazem pro bolest – áj (ájajaj).

Klamný pocit já na sebe nabaluje hmotu těla, šatů, vzdělání a majetku. V pekle trpí bohatí i chudí. Trpí tam všichni, co něco vlastní, byť by to bylo jenom pomyslné vlastnictví svého fiktivního já. Pokud se svlečete do naha, okamžitě vám přestane patřit všechno duševní i hmotné vlastnictví. Než můžete něco jaksi vlastnit, napřed musíte svoji nahotu zakrýt, jako Adam a Eva v ráji. Z něj jste však záhy vyhnáni do pekla, které jste sami vytvořili, a neustále pod různými názvy světlých zítřků vytváříte.

Aby vaše utrpení bylo dokonalé, budete v něm také muset slavit státní svátky. V pekle se vždy zásadně slaví nějaké státní svátky, při kterých se vám ďáblové budou potměšile posmívat, že onehdá zvítězila pravda, láska, spravedlnost, svoboda, demokracie a jiné hovadiny.

Peklo (utrpení) vnukává představu reality. Nic nevlastnit a nic nemít, je tou nejděsivější představou, jaká může napadnout člověka vyhnaného z ráje. Nejhrůznější myšlenkou je pro něj nevlastnit své já.

No řekněte sami, co by to bylo za život, kdyby peklo neexistovalo?