23. listopadu 2009
Vážení přátelé, milé delegátky, milí delegáti a Pavle Béme.
Je tomu přesně 20 let od pádu komunismu a myslím, že nebudu hodně přehánět, když řeknu, že i ODS rozhodnou silou přispěla k jeho pádu. Následující kongres budeme řešit ale hlavně otázku týkající se budoucnosti – co je to vlastně ODS? Slyšel jsem hodně názorů, od kamaráda Dalíka, který vždycky tvrdil, že jsou to Odměny a Dary Sponzorům, až po Vlastu Tlustého, který těsně před svou politickou sebevraždou zastával názor, že jde o Odpornou Dementní Skládku. Víte, já si nemyslím ani jedno. Podle mě je ODS především Organická a Živá Struktura. Íčko mi tady našeptává, že to mám blbě, ale já odpovídám, že nejde ani tak o zkratku, jako o smysl. A pokud teď víme, co tato zkratka opravdu znamená, můžeme se zeptat sami sebe – je to opravdu tak? Nezdá se mi to, co tady slyším? Nesedím už náhodou večer na baru a není to delirium? Není, senátore Kubero.
Mimochodem sny. Od té doby, co jsem přestal docházet do Sněmovny, mohu teď spát i doma a dokonce ještě pohodlněji, v předsíni na botníku. A mám najednou i živé sny. Nedávno se mi zdálo, že na náš sjezd přijel David Rath a někdo mu nabídnul chlebíček. Probudil jsem se zpocený hrůzou. V dalším snu jsem viděl hejno velryb, chudých a smutných jako voliči ČSSD, které ve snaze o rychlou sebevraždu připluly na mělčinu nedaleko Děčína, kde je mrzutí velrybáři lovili za stovku a za guláš. Pokud by vám tato metafora dělala problémy, přidám starého čaroděje Gandalfa. A vůbec nejhorší bylo, když se mi zdálo, že nám Pavel Bém zrušil protekční nájemné a my se museli stěhovat do jiného ošklivého obrovského bytu, abych nakonec zjistil, že to nebyl sen.
Jsem realista. Problémy řeším, až si jich všimnou média. Většinou problémy definuji, provedu analýzu a stanovím diagnózu za vydatné pomoci Slovníku cizích slov. Loni jsem sestavil krizový tým, který měl vyvést ODS z deprese, načež se nám podařilo vyhrát jedny bezvýznamné volby. Ovšem tak drtivě, že lidé spontánně vybíhali do ulic a radovali se z toho, že jsou Češi. To vše díky mě. Podle Dalíka, který mě v tu dobu zakázal vycházet z domu, prý hrozilo reálné nebezpečí, že by mě lidé mohli venku nosit na ramenou tak dlouho, že bych umřel hlady. Ale ano, uznávám, byl tady i Vlasta Tlustý, podle kterého by mě donesli maximálně k prvnímu kandelábru. Jak říkám, jsem realista. A stejně, jako jsou Češi hrdí na mě, jsem hrdý i já na sebe.
Rád bych v této chvíli vyvrátil mýty o vině ODS na pádu její vlády. Největším a zároveň jediným viníkem je Jiří Paroubek. Nemá cenu se nesmyslně obviňovat, házet vinu na Tlustého, Schwippela, nebo na tlustou Zubovou. Je tady prostě Paroubek a my máme o viníka postaráno. A to, troufám si říci, v případě všech našich neúspěchů. Ani mi tak nevadí, že mi vzal hračku na hraní, jako to, že po falešné Entropě jsme Evropě předvedli už jen nefalšovaný odchod. A přitom jsem Evropu zachránil od smrti zimou tím, že jsem Putinovi zavolal, aby jim ten plyn zase pustil. Kdybych měl víc času, smířil bych i Palestinu a Izrael. Všechny další oběti v tomto konfliktu padají na hlavu Jiřího Paroubka, toho malého českého Arafata.
Samozřejmě i ve straně není vše, jak má být, a objevují se názory na mé odvolání. No tak řekněme paní Němcová, je to milá holka, ale ona už 11 let po sobě bere milión a půl ročně. A další ne milión, ale dva milióny. Bémové, Gandalovičové a Zahradilové. Ten náhodou neprotestoval. A i proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem, vole. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě.
Sám přiznávám, že jsem na dva dny podlehl pocitu zmaru a jedna známá, se kterou teď žiju, musela dokonce přede mnou schovávat tuby s kinedrylem, kterými jsem chtěl své trápení v tomto slzavém údolí ukončit. Já nejsem nemocný. Teď jsem zpět a v plné síle. Stojím zde jako nejlepší z vás a jsem ochoten vás i nadále pozorně vyslechnout a ignorovat. Další problémy, které přijdou… ta tečka měla být za slovem vyslechnout. My přece nechceme v našem království knížete Karla, alchymistu Cyrila, šaška Martina, hospodského Jirku nebo žalářníka Vojtu. Tihle patří do hladomorny, vám stačí Bůh Mirek. Abychom to dokázali, musíme začít makat. Čekají nás kýble potu a krve. Už žádné jachty a lítání si na hory, jak tady byli někteří zvyklí, ale tvrdá dřina. Napadá mě krásný citát o práci a osvobození, ale nechám si ho až na uzavřené jednání. Děkuji za pozornost a následující frenetický potlesk.
Převzato ze Strach.cz
