Retro: Úsvit bílých otroků

Reklama


4. 10. 2011

Nový zákon o zdravotních službách – základní úhelný kámen tzv. zdravotnické reformy – přináší zásadní ohrožení lékařských praxí v České republice a otevírá vrata pro zdravotnické řetězce – koncerny.

O tzv. zdravotnické reformě se mluví a píše jenom pozitivně. Novináři zákon nečtou a přebírají informace od tiskových mluvčích, od premiéra, ministra, někdy možná něco účelového z důvodové zprávy. O tom, že nový zákon O zdravotních službách připravuje likvidací ordinací soukromých lékařů a zásadní omezení práva pacientů na kvalitní péči, se nemluví.

V samotném závěru zákona – v tzv. závěrečných ustanoveních se píše v dlouhém seznamu, které zákony a vyhlášky se novým zákonem ruší. Proto při posuzování nového zákona není důležité jenom to, co se v novém zákoně objevuje, ale i to, co se z těch dosavadních právních předpisů nepřebírá a nenávratně zmizí.

Nový zákon zásadním způsobem omezuje právo pacienta na kvalitní zdravotní péči a na svobodnou volbu lékaře. Oproti současnému stavu, kdy má občan právo na péči podle posledních poznatků vědy, bude mít do budoucna pouze právo na péči na odborné úrovni, podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, ale s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. To znamená, že vymahatelnost nároku na kvalitní péči bude téměř nulová.

Návrh zákona zásadním způsobem ohrožuje lékařské praxe. V novém zákoně se objevuje nové názvosloví. Objevuje se název poskytovatel zdravotních služeb. Poskytovatelem budou praktičtí lékaři, nemocnice, ambulantní specialisté, apod. Kvůli cílům tohoto zákona se změnilo i po léta užívané a vyhovující názvosloví: zdravotní služby x zdravotní péče a poskytovatel x ošetřující lékař x zdravotnické zařízení.
Nový zákon neúnosně zvyšuje administrativu lékařů, přibývá jim mimo jiné:

  • povinné sepisování individuálního léčebného plánu pro pacienta
  • povinné zasílání údajů do národního informačního zdravotnického systému
  • povinné nové registrace zdravotnických zařízení, možná včetně výběrových řízení
  • povinné zveřejňování veškerých i citlivých údajů o zdravotnících na internetu
  • hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných služeb
  • povinné nabízení sortimentu poskytovaných zdravotnických služeb

Tyto všechny nové povinnosti povedou k tomu, že lékaři budou mít mnohem méně času na vlastní léčení pacientů (nejvíce to zatíží především samostatně pracující lékaře). Za porušení i těchto administrativních povinností přitom hrozí lékařům statisícové likvidační pokuty a při opakovaném porušení odebrání licence, čímž budou lékařské praxe zásadně ohroženy!

Zákon také zcela jednoznačně a nepokrytě zvýhodňuje velké poskytovatele zdravotnických služeb, zejména zdravotnické řetězce – koncerny, které sdružují celou síť nemocnic, distribučních firem, poliklinik, laboratoří. Zákon je napsán tak účelově a s takovou provázaností, že z něho vyplývá zvýhodnění zdravotnických řetězců – velkých poskytovatelů na úkor malých lékařských praxí. Již dnes jsou zdravotnické koncerny připraveny praxe soukromých lékařů ochotně převzít. Kromě ekonomického tlaku, zvýhodňování řetězců a nové obrovské administrativní zátěže k tomu povedou likvidační sankce a odebírání licencí i za pouhá administrativní pochybení.

Všechny lékařské praxe a všechny nemocnice se musí zbytečně nově registrovat podle nového zákona. Všechna zdravotnická zařízení tak musí zcela zbytečně znovu procházet veškerou byrokratickou zátěží s tím spojenou.

Lékařským praxím hrozí nepřiměřené, až likvidační sankce (několik set tisíc až 1 milion Kč), včetně možnosti odebrání licence. Sankce i za administrativní pochybení jsou nepřiměřené velikosti zdravotnických zařízení, pro malé praxe jsou naprosto likvidační. V návrhu je rovněž možnost odebrání licence zdravotnickému zařízení za pochybení jednoho zaměstnance při požití alkoholu. Toto ustanovení může být zneužito k likvidaci konkurenčního zařízení.

Zdravotnické zařízení bude nově „prostorem k poskytování zdravotní péče“ – což je další nástroj k obcházení odpovědnosti za škody (definice nezahrnuje personál a vybavení). Ministerstvo zdravotnictví se zrušením zákona č. 20/1966 Sb. zbavuje své řídící funkce a odpovědnosti za fungující zdravotnictví a zdraví občanů, omezuje vliv profesních organizací a občanských sdružení na tvorbu právních předpisů a kvalitu poskytování zdravotní péče. Nebude již moci ovlivňovat tvorbu sítě zdravotnických zařízení.

Mnozí lékaři již dnes cítí tlak zdravotnických řetězců a znají praxi skupování lékařských praxí, projekty Moje ambulance, apod. Pokud nový zákon vstoupí v platnost a privátní lékaři zvládnou novou registraci podle nového zákona, pak se stanou také poskytovateli zdravotnických služeb. Ovšem každá soukromá praxe bude ohrožena likvidačními sankcemi a odebráním licence i za pouhé administrativní pochybení. Současně se však bude zvyšovat ekonomický tlak pojišťoven a především zdravotnických řetězců. Pokud posuzujeme všechny zákony tzv. zdravotnické reformy vedle sebe s novým věcným návrhem zákona o zdravotních pojišťovnách a s tím, co už koalice ODS, TOP 09, STAN a VV parlamentem proválcovala – slučování pojišťoven, chaos v nákupu očkovacích látek, pak už bude chybět jenom jediné. Aby se do zákona dostalo, že uzavírání smluv zdravotních pojišťoven s poskytovatelem nebude povinné…

Od příštího roku se možná většina praxí stane poskytovateli zdravotních služeb, ale ve výhledu několika málo let tady budeme mít jednoho poskytovatele. Stejně, jako na Slovensku bude výhradním poskytovatelem zdravotních služeb Penta, pak u nás to zřejmě, s největší pravděpodobností bude Agel. To bude se všemi dopady na pacienty, na lékaře a na zdravotní péči.

Mnozí lékaři tomu nevěří a říkají, to by přece ten solidní Leoš (ministr Heger) nedovolil. Mýlí se. Pan ministr je slušný člověk. Pro své schopnosti a zkušenosti s vedením nemocnice byl vyzvednut do postu nejvyššího. Nebylo mistrnějšího tahu pro prosazení špatných zákonů, než vybrat člověka s dobrou pověstí, který působí nekonfliktním dojmem. Odborná veřejnost se uklidnila, až uspala. Osobně soudím, že pan ministr Heger nechtěl dělat revoluci ve zdravotnictví, spíše jenom kultivovat a napravovat chyby. Bohužel, jeho snaha skončila odvoláním neschopné náměstkyně, za což sklidil tvrdý „kartáč“ od koaličních kolegů. Dnes se bohužel „zařadil“ a stal vykonavatelem téměř stejných, nebo mírně upravených zákonů, jako předchůdce Julínek. Tyto zákony nejsou psány pro lidi ani pro lékaře, jsou napsány pro zdravotnické řetězce a dle mého názoru ani nevznikly na ministerstvu zdravotnictví.

Nový zákon tak považuji za konec privátních lékařů v horizontu několika málo let a za úsvit bílých otroků. Tak se říká lékařům, kteří prodají své praxe řetězcům a potom pracují ještě několik let jako zaměstnanci řetězců v novodobých OÚNZ. Ovšem s jedním malým rozdílem – novodobé OÚNZ nebudou státní…

Ještě je čas to zastavit, ale odborná veřejnost se musí hlasitě ozvat a občané si musí uvědomit, o co přijdou.

Pak možná lidé u nás vezmou spravedlnost do svých rukou jako Islanďané na Islandu!

Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře