Retro: Země třetího světa

Reklama


10. ledna 2009

Není to tak dlouho, co jsem jel vlakem s člověkem, který mi tvrdil, že kosmetiku, saponáty a spoustu dalšího zboží denní potřeby jezdí nakupovat do Německa. Okamžitě se mi vybavil článek z novin z té doby, kde se psalo, že za stejný nákup dá občan v Německu až o polovinu méně peněz, než v Čechách. Zeptal jsem se ho tedy, zda bydlí blízko hranic s Německem. Prý ani ne, má to asi 150 kilometrů. To mě udivilo a cílem další otázky samozřejmě bylo, co ho k těmto cestám za nákupy vede.

Spolucestující, jak jsem se záhy dozvěděl, pracoval nějakou dobu kdesi v Jižních Čechách v nejmenované stáčírně čistících prostředků. V popisu práce měl míchání saponátů. Do lahví s českými popisky tam přesně dávkoval zhruba o dvě třetiny účinných látek méně, než do identických lahví s německými nápisy. Nechci teď tvrdit, že nás výrobce čistících prostředků sprostě šidí, možná jsou v obou státech jiné normy a možná je o rozdílném složení drobounkými písmy poctivě referováno na obalu.

Tím ale rozdíly mezi Českem a „civilizovaným světem“ nekončí. Často jsem někde četl, nebo slýchal o tom, že cizinci žijící v naší zemi mají dlouhodobě problém s opatřením si kvalitních potravin a s nízkou kvalitou stravy v restauracích. Mávl jsem nad tím povětšinou rukou a pomyslel si, že cizinci holt mají jiné chutě a že já jsem si nikdy nějak zvlášť špatné kvality potravin nevšiml. O to větší byl můj šok při návštěvě skandinávského diskontu. Pod stejným logem prodejny, jako má bývalý konzum o ulici vedle, jsem našel prodejnu, která byla čistá a plná potravin vysoké kvality, které jsem po návratu do Čech v regálech marně hledal. Tím, že byla čistá, myslím, to, že se na zemi neválely krabice, že veškeré zboží bylo naskládáno do regálu s překvapivou pečlivostí, že jsem nezakopával o vozíčky plné potravin s prošlou minimální dobou trvanlivosti, že jsem nestál půlhodinu ve frontě a především, že potraviny byly čerstvé!

A čerstvost potravin je to poslední, čemu se chci věnovat. Tohle totiž nejvíce bije do očí. Když příjdu do nedaleké prodejny a vidím to „neuvěřitelně výhodné“ nahnilé ovoce a dívám se na zelené banány „1. jakosti“, tak je mi trochu smutno. Opravdu jsme my Češi takoví? Je pro nás cena potravin důležitější než naše vlastní zdraví? Jak dlouho ještě budeme, přinejmenším pro obchodní řetězce, zemí třetího světa?

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů