Diskuze k článku


  • cnemo • 26. června 2016

    Kdo to poctivě přečetl celé ať zvedne ruku:)

  • Alena • 26. června 2016

    kdo ještě bude útočit na rodinu, kromě nastavených daní, drahoty dětského oblečení, jídla, vzdělávání? A přitom je rodina pro správnou výchovu dítěte , aby z něho vyrostl přemýšlivý a zdravý jedinec ,nenahraditelná.Ještě by to chtělo, pane Kadlubec , obhajobu lesbiček, gayů a různých sexuálních úchylek, ať si ověřím svůj názor

  • Amenre • 26. června 2016

    cnemo napsal

    Kdo to poctivě přečetl celé ať zvedne ruku:)

    To je na hodně dlouhý zimní večer :)

  • peter. • 26. června 2016

    cnemo napsal

    Kdo to poctivě přečetl celé ať zvedne ruku:)

    Tak ja som to prečítal celé a keď mám byť úprimný,nie veľmi rozumiem o čo autorovi ide.Pre zhodenie inštitútu manželstva a rodiny používa dosť nechutné argumenty.napr.Načo manželstvo,keď ono zabíja lásku a potom v tom manželstve ľudia už len trpia.Poukazuje na biskupov a kardinálov(všetci homosexuálni) a odiózne typy ľudí,ktorí obhajujú manželstvo a rodinu.M.Bendu a tú p.Šojdrovú.Poukázanie na práve tieto typy obhajcov rodiny naozaj môže znechutiť ľudí od manželstva a založenia rodiny.K tej rýchlo vyprchanej láske podotknem len to,čo viem z vlastnej skúsenosti a z pozorovania života.Nie je pravdou,že manželstvo lásku zabíja.Ono iba mení jej kvalitu.Nevytvára ani beznádejný stereotyp v spolužití.Ono len upevní v tých dvoch pocit,že sa potrebujú a majú spoločnú zodpovednosť,vychovať deti.Je jasné,že pri sobáši nedostane žiadny pár „záručný list“na šťastný život,no podľa môjho názoru,novomanželia pri sobáši podpisujú predovšetkým záväzok,že preberajú na seba zodpovednosť.Zodpovednosť voči spoločnosti za výchovu svojich detí.
    A čo sa tých príkladov týka(Benda,Bush,Cheyney…),tak ja mám iný príklad.Mám ich viac ale keďže som na českom webe,uvediem príbeh českého herca Mareka Ebena.Alebo do nedávna nášho kolegu z OM p.Georgiusa z Raduně.
    Ten článok je zaujímavým exkurzom do histórie vzťahu medzi mužom a ženou,v rôznych kultúrach a v rôznych historických obdobiach.Poučil som sa z neho a ďakujem zaň autorovi.Možno pre to, aby som pochopil jeho zmysel a poslanie by bolo lepšie,keby sledoval a rozvinul menej dejových línií,lebo v takto podanom článku je kritika cirkvi,utečeneckej krízy zneváženie rodiny a manželstva,výklad Biblie….strašne veľa na mňa.Opakujem,nepochopil som zmysel článku.Je to samozrejme moja chyba,nie autorova.
    Bratov Karamazovcov som čítal a doporučujem

  • peter. • 26. června 2016

    A možno,že autor chce upozorniť na tzv.“skupinové manželstvo“.To je,keď sa skupina mužov ožení so skupinou žien.Deti sa vychovávajú spoločne a otcovstvo sa nerieši.Takéto manželstvá sú známe z izraelských „kibucov“.Kibuc,to je pokus o uplatnenie myšlienok komunizmu v praxi.

  • JK • 26. června 2016

    cnemo napsal

    Kdo to poctivě přečetl celé ať zvedne ruku:)

    Také se hlásím. I když úplně poctivě ne, používám čtečku a poslechl jsem si to během práce na něčem jiném.
    V mnohém s autorem souzním. Ovšem při vědomí toho, že zjevně rád používá až dost ustřelenou nadsázku a mnohdy jde spíše o takovou volnou hru s myšlenkami, bez ambicí na sdělení nějakého uceleného konceptu, natožpak jediné pravdy svaté. A také asi rád provokuje.

  • hudryper • 26. června 2016

    Přiznám se. Asi ve dvou třetinách jsem to vzdal. Vzpomněl jsem si na jakousi skládací historickou mapu (hned na začátku poplyší),na které byly zaznamenány chronologicky jména vládců zemí světa,jež byla tvůrcům známá.Když jsem v řadě Otakara II.,Karla IV, Františka Josefa a Masaryka uviděl po Gottwaldovi,Zápotockém,Novotném a Husákovi jméno Václava Havla,pochopil jsem do hloubky,co to je „demokratická propaganda“. Pan Kadubec je povoláním učitel a je to na jeho tvorbě znát. Je zajímavé,kolik lží posvěcených vědeckými autoritami ve své době cpou kantoři do
    hlaviček nebohých dítek jim svěřených. Ze směsi pravd,lží,domněnek i čirých fantazií se utváří
    kultura země,národa,rasy a v poslední době i kontinentů,jako je třeba Evropa. Jde o jakési hodnoty,
    naposledy prý evropské . Řídí se jimi televize,rozhlas i další sdělovadla a dozor nad nimi drží jeden
    zvláště kulturní pánský pornoherec.
    Zůstaňme ale raději u exaktních věd. Zhruba 25 let po zkoušce z chemie na technické vysoké škole
    jsem se dostal do situace,kdy se na mne obrátila studující dcera s tím,že dané látce nerozumí,tedy
    kdybych byl tak laskav,,atd. Když jsem se podíval do jejích učebních textů z chemie zjistil jsem,že
    za to uplynulé čtvrtstoletí se tato disciplína proměnila natolik,že si člověk nebyl jistý,jestli nejde o
    nějakou zcela jinou. A od té doby,vážení,uplynulo zase přes 30 let ! Už dávno si z těchto a dalších
    důvodů nepíšu před jménem akademický titul. Proto,že jsem opsal od Sokrata:“vím že nic nevím“.

  • RSokol • 27. června 2016

    Dá se například vymezit nějaká hranice mezi vlastnictvím pole a vlastnictvím teritoria? Podle mne dost těžko. Pohled „tady sbíráme my, a vy táhněte“ versus „tady sklízíme my, a vy táhněte“ nabízí podle mne ve druhém případě posílení intenzity vlastnického pocitu odpovídající nárůstu investované práce, nikoli ovšem nějaký jasný předěl v podobě „vzniku“ vlastnictví. I při největší míře idealizace si nedovedu představit, že by již před dobou „políček“ nejschopnější lovec neprobral oštěpy a nevybral si ten nejlépe vyvážený. Přivázal si na něj brko, vyřezal si do něj značku nebo ho prostě nosil u sebe. A náčelník či náčelnice k němu rozhodně nenapochodovali a neřekli: „Kdepak! Všichni rovná. Ty vždycky nějaký z hromada chytit.“ Proč by to dělali, když: „Nejlepší ruka mít nejlepší oštěp, pak my všichni nejlíp najíst“? Atributy toho, kdo je „nejlepší“ člen kmene, a tedy podklady pro hierarchii, se vyvíjely a vyvíjejí, a také se lišily a liší, ovšem princip je vždy stejný: Nejhladší fungování smečky (tlupy, kmene, společnosti) zajišťuje účinná a spravedlivá hierarchie, nikoli rovnost.

    Soukromé vlastnictví se tedy podle mne jednak neváže k půdě, ale bylo spojeno již se získáváním a výrobou nástrojů či dalších životních potřeb dlouhodobější použitelnosti, uchovávaných a rozmnožovaných, a druhak není nějakým apriorním zlem, protože může zajistit, aby naše zdroje byly rozloženy k našemu nejlepšímu prospěchu. Případná špatnost soukromého vlastnictví je tedy daná fungováním hierarchie společnosti, a ne soukromým vlastnictvím samým.

  • Sio • 27. června 2016

    Ježkovy voči! Přečetl jsem toho eintopfu 20%. Učitel? Chudáci žáci, ti z něj museli mít v hlavě guláš!

  • dixi • 27. června 2016

    Přečetla jsem celé a je o čem přemýšlet, minimálně o tom, že to, co nám dnes předkládají jako jedině správné, nemusí vůbec takové být. Dekuji za článek a na rozdíl od jiných si myslím, že pan Kadubec byl výborný učitel, se smyslem pro humor a nadsázku.

  • PPK • 29. června 2016

    cnemo napsal

    Kdo to poctivě přečetl celé ať zvedne ruku:)

    Rád zvedám ruce obě a děkuji autorovi za (imho) obsahově a informačně výborný článek. Proč? Protože, pokud si už na čtení čas udělám, délka mi nevadí, pakliže obsah za to čtení stojí. A zde to za to stálo.

    Ostatně, je svobodným rozhodnutím jenom čtenáře, zda jakýkoliv text ponechá tak, anebo si jej přečte po částech a případně si i udělá čas na přemýšlení o obsahu. Jinými slovy, sdílím názor paní dixi, která si podobně jako já myslí, že pan Kadubec byl nepochybně výborný učitel se smyslem pro humor a nadsázku.

    Rozumím tomu, že v otázkách náboženství věřící lidé humor odmítají, ale pokud by to mělo být chápáno jako problém, pak by však ten problém byl jen na straně věřících, přičemž by zase měla platit zásada svobodného rozhodnutí každého číst anebo nečíst a event. vyslovit nesouhlas s obsahem. Je ale zároveň jasné, že pokud je nesouhlas založen jen na myšlence „jsem přesvědčen“, pak to ještě není totéž, co výrok „přesvědčil jsem se“.

    K ideo-dogmatům o vlastnictví, která tu „rozvinul“ nick „RSokol“: Jak víme, tak např. Wiki definuje vlastnictví takto: „Vlastnictví či vlastnické právo je přímé a výlučné právní panství určité individuálně určené osoby nad konkrétní věcí. Řidčeji se slovo vlastnictví používá také ve významu majetek či jmění, tedy pro označení předmětu vlastnického práva.“

    Takže: Je vlastnické právo přírodní zákon? NE. Jestliže je to „jen právo“, tak: Je jakékoliv právo na cokoliv přírodním zákonem? Opět NE. Jinými slovy, též právo i něco vlastnit je jenom lidský výmysl, na němž se NĚKDY určitá skupina lidí dohodne. Nebo taky ne. Vše ostatní kolem tohoto pojmu jsou jen ideo-kecy. Pro to, aby totiž jakékoliv právo vzniklo, existují vždy jen dvě možnosti: Dohoda, anebo násilí podle RSokola. Možná ale, že on násilí jiných – sám na sobě ještě nezažil.

  • peter. • 29. června 2016

    Článok p.Kadubca by kľudne mohol odznieť ako prednáška na seminári s názvom „Kultúrny relativizmus v postmodernej spoločnosti v otázkach manželstva a rodiny“.Hneď po nej,by mohla nasledovať prednáška na tému“Pohlavie človeka neurčuje jeho anatomická stavba ale to,či sa cíti byť mužom,ženou alebo nejakým iným pohlavím“.V postmoderne je priam žiadúce,aby sa reletivizovalo doslova všetko čo vytváralo naše tradície a kultúru.Len mi stále chýba jasne vyjadrený cieľ tohoto snaženia.Chýba mi vízia o tom,ako by mala postmoderná spoločnosť v konečnom dôsledku vyzerať.