Rok 1916 vedl ke zničení Německa a plán pokračuje (I.)

Zde, ve Spojených státech, kontrolují Židé a sionisté všechny oblasti naší vlády. Vládnou USA, jako kdyby byly absolutními monarchy této země. Můžete namítnout, že to je skutečně příliš odvážné tvrzení. Já vám ale vysvětlím, co se všechno stalo, zatímco vy, ne, my všichni, jsme spali. První světová válka vypukla v létě 1914. Někteří v mém věku si na to ještě vzpomenou. Tato válka byla vedena na jedné straně Anglií, Francií a Ruskem, na druhé straně Německem, Rakousko – Uherskem a Tureckem. V průběhu dvou let Německo válku vyhrálo, ne pouze nominálně, nýbrž skutečně. Dosud neznámé německé ponorky zničily úspěšně všechny válečné lodě Dohody v Atlantiku. Zásobování municí a potravinami ve Velké Británii se ocitlo ve velké nouzi. Rezervy stačily tak akorát na týden, pak hrozilo vypuknutí hladomoru. Ve stejnou dobu odumírala francouzská armáda, ztratila při obraně Verdunu 600 000 kvetoucích mladých životů. Ruská armáda sebrala své saky paky a dala se na útěk a stáhla se. Rusové si již nechtěli hrát na válku. Také italská armáda zkolabovala. V Německu dosud nepadl jediný výstřel a žádný nepřítel Německa nevstoupil na německou půdu. Přesto Německo nabídlo Anglii mír. Mír, který právníci nazvali „status quo ante,“ což znamená tolik jako „Ukončeme válku a ať je všechno jako před válkou“. Anglie to začala v létě 1916 vážně zvažovat. Neměla žádnou jinou volbu. Mohla buď přijmout velkorysou německou nabídku na mír, nebo pokračovat ve válce až do úplné porážky. Pak se ale němečtí sionisté obrátili na britské ministerstvo války a řekli: „Podívejte, tuto válku můžete přece ještě vyhrát“. Toto je podáno sice zkráceně, lže však doložit dokumenty, pokud by někdo měl výslovný zájem. Kromě toho řekli sionisté Anglii: „My zapojíme do války jako vaše spojence USA, když nám slíbíte, že dostaneme po válce Palestinu“. Anglie měla stejné právo přislíbit někomu Palestinu, jako kdyby Amerika měla právo ze stejného důvodu přislíbit Irsko Japonsku. Bylo absurdní, že Velká Británie, která neměla žádný vztah a zájem na Palestině, nabídla tuto zemi jako protiplnění za vstup USA do války. Přesto Angličané tento slib v říjnu 1916 dali.

Krátce nato – nevím, kolik lidí si na to ještě vzpomene, vstoupily USA, které až do té doby stály plně na straně Německa, do války jako spojenec Velké Británie. Mnoho amerických Židů stálo do té doby rovněž na straně Německa, protože jich mnoho z nich z Německa pocházelo. Chtěli, aby Německo porazilo cara. Nechtěli, aby Rusko ve válce zvítězilo. Židovští bankéři jako Kuhn – Loeb a jiné velkobanky se zdráhaly Anglii a Francii podpořit byť jediným dolarem. Pumpovaly ale peníze do Německa, neboť stáli o to, aby Německo ve válce zvítězilo a carský režim byl svržen. Tito židovští bankéři však přistoupili náhle na tento obchod s Anglií v momentu, když viděli, že by mohli získat Palestinu. Najednou se v USA změnilo všechno. Jako semafor, který přeskočí ze zelené na červenou. Všechny noviny, které byly proněmecké, otočily najednou kabát. Náhle se tvrdilo, jak jsou Němci zlí, že to jsou Hunové a barbaři atd… Němci by prý postříleli všechny sestřičky Červeného kříže a malým dětem by usekávaly ručičky….

Sionisté telefonovali tehdy z Londýna svému zastánci v USA soudci Brandeisovi: „Dostaneme od Anglie, co chceme. Zpracujte prezidenta Wilsona. Přinuťte ho, aby vstoupil do války“. Krátce nato vyhlásil prezident Wilson Německu válku. Tímto způsobem vstoupily USA do války. Neexistoval ale absolutně žádný důvod, „aby to byla naše válka.“ Byli jsme do ní nahnáni, aby sionisté dostali Palestinu. To je něco, co se občanům této země nevyprávělo. Dodnes neví, proč jsme vlastně do I. světové války vstoupili. Po vstupu do války přijeli sionisté do Londýna a řekli: „My jsme svůj úkol splnili, nyní je řada na vás. Obdrželi jsme od vás příslib, že nám v případě vítězství připadne Palestina“. Sionisté nevěděli, zda válka potrvá ještě rok, dva nebo deset let. Proto chtěli úmluvu dostat písemně od britské vlády. Tento přípis byl vyhotoven ve formě dopisu, který byl zakódován tak, aby se veřejnost nemohla dozvědět přesně, co za ním stojí. Dnes je tento dokument znám jako Balfourova deklarace. Balfourova deklarace byla slibem Angličanů sionistům, že dostanou jako protiplnění za vstup USA do války Palestinu.

Tím začala celá hrůza. USA vstoupily do války, což vedlo, jak je známo, k porážce Německa. Co se pak stalo, víte. Po ukončení války došlo v roce 1919 k Pařížské mírové konferenci známé jako Versailleský mírový systém. Této konference se zúčastnilo 117 Židů, které vedl Bernard Baruch. Odkud to vím? Nu, měl bych to vědět, poněvadž i já jsem ve Versailles tehdy byl. Když se jednalo na této konferenci o rozkouskování Německa a znovurozdělení Evropy, řekli Židé: „My chceme Palestinu pro nás“. A ukázali účastníkům Balfourovu deklaraci. Teprve nyní ve Versailles se Němci dozvěděli o uzavření dohody mezi sionisty a Angličany.

Zdroj článku zde a zde.

Převzato z e-republika.cz