Rozdělená společnost – nic nového pod sluncem

Reklama


Mediální kouzelníci tvrdí, že žijeme v rozdělené společnosti. No dobrá, ale od kdy vlastně oni to rozdělení počítají? Že by snad měli na mysli začátek nejnovějších republikových dějin a chtěli nás přesvědčit, že právě to kriminální rozkradení výrobního, produkčního a infrastrukturního potenciálu československého státu po roce 1989, falešně nazývané zdvořilým slovíčkem „privatizace“, že právě to naše národy – český a slovenský – tehdy nějak sjednotilo? Inu zdá se, že TAHLE změna v naší republice to rozhodně nebyla. Ostatně, mohu tu propagandistům kapitalismu dát jeden krásný příklad – takříkajíc ze života obyčejného českého pamětníka:

Když jsme my, téměř všichni lidé ve městech, bydleli ve státních bytech, tak nájemné – čili cena za užívání bytu a služby státu s tím spojené – to vše nám občanům bylo určeno zákonem podle logických a jednoduchých pravidel: Podle kategorie vybavenosti bytu a podle čtverečních metrů jeho plochy, přičemž zákon majiteli bytů, čili státu, u jeho bytů nepřipouštěl žádnou další vlastnickou libovůli. Zákon platil pro všechny byty a pro všechny lidi v nich rovně a stejně a jedinou podmínkou bylo, že byt ten nájemce nesmí ničit a že sociálně nízký nájem v inkasu bude podle zákona řádně platit.

Má rodina tehdy ve zlatých šedesátých také bydlela ve státním bytě a protože to byl byt IV. kategorie 1+1, platili jsme nájem pouhých 69,- Kčs měsíčně netto. Ano jistě, byla to tehdy skromná doba, v níž se uplatňovalo něco, čemu se říkalo socialistická bytová politika a dokud systém socialismu existoval, tak ty jednoduché zákony platily po desítky let beze změny – a nebylo co řešit. Kdo nechtěl byt větší, bydlel tak, jak bydlel. Kdo chtěl víc, na větší byt od státu si časem našetřil a když měl rodinu, tak i bezúročnou půjčku na to od komunistů dostal.

Nu a ta pozdější Husákova normalizace? To totiž nebyla jen Panel story filmové režisérky Chytilové, to byly statisíce nových bytů a občanské vybavenosti na nových sídlištích. Kolik přesně že bylo těch „králíkáren“ podle povýšené představy Václava Havla? Inu, zdroj (1) píše, že v období let 1946 až 1960 bylo postaveno „jen“ 360 tisíc bytů, zato ty další byty pozdější ať si tady a teď už každý spočítá sám, pokud umí sečítat a násobit (cituji): „… v letech šedesátých roční průměr činí 52,5 tis. Vrcholu se dosahuje v letech sedmdesátých – ve všech formách výstavby se postavilo v průměru za rok 82,1 tis. bytů…“ Takže asi tak, aby bylo jasno.

Nu a pak přišla změna politického režimu, vehementně se ohánějící tím eticky nejcennějším politickým pojmem – svobodou. Pikantní přitom bylo, že prvního prezidenta kapitalistu po 40 letech socialismu zdánlivě svobodně zvolili ve Vladislavském sále poslanci komunisté a jejich političtí kolaboranti – lidovci a bývalí národní socialisté. Že by snad právě tehdy oni ti poslanci nebyli spokojeni se svou osobní svobodou socialistickou a jelikož chtěli změnu, tak si raději zvolili tu svou poslaneckou svobodu „jakoby“ kapitalistickou? A proč tehdy bývalý člen KSČ a pak odpůrce KSČ Havel právě těm komunistickým a kolaborantským poslancům za zvolení poděkoval a slíbil, že bude řádným prezidentem Československé SOCIALISTICKÉ republiky? Hmm, no tak to snad raději už ani neřešme.

No nic, převrat to byl tehdy sice jemně plyšový a tak nějak politicky podivný, ale nakonec ten kapík přece jen s pomocí soudruha Gorbačova a jeho amerického kámoše Reagana se tu přece jenom narodil. Sovětská armáda to potvrdila svým odchodem domů do Ruska a americká armáda nás ujistila svou mateřskou péčí a vřelým zájmem vybudovat si tu další novou vojenskou základnu. Pak to sice odvolali a jen nás vstoupili do NATO. My jsme na oplátku disciplinovaně svou vlastní 300 tisícovou armádu zrušili a rozprodali, protože co není dnes (ta americká základna), to přece kdykoliv později může ještě být a bránit se tomu zlému Rusku nějak přece musíme, že. Jistě nám někdo přitom rád poradí, co dál vojensky udělat, jen u pana Putina si tím tak zcela jistý nejsem, když mu postačí jen na pár týdnů zavřít kohout od ropy a plynu pro Evropu, že … Ale vraťme se k těm bytům:

A dnešní výsledek? Dnes lidé bydlí v bytech, které většinou stát už nevlastní, protože je někdy prodal, někdy dokonce někam daroval, nebo si je nějak jinak přivlastnil i nějaký ten soukromník. Proč? Inu proto, že některá společenská pravidla našich životů byla poněkud neblahodárně změněna a některá dobrá pravidla dokonce i zrušena. Jinými slovy – prvním důsledkem sametového převratu bylo, že začaly platit jiné zákony. Zákony libovůle, jež byla vznešeně pojmenována a pokřtěna svobodou. Svobodou (dnes už také) i majitelů bytů, kolik jim za užívání bytů mají jejich nájemci zaplatit, jak to mají zaplatit a co se stane, když něco při tom placení zapomenou dodržet. Kapitalismus, to je totiž jednoduché právo vlastníka dnes už čehokoliv: Nesouhlasíš snad s mojí majitelskou smlouvou, ty jeden nezbedný kliente, dlužníku, zaměstnanče, či nájemníku? No tak dobrá, sbal si své saky paky, objednej si stěhováky a pak vypadni.

Poučení z toho je, že svoboda (nejen) pana majitele bytu na jakoukoliv asociální libovůli byla nepochybně nastolena, ale právo nájemce, klienta či zaměstnance na spravedlnost přitom zmizelo. Zajímavé také je, že nové právo odstranilo nejen starý politický systém zvaný socialismus, ale zároveň zavedlo i nový pojem pro kapitalismus typický – možnost kdykoliv legálně zrealizovat jakoukoliv zvůli těch, kteří něco „podnikatelsky“ vlastní, proti těm, kteří něco nevlastní. A nelze nepřipomenout: Stejně, jako je dnes možné někomu „dát“ možnost nájmu, má dnes i vlastník jakékoliv firmy možnost „dát“ někomu práci a komu se to líbit nebude, tak ho klidně z práce vykopne. Jo, pokrok nezastavíš, říkával prý starý Cimrman.

A vadí snad dnešním novinářům, že princip nedotknutelnosti a svobody majetkového vlastnictví výrobních prostředků a zdrojů renty – ten největší ideologický fetiš soudobého kapitalismu – že právě tenhle princip zrušil základní morální kritérium soužití civilizovaných lidí všude na světě, čili autentickou Spravedlnost? Tak vida – a už právě tehdy totiž, v tom roce 1989, už tehdy poprvé – začala být i ta česká občanská společnost pěkně bezohledně rozdělena. A zřejmě jen ti mentálně natvrdlí čeští novináři to tehdy ještě nevěděli (a někteří to nevědí až dodnes). Rozdělena byla už tehdy SOCIÁLNĚ a to přímo samotným politickým systémem, který lidem lživě sliboval v politickém prostoru to civilizačně nejušlechtilejší – nejen rovnost šancí, ale zejména i svobodu, včetně práva do věcí veřejných mluvit a veřejně psát. A vůbec k tomu nebylo zapotřebí výjimečných událostí, podobných těm v poslední době, jako byla například právě ta druhá přímá volba prezidenta.

Takže, proč se vlastně divíte, velevážení páni mediální propagandisté a proč pokrytecky roníte krokodýlí slzy nad faktem, že prý společnost je zrovna jen právě dnes tak rozdělená? Probuďte se prosím, a to pěkně rychle z těch svých ideologicky létacích snů a vraťte se zas zpátky na zem, vy popletení trubadúři kapitalismu. Teď už přece máte, co jste chtěli, tak do rachoty zvesela! A nezapomeňte: Také majitel vašeho televizního či tiskového média má dnes tu svou nezadatelnou svobodu – a může to být i pan Majitel Stát: Také on totiž může dnes to své zatím ještě poslední státní mediální vlastnictví (ČT nebo ČRo) v pohodě kdykoliv zprivatizovat a třebas i Číňanovi prodat – a ten Číňan vás redaktory zítra může klidně i z práce vyhodit. Takže, makejte poctivěji, vážení drahouškové, možná právě teď to slovíčko „makat“, začne být pro vás aktuální! Nicméně, strach o vás nikdo nemá, vy se jistě rádi přizpůsobíte. Ostatně jako přece vždycky v minulosti…

– – –

(1) http://www.halonoviny.cz/articles/view/28290310

Přejít do diskuze k článku 11 komentářů