Blížící se krize bude nejspíš všeobecná, globální a dlouhá. Splasknou surovinové trhy a zahraniční obchod. Zbankrotují nadhodnocené technologické „startupy“. Ale teď o tom, proč to píši:
Lidská nátura má sklon k ignorování varování před bouří, zvláště, je-li nebe bez mráčku. Nicméně, když se přesvědčíme, že se prognózy ministerstva pro mimořádné události (MČS) přece jen plní, snažíme se neparkovat auta pod stromy.
MČS se, bohužel, nevěnuje geopolitice. A tak nemá kdo bít na poplach před blížící se globální krizí. A měl by. Stejně jako parno před blížící se bouřkou, je dech bouře už cítit v těžkém vzduchu světové politiky. Je nejvyšší čas zavírat poklopy a povolat všecky nahoru. Až nebe najednou zčerná, bude už pozdě.
Navíc, tentokrát bychom měli čekat nikoli jen bouři, ale zemětřesení. Tektonické desky, na kterých je postaven dnešní světový řád, jsou pod obrovským tlakem. Skutečný poměr sil se už nevejde do dříve dohodnutého rámce, ale dosavadní pantátové systému jeho opravu odmítají.
Znovu jsme se ocitli v situaci, která před sto lety skončila světovou válkou, hospodářským kolapsem a revolucemi.
Stejně jako tenkrát vidíme technologické dostihy, přerozdělování sfér vlivu a rostoucí sociální napětí. Ve vzduchu se nahromadilo mnoho třaskavé směsi v podobě dluhů, které nelze splatit, neuhašených konfliktů, technologií prolamujících obrannou imunitu národů. Je-li napětí extrémní, pak může vyvolat zhroucení sebemenší kamínek.
Nejsem ekonom, ale moje předchozí profese mě naučila pozorně naslouchat lidem s různými názory …a dělat závěry. To, co slyším, mně neuklidňuje. Experti jsou zmateni. Zdá se, že se nic zvláštního neděje, ale mnohé indexy jsou už mimo stupnici. Každou z těchto disproporcí zvlášť vysvětlit lze, ale dohromady svědčí o tom, že jsme překročili hranice normálního.
A tady do hry vstupuje nepředvídatelný lidský faktor.
V době, kdy se nádobí sotva drží na policích, vtrhne do krámu s porcelánem slon. Slon je přesvědčen, že v globálním krámku je nutné udělat pořádek, a navíc, je žádoucí to udělat do listopadových voleb. Každý systém má hranici stability. Globální systém se drží díky předvídatelnosti, srozumitelných pravidel hry. Trump tuto předvídatelnost systematicky narušuje – ignoruje pravidla.
Chování finančníků a politiků, kteří v každé zemi rozhodují, stojí na emocích, očekáváních a ambicích obyčejných lidí, a je jedno, zda mluví čínsky, nebo německy. Dnes tito finančníci a politici se zatajeným dechem hledí na Trumpa jako syslík na hada. Jejich příští krok je předvídatelný – jakmile přejde strnulost, vrhnou se do nor zachránit, co se ještě zachránit dá.
Nepovažuji se za chytřejšího a vidícího dál než ostatní, ale myslím si, že je vše připraveno k systémovému krachu. Otázkou je, kdy k němu dojde a jak ničivý bude pro světový systém, který už jen čeká na poslední kapku.
Blížící se krize bude nejspíš všeobecná, globální a dlouhá. Splasknou surovinové trhy a zahraniční obchod. Zbankrotují nadhodnocené technologické „startupy“, aniž by viděly zisk. Anulují se finanční nástroje, za kterými není nic, kromě papíru. Brzy poté budou padat vlády, rozhoří se konflikty a lidé budou prchat před chudobou a krví.
Teď o tom, proč to píši…
Rusko musí být připraveno žít v podmínkách rozpadu světového obchodu a globálního řádu. Předpokládám, že pokud k rozvalu dojde, bude reakce našeho vládnoucího finančně-ekonomického bloku standartní – přikrčit se, hybernovat a přečkat. Taková reakce bude v radikálně změněném světě pro zemi vražedná, stejně jako stát na brzdách při náledí.
Můžeme vyplout v nové potopě světa?
Ano, pokud začneme neprodleně stavět svoji archu. Adekvátní odpovědí na blížící se krizi musí být mimořádná preventivní opatření, která umožní snížit sociální napětí, nastartovat samostatný národní finanční motor, nalít prostředky do velkých infrastrukturních projektů a drobného a středního podnikání, maximálně stimulovat ruské investory a exportéry. Bude jednodušší bojovat s inflací, než s totální nezaměstnaností a bídou.
V podmínkách krize vzplanou země, ve kterých si lid zvlášť ostře uvědomí sociální nespravedlnost.
Opatření jako zvyšování daní, přijaté při viditelném rozpočtovém přebytku a jdoucí proti výnosům prezidenta, však k nezbytné konsolidaci společnosti bohužel nijak nepomáhají.
Účetní to chápat nemusí, ale politici, ti by měli…
plk. Andrej Bezrukov (1960) je docent katedry praktické analýzy mezinárodních problémů, poradce prezidenta společnosti „Rosněfť“, do roku 2010 působil jako nelegál ruské zahraniční rozvědky…
Zdroj: Vzgljad
Překlad: st.hroch 180712
