Rusko se Pobalťanům „strašně pomstilo“: Jejich hlavní zboží je bezcenné

Západní masmédia nedávno znepokojila své čtenáře zprávou, že „ve volbách v Lotyšsku zvítězila proruská strana“. Odrazem tato zvěst přiletěla i k nám – a dokonce vyprodukovala tak trochu vítězné „pop-analytiky“.

Nicméně, po několika dnech, poté co si některé věci ověřila, připomenula agentura Bloomberg některá fakta.

A to především: Takzvaná proruská partaj „Souhlas“ dosáhla nejhorších výsledků za řadu let. V předminulých volbách pro ni hlasovalo 28,4 % voličů, v minulých 23 %, ale při nynějších 19,8 %.

Nazývat tuto stranu „proruskou“ není na místě, protože:

  1. Už loni přerušila spolupráci s ruskou vládnoucí stranou „Jednotné Rusko“ a dala přednost vstupu do Evropské socialistické strany.
  2. Neustále ujišťuje, že „podporuje politiku EU vůči Rusku“. Včetně sankcí.

Za sebe doplním, že za celou dobu existence „ruských“ partají, se žádná z nich ani jednou nedostala do místní vlády (…nepřipomíná vám to populární Rádio Jerevan? – pozn.překl.)

Důvod je prostý, nacionální idea kterékoli pobaltské republiky v tichosti obsahuje hrdinný odpor proti Východnímu Mordorovi a jeho místním vlivovým agentům. A mimochodem, dokonce pokud by se „Souhlasu“, zbavenému nálepky ruskosti podařilo prosáknout do koalice – žádný obrat by „pobaltskému tygrovi“ nehrozil. Proti tomu existuje víceúrovňová kontrola – místní elity, NATO, a nakonec EU, která koneckonců celou tu křováckou elitu živí.

Zajímavé je tady ale něco jiného. Při posledních lotyšských volbách propadly vůbec všechny partaje předchozího parlamentu: Žádná z nich neposílila, ale všechny naopak o zhruba polovinu hlasů přišly. Rekordní byla i volební neúčast.

No, a to je dobrá ilustrace toho, kam to dnes dopracovala všechna ta „antiruska“, která se řetězí podél západních hranic naší země.

Takže, v čem je celý vtip: Od počátku, před cca 20 lety, začal tehdy mohutný jednotný Západ ve Východní Evropě od Estonska do Gruzie razit politické režimy, podobné si jako vejce vejci, jejichž posláním bylo – stát se antiruským sanitárním kordonem. Anebo válečným nástupištěm – zadaří-li se.

Proces montáže protiruských opevnění z postsocialistických republik byl asi takovýto:

  1. Šílený sponzoring „titulárních“ etnických nacionalistů pod hesly „my jsme starým evropským národem s unikátní kulturou, který si protrpěl své pod staletým asiatským útlakem moskevské tyranie“.
  2. Protlačování k moci (kde to půjde, tak skrze volby a kde ne, tak pomocí majdanů) speciálně vycvičených žoldnéřů, slibujících „bojovat proti korupci a moskevskému vlivu“.
  3. Neprodlené zřízení dvou hlavních institucí v pokořené republice: Služby pro boj s korupcí a Ústavu národní paměti. Bojovníci proti korupci, řízení přímo zvenku, okamžitě přistupovali k represáliím proti místním oligarchům podezřelým z neposlušnosti Západu. Ústav národní paměti vyčišťoval veřejný prostor zaváděním povinných rituálů nářku nad „oběťmi Ruska“, a úcty k „hrdinným Bojovníkům“ proti Rusku-SSSR-Rusku.
  4. Vstup do nanejvýš nevratné formy integrace s EU a NATO.

No, a to je, v podstatě, všechno: Ti, kteří byli v první vlně této „westernizace Východní Evropy“, získali nakonec víc bonusů a méně požadavků. Takové Polsko každoročně spotřebuje za 17 miliard USD europeněz – a přitom odmítá přijímat migranty. Maďarsko, které dostává z eurobondů také prvotřídní sumy, si dovoluje mít samostatnou ekonomickou politiku a dokonce předhazuje „staré“ EU, že zakazuje jiným spolupráci s Ruskem, ale sama s ním intenzivně obchoduje.

Ti, kteří se dostali do EU mezi posledními, naopak dostali hromadu požadavků a minimálně bonusů. Takže je, obrazně řečeno, Západ nevzal ani do posledního vagónu a přikázal jim, aby vlak doháněli na drezíně, viz. Ukrajina a Moldávie s jejich „euroasociacemi“.

Pobaltské země byly v této tabulce někde uprostřed, na úrovni Bulharska. Takže jim, samozřejmě, žádnou suverenitu neposkytli, ale práceschopné obyvatelstvo z nich, samozřejmě vysáli, kolik mohli – ale financování, přestože skromné, jim přece jen poskytli.

Mimochodem. Jak dlouho existuje tento stav, tak dlouho existuje i projekt „eurorusů“. Tedy ruskojazyčných činovníků, pokoušejících se prodat se Západu jako „správní Rusové“, rozhodnutí společně a v jedné řadě s Bruselem odolávat jedovaté kremelské propagandě a asiatství. Západ ale toto aktivum nekupuje – sám má migrantů, ochotných se levně prát s Putinem, statisíce.

Ale proč o tom všem vlastně píšu: Ke dnešku druhořadí „antirusové“ uvázli v žalostné pozici. Na jedné straně se hnout směrem ke spolupráci s Mordorem jejich místní elity nemohou. Za něco takového by je prostě smetli – obžaloby z korupce, majdan, soud, konfiskace majetku a ztráta všeho. Na druhou stranu se stále zjevněji vynořuje konceptuální apokalypsa: obyvatelstvo prchá, stárne a vymírá, vnitřní rezervy pro hospodářský růst nejsou, a na vnější nalévání peněz západní sponzoři sami nemají. Na třetí straně – titíž západní sponzoři velmi tvrdě zasahují proti pokusům vydělat si bokem: výprask, uštědřený pobaltským bankám – pračkám špinavých peněz – na pokyn Washingtonu, to ukázal naprosto jasně.

V důsledku toho se zjevuje paradox. V dnešní situaci, kdy si Německo, které kdysi striktně zakázalo Bulharsku „Jižní proud“, intenzivně buduje už druhý „Severní“, a Moldávie, která (i přes velkou svoji snahu) nedokázala naskočit do onoho posledního vagónu, s pokrčením ramen, rozvíjí vztahy s Ruskem – tak ti, kteří byli v očích Západu jedničkáři „nato- a euro- pokroku“, se ocitají odříznuti od budoucnosti. Vždyť jejich loajalita byla už prodána a přešla do plného vlastnictví bílého panstva a víc už nemají čím obchodovat.

To samozřejmě neznamená, že zítra, za půl roku, anebo v abstraktním roce 2022 baltští, balkánští nebo nějací jiní postsocialističtí tygři skončí svojí existenci. K tomu nedojde, protože se to nikomu nehodí. Jak bylo dokázáno na republice Kosovo, není v 21. století pro existenci státu nutná ani ekonomika, ani obyvatelstvo. Jestliže má stát ministerstvo zahraničí se správnou pozicí a základnu NATO, tak se vlastně o kolapsu oné jedničkářské země ani nikdo nedoví.

Kromě snad místních křováků. Jejich osud ale, řečeno na rovinu, pány zajímá ze všeho nejméně…

Zdroj: RIA Novosti

Překlad: st.hroch 181014

1
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Autoři komentářů
Martin (už bez taky m) Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin (už bez taky m)
Člen
Martin (už bez taky m)

Vcelku trefně popsáno.
A ne že by se mnohé nehodilo i na „Č““R“…